pátek 15. prosince 2017

Jak zabavit neposedu

Pokusím se dát dohromady článek o tom, jak jsem zjistila, že i naše neposedné dítě se dá alespoň na chvíli zabavit... On je neustále v pohybu, nevydrží v klidu sedět ani u jídla, 5 minut je pro něj strašně dlouhá doba, aby seděl na místě. Ano, trochu s tím bojujeme, obzvlášť u toho jídla, protože oba máme rozdílné představy. Já bych chtěla, aby s námi v klidu seděl a jedl u stolu, on si u toho chce minimálně s něčím hrát, jezdit s vláčky nebo stavět puzzle, ale ještě lépe by u toho chtěl někde poletovat a jen by si přibíhal pro každé sousto. 

To, že se Vašík od mala nedokáže sám zabavit a když, tak opravdu jen na pár minut, je stará známá věc. Manžel si myslí, že za to můžu já, protože jsem se mu moc věnovala. Nevím, jestli je to možné. Já si myslím, že to je povahou. Od té doby, co se dokáže sám nějak projevovat, neustále chodí a něco po mě u toho hraní vyžaduje. Minimálně mi chodí něco ukazovat "mami, dívej..." nebo chce s něčím pomoct, třeba když mu vykolejí vláček, tak ještě není schopný všechny vagony vrátit zpátky na koleje sám a volá "prosím, spravit mašinku". Když se vzdálím z místnosti, už volá "mami, kde jsi?" a hned "mami, pojď se podívat". Ale teď, kolem jeho druhého roku, se to začalo trochu zlepšovat a našli jsme i několik věcí, u kterých vydrží pár minut sám (ale vážně jen pár):

1) Lego Duplo. To je bezkonkurenční a nejlepší hračka, která se nikdy neokouká a nepřestane bavit. Vašík dostal loni od Ježíška první mašinku a koleje. K tomu dostal první box s kostkami a tatínek pak také přihodil "hromádku" kostek. A jelikož tatínek je vášnivý sběratel lega, podporuje Vašíka i ve sběru dupla. Řekla bych, že už bychom na to potřebovali zvláštní místnost :-). K 2. narozeninám dostal Vašík vláček, který jezdí na baterky a od té doby přibyly asi 2 sety kolejí, protože jich je pořád málo. Není dne, kdy by nám tu mašinka nejezdila. Na Štědrý den to bude rok, co máme v obýváku postavené koleje, které se pořád zvětšují a letos se samozřejmě zvětší ještě víc. Vašík si napsal Ježíškovi o černou mašinku, která mu chybí a strašně se na ni těší. Tatínek se těší na další dávku kolejí a já se "těším" na to, že už opravdu v obýváku nebude kam šlápnout :-). Ale hrozně mě baví pozorovat je, jak si spolu hrají a staví koleje. Vydrží u toho hodiny.

Loňské Vánoce - první Duplo vláček a malé koleje...

A tohle máme doma teď, po roce :-)

2) Razítka. Takové ty jednorázové, bez polštářku, jen ty s víčkem, už "napuštěné barvou". Když dostal první, měla jsem hrůzu z toho, že to bude všude. Ale pochopil, že s razítkem si smí hrát jenom u jeho stolečku a tiskají se jenom na papír. Postupem času razítka přibývala, babička je přináší, já mu také občas nějaké koupím a už jich máme slušnou sbírku. Když se někde válelo po zemi otevřené razítko, pohrozila jsem, že ho zabavím a tak se naučil, že si je musí hlídat a nechávat je jenom na stolečku.


3) Pastelky a omalovánky. To ho sice baví, ale ne až tak moc. To je nejlepší, když malujeme spolu. Vypadá to tak, že vezmeme omalovánky, on mi podává barvy a říká, co kterou barvou mám vymalovat. Ale je to zábava třeba na půl hodiny, což je skvělé.

4) Samolepky. Na ty jsem dostala tip poměrně nedávno od kamarádky. Dají se sehnat různé "sešity", vypadá to jako omalovánky, ale nalepují se tam samolepky. Máme různé, od zvířat, přes přírodu, přes statek, až k autům, bagrům a traktorům. To je skvělá zábava, která ho udrží na místě klidně i hodinu. Zvládáme díky tomu i restauraci nebo kavárnu a můžu si s někým i relativně v klidu popovídat. Vašík si nálepky teda ještě neumí sám odlepit, s tím mu musím pomáhat, ale nalepuje sám. A když nedělá blbosti, nalepuje i docela přesně :-).


5) Kolíčky na prádlo. Respektive kolíčky v kombinaci s vozovým parkem několika Tater. Nevím jak na to přišel, ale na svoje Tatry nandavá kolíčky. Také u toho vydrží třeba až půl hodiny a je to bezva trénink na jemnou motoriku.



6) Puzzle. Zhruba poslední 3 týdny ho baví skládání puzzlí. Nejdřív začal těmi, které mají na podložce namalovaný obrázek, který má složit. A později se pustil i do puzzlí bez podkladu. Stalo se mi, že jsem si šla umýt hlavu a on za mnou nepřišel do koupelny, což normálně dělá. Říkám si, že je dlouho podezřelé ticho a jdu se podívat, kde co vyvádí. A on si v klidu skládal puzzle :-).


7) Televize. Není moc věcí, které vydrží v televizi sledovat. Večerníček sleduje jen znělku, vlastně u většiny pořadů sleduje jen znělku a pak už pozornost neudrží. Baví ho reklamy a miluje Alzu. Ještě se musí dívat večer na "Déčku" na ovečky, které jdou spinkat. Pak jde také bez řečí do postele. Co má ale zaručený úspěch a u čeho sedí a dívá se, je Mašinka Tomáš nebo Máša a medvěd. Mašinku Tomáše sleduje klasický seriál, ale také jsme teď o víkendu narazili na film "Cesta z ostrova Sodor", který má přes hodinu. Samozřejmě má doma i knížku, takže to znal a byl úplně v transu, když to viděl i v televizi. V úterý to opakovali, manžel to nahrál a jelikož jsme teď zavřeni doma kvůli rýmě a kašli, tak už jsme film viděli asi 4x :-). Zná jména všech mašinek a nešlo to bez toho, abychom se je naučili i my. Když se někde objeví mašinka nová, hned se ptá "Jak se jmenuje tadleta" a přidá si ji do své paměti a příště už ví. Občas jen zírám...

8) Vaření a pečení. To, že ho baví mi pomáhat v kuchyni, už vím delší dobu. Buď mi pomáhá přímo nebo si alespoň vezme svoji pánev či hrnec a něco si v tom míchá sám. Ale teď jsme pekli perníčky a to bylo něco. Stál na malé židličce u kuchyňské linky 2 a půl hodiny, jen s jednou přestávkou na čůrání. Válel těsto válečkem, vykrajoval ho, dával ho na plech a pak pochopitelně ochutnával. Bylo to úžasné odpoledne, ani jednou se nevzteknul a byl zlatý. Jelikož jsem chtěla, aby měl z perníčků radost, nakoupila jsem tvary jako mašinku, auto, letadlo, sněhuláka, medvěda, ježka, ale aby se neřeklo, udělali jsme i vánoční stromeček, kometu, zvoneček, prasátko atd. Jo a ještě jsme vykrajovali písmenka, z kterých poskládáme VAŠÍK a pak M jako máma, T jako táta, B jako babička a D jako děda. K perníčkům má asi citový vztah, protože se o ně odmítá dělit (s ostatním nemá problém), maximálně si můžu sníst svoje M a ty jsme měli v celé krabici asi 3 kusy :-).




9) Papírový řetěz. Jak už jsem zmínila, tento týden jsme doma a mně už pomalu dochází nápady. Vzala jsem si na pomoc dětské časopisy Sluníčko a Méďu Pusíka. Včera mě inspiroval právě Méďa Pusík, který vyráběl papírový řetěz z barevných papírů. Zeptala jsem se Vašíka, jestli by chtěl také slepovat barevné papíry a udělat si takový řetěz a on, že jo. Jen byl dost netrpělivý, když čekal, než ty barevné proužky nastříhám. A kdybyste viděli to nadšení, když dostal do ruky lepidlo :-). I tohle bylo hrozně fajn, zabavilo nás to asi na hodinu a půl a museli jsme výrobu přerušit kvůli obědu.




10) Čtení pohádek před spaním. Už asi tři čtvrtě roku čteme před spaním pohádky. Samotnou mě překvapuje, že u toho Vašík vlastně od začátku vydrží v klidu. Povídá mi do toho, do knížky se musí koukat a neustále se na něco ptá. Ze začátku to bylo náročnější a vyžadoval čtení do té doby, než usnul. Jenže to zabralo třeba hodinu, protože jak to napjatě poslouchal, nechtěl spát. Teď už ale ví, že si má vybrat jednu pohádku, kterou sám chce, tu přečteme a jde se spát. Největší úspěch má opět Mašinka Tomáš a Máša a medvěd :-). Pak má rád Pejska a kočičku, jak pekli dort a rád se vrátí i k prvním pohádkám O třech prasátkách a O koblížkovi.

Koukám, že jsem dala dohromady do konce 10 věcí, to je dost, to jsem ani nečekala. Ale kdybyste měli nějaké tipy, co by ještě mohlo děti v tomhle věku bavit, tak prosím, sem s nimi, budu ráda ;-). Jo venku, to je jiná, to se zabavíme snáz a jsme pro každou lumpárnu. Většinou teda sportujeme. Naše dítě je potřeba vždycky hodně unavit, jinak nespí. Podívejte, jak například Vašík už v létě řádil třeba na bikrosu v Řepích nebo na Pumtrack dráze v Braníku... ano, teď se trochu chlubím :-). Ve dvou letech to není špatné, ne?



Po Vánocích ho čekají už klasické lyže, které by měl přinést Ježíšek, tak snad ho nadchnou stejně jako odrážecí kolo. A normální kolo přijde na řadu hned na jaře :-).

Mějte se krásně, užívejte předvánoční atmosféry a zbytek adventu a buďte hlavně zdraví. Nás už rýma a kašel teda moc nebaví :-)


čtvrtek 26. října 2017

Vilnius

To je ostuda, to je ostuda... poslední článek v půlce června. Léto bylo náročné a my jsme měli neustále nabitý program. Psaní článků šlo absolutně stranou, přiznávám a omlouvám se. Snad to za dlouhých zimních večerů napravím a všechno doženu... témat by bylo spoustu :-).

Začnu naším výletem do Litvy. Na konci června jsme s Vašíkem, kamarádkou a jejím synem odletěli do Vilniusu, kde jsme strávili krásný týden. Možná se budete divit, proč zrovna Litva a ne teplo a moře. Ale kamarádky táta tam žije, tak jsme využili možnosti jet s nimi k němu. Ještě jednou děkujeme, že jste nás vzali s sebou, protože jinak bychom se do takové destinace asi nikdy nepodívali :-).

Na letišti..."Koukej, mámo, letadlo :-)"

"Tam taky... a tam taky :-)"

Malý turista si vykračuje k letadlu...

Z cesty letadlem jsem byla trochu nervózní, Vašíka čekal jeho první let v životě a já na něj byla sama, bez manžela. Navíc to časově moc neladilo s Vašíkovým režimem, ale to jsem si řekla, že nemůžu řešit a že to jednou zvládneme a nějak to dopadne. Když nás manžel odvezl večer na letiště a rozloučil se s námi, přiznávám, že jsem uronila pár slz. Bála jsem se té cesty, byla jsem nervózní, jestli Vašík nebude brečet nebo řádit v letadle a co asi řeknou lidi. A bylo mi i líto, že o takový Vašíkův zážitek tatínek přijde. Naštěstí to tatínkovi bylo snad jedno a asi byl i rád, že to otestuju nejdřív sama. Podle mě by byl víc nervózní než já :-). Při čekání na letadlo byl Vašík jak v říši divů, koukal na letadla a na plochu, sledoval všechno. Pak jsme do letadla nastoupili a já se bála, co na to bude říkat, až se letadlo rozjede, natož když se odlepí od země. Byl úžasný, sledoval všechno z okénka a smál se. Na všechno se ptal, na všechno ukazoval. Bylo fajn, že jsme letěli ještě za světla, že to všechno viděl. Přestupovali jsme ve Varšavě, přistávali jsme už za šera a navazující let už byl za tmy. I přistání jsme zvládli dobře, na bolest v uších si nijak zvlášť neztěžoval. Jen se za ně chytil a řekl "bolí" a asi na to hned zapomněl. Když letadlo přistálo, smál se a říkal "drnc, drnc" a chtěl ještě :-). Navazující let už byl lepší, už asi věděl, co ho čeká a ne jako u toho prvního. Jenže už byla tma, tak viděl jen světýlka. Myslela jsem, že usne, ale ani náhodou, musel všechno pozorovat. Ve Vilniusu jsme přistáli v 0:45, pak jsem ještě jeli pár minut autem, než jsme se pak umyli a zabydleli, bylo skoro půl 3 a Vašík konečně usnul. Ráno jsem ho vzbudila v 8, aby nebyl pak úplně rozhozený a přes den spal už normálně a večer také. Jen byl víc unavený asi 2 dny. Je tam časový posun o jednu hodinu, ale s tím problém neměl.

Jak jsem se připravila na cestu:
Tak, že jsem s sebou měla novou knížku o letišti, s pohyblivými a otevíracími okénky. Mohli jsme si tak prohlížet všechno, co jsme zažili na letišti, jak se odbavují kufry, jak se skenují, jak se prochází kontrolou, jak jedou kufry na vozíčku a nakládají se do letadla, jak lidi sedí v letadle, jak letadlo letí atd. Naštěstí ho to bavilo a ani nedošlo na 2 nové hračky, které jsem měla ještě připravené. Pro případ nouze jsem s sebou měla tablet, který Vašík do té doby neznal. Tam jsem nahrála pár jeho videí (to má nejraději, dívat se sám na sebe) a pár dílů Máši a medvěda. Na tablet došlo až cestou zpátky, když už ho ta cesta moc nebrala, to už ho bavil jen start a přistání, ale ten čas mezitím byla asi trochu nuda. Už to totiž nebylo nové. A vlastně také jídlo jsem měla na cestu připravené, ale o to ani moc zájem neměl.

Zpáteční cesta... přestup opět ve Varšavě a již zkušený cestovatel :-)

Již zmiňovaná nová knížka - Jak to chodí na letišti :-)

Takže abych to shrnula, let byl v pohodě a moje obavy byly zbytečné. Cesty zpátky už jsem se tolik nebála. Teda, spíš jsem se bála něčeho jiného, protože kamarádka zůstávala u táty déle a my jsme zpátky do Prahy letěli sami. Hlavně na přestup ve Varšavě jsme měli jen 10 minut! Museli jsme běžet, ale naštěstí na nás čekali. Uff... A domů jsme pro změnu letěli brzo ráno a vstávali jsme asi ve 4. Ale doma se to zase rychle srovnalo. Když jsme přiletěli do Prahy, tak se mi ulevilo a já jsem se musela v duchu pochválit, že máme za sebou další zkušenost, kterou jsme spolu zvládli na jedničku :-). Tatínek na nás čekal u brány, já dostala pusu a Vašík dostal novou Tatru hasiče do svého vozového parku, s kterou usnul v autosedačce téměř hned, jak jsme nasedli do auta.

A ještě pár fotek z Litvy...

Katedrální náměstí

Lumpárny na procházce...

Na televizním vysílači...cestu k němu jsme hledali 2 dny, ale nakonec se nám to podařilo :-)

Parádní nádraží... Vašík byl naprosto nadšený, vzhledem k jeho lásce k vláčkům :-)

Pa pa pa pa paaa :-)

V trolejbusu... taky dobrý zážitek :-)

Kuk :-)

Výlet na hrad Trakai... moc hezké místo!

Kostel sv. Anny

Hurá, fontána :-)

Poslední den opět na Katedrálním náměstí... museli jsme si ještě vyběhnout na věž. 

Tyhle značky tam mají u všech domů a Vašíka moc bavily. Trénoval si tam písmenka a čísla.
Bohužel zastavoval téměř u každé :-)

Tak to je všechno, takhle báječně jsme se tam měli :-).
A teď doufám, že další článek napíšu dřív než za 3 měsíce...
Užívejte si podzimní dny a mějte se krásně!

čtvrtek 15. června 2017

Co je u nás nového...

Hurá, konečně tu máme zase nový článek. Omlouvám se za delší pauzu, ale dělo se teď tolik věcí, že to prostě nešlo. Asi 3x jsem článek rozepsala a pak jsem to vždycky smazala, protože už to nebylo aktuální a mezitím, než jsem se dostala k pokračování, jsem zapomněla, o čem jsem chtěla psát. Jsem hrozná :-(. 

Opět to dneska pojmu jako takovou fotodokumentaci a popis toho, co se poslední týdny (vlastně spíš měsíce) dělo a asi to bude trochu delší, abych to všechno dohnala...

Konec března / začátek dubna a první teplé dny... Vašík od dědy na konci března dostal kolo odrážedlo. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale jak na to sednul, tak jel. Nejdřív opatrně, ale s dalšími dny získával na jistotě a nabíral na rychlosti. Teď je to tak, že já za ním běhám (nekecám) a také už jezdí dolů i z obrubníku. 

Tohle je focené druhý den, to byl ještě opatrný :-)

Trénuje na horolezce (to ale trénuje odjakživa)...

Jó, kamínky... nejlepší hračky :-)


S dědou přezouval kola na autě...

Byla to velká zábava...

Také jsme začali v dubnu jezdit na bruslích. Teda já, zase... ale poprvé s kočárkem. Vašík si stoupne na brusle určitě co nevidět :-).

Na Ladronce...

A jezdíme i na kole, myšleno s Vašíkem v sedačce. Sám jezdí pochopitelně raději, to může mámě ujíždět. O Velikonocích jsme byli na výletě, okolí Sychrova a také na Ještědu.

Cestou na Sychrov... do kopce vezla máma, z kopce se pak vezl u táty, to byla větší jízda :-)

Rodinka na Ještědu... i sníh chvílema padal :-)

No a v květnu nesměl chybět výlet na bunkry. Manžel už měl trochu absťák :-). Tak jsme vyrazili směr Brdy, na dopadovou plochu Jordán. 

Těsně před deštěm... resp. před průtrží mračen, v které jsme se vraceli pak přes hodinu k autu.
Ale zábava to byla, to zase jó :-)

Je vidět, že je synem svého otce. Bunkry už ho baví teď :-)

V polovině května jsme se s Vašíkem přesunuli na týden na chalupu a tatínek doma rekonstruoval dva pokoje. Všechno kvůli jedné změně a tou byla nová postel pro Vašíka. Aby se nám vešla do ložnice, musely pryč nějaké skříně. Musel se tam předělat a rovnou vymalovat i obývák, takže to bylo na delší dobu než na víkend. No, manžel si to užil a my vlastně také. Vyšlo nám krásné počasí celý týden a vzhledem k tomu, že Vašík zhruba od začátku května vstává ráno v 5 hodin (občas se povede i půl 6.), už tam mohl být třeba v půl 7 venku na zahradě. Celé dny řádil venku, houpal se, jezdil na motorce, na kole, vozil se v Tatře, hrál si na písku, sekal trávu, zaléval kytičky atd. Pískoviště jsme improvizovaně vyrobili z bazénku. Ale stejně největší zábava byla voda a konývka. A já jsem si občas u toho jeho dovádění stihla udělat kávu a dokonce jí i vypít teplou, protože v pískovišti se dokázal zabavit třeba čtvrt hodiny sám. Nejlepší je zmrzlinová sada báboviček. Neustále dělá zmrzlinu a přináší mi ochutnat malinovou, melounovou, mangovou, jahodovou... :-)

Vašík sekal zahradu...

Hrál si na písku... písek měl vždycky až v trenkách a v ponožkách :-)

Zaléval (nejen) kytičky...

...ale i sebe, to ho baví nejvíc :-)

Na kole projel celou vesnici...

Tady nevybral zatáčku... :-)

A proč by jezdil po cestě, když kanálem je to větší zábava :-)

A letos z ovoce zatím vede meloun. Chtěl by ho denně :-)

Odkvetlé pampelišky... Ty ho bavily do té doby, než mu to chmíří nalétalo do pusy. 

Ale lumpárny, ty ho baví neustále :-)

Když jsme přijeli po týdnu domů, čekala tam na Vašíka nová postel. Ihned do ní skočil a začal v ní řádit. To se mu líbilo. Také si musel překontrolovat všechny svoje hračky, protože nebyly na svém místě, ale nově právě pod postelí. Všechno se mu líbilo, dokud nepřišel večer a měl jít spát. To se postýlce chvíli bránil... Nakonec v ní ale usnul a od té doby tam spí až do rána (do těch 5 hodin tedy). Většinou se tak 2x za noc vzbudí, je potřeba k němu přijít, pohladit ho, zachumlat do peřiny, ale zase usne. Už se občas i stane, že nezavolá "mamí", ale rovnou přijde za mnou a mě vzbudí až to, když se škrábe ke mně do postele. Dá si ale říct a jde zase k sobě. Chodí ke mně až ráno, když se tak minutu pomazlíme, pak zavelí "vstávej" a přes to nejede vlak. Musím vstát a jít si s ním hrát. Jo a manžel se zase vrátil k nám do ložnice a všichni jsme spokojení :-).

Velký kluk = velká postel :-)

Také letos dostal poprvé svoji zmrzlinu. Ochutnat už párkrát dostal dřív, ale nedávno jsme vyrazili s kamarádkou do Angelata, kde dostal jahodovo-mangovou poprvé do svého kornoutu. A co teprve, když vyrazil na zmrzlinu s tátou... :-)

První vlastní zmrzlina... popral se s ní skvěle :-)

Ve Světozoru s tátou. To jsou fešáci, co? ;-)

Jinak jsme také vyrazili na pár akcí jako třeba pouť nebo Dětský den na nádraží v Braníku. Oboje nás moc bavilo :-)

Na pouti...

Tady si Vašík hraje na řidiče vlaku :-)

Všechny přistavené vlaky bylo možné prozkoumat a Vašík byl nadšený :-)

Tak to je asi tak v kostce všechno. Myslím, že to je dost událostí a kdybych se měla o každé rozepisovat podrobně, strávila bych tím tak týden. A ani by to nikdo nechtěl číst :-).

Jinak Vašík umí ve 22 měsících sám pít z hrnečku, jasně, že se někdy poleje tak, že ho musím převléknout, ale snaží se. Jíst chce také sám. Vlastně teď má celkově období, kdy chce všechno "šám" :-). Mámě z toho někdy tečou nervy, ale je nutné ho v tom podporovat. Samozřejmě pouze v tom, co není nebezpečné, jako třeba když trvá na tom, že hrnek s horkou kávou mi odnese "šám"... to bohužel obnáší jednu vztekací scénu.

Snaží se sám pít...

...i jíst.
Na co nějaké dětské prostírání? Vašík má tátův obrázek, kde si trénuje slovíčka jako pivo, preclík, hory, lanovka, stadión, gól, mapa, řeka.

Vašík je kromě spaní zcela bez plenek. Chodí bez nich ven, jezdí v kočárku, autem, to všechno zatím bez nehody. Doufám, že to nezakřiknu! Kakat chodí na záchod s redukcí na prkýnko. 
Naučil se skákat snožmo, takže když jdeme přes obrubník, nezapomene si z něj skočit.
Momentálně ho hodně baví čmárání pastelkama a propiskama, hodně ho baví razítka. Také jsme pořídili křídy a malujeme po dvoře. Sousedi mají jistě radost, že máme "ozdobený" chodník. Ale jsou ohleduplní a ještě "obdivují" naše malířské umění. 
Také jsme pořídili hrací koberec se silnicemi a baví ho jezdit si po něm autama, vláčkáma a prostě vším.
Duplo vláček a vůbec Duplo kostičky a zvířátka ho baví stále. Není den, kdy by si s tím nehrál.
Krmí všechny plyšáky, dává jim napít, objímá je a dává jim pusu. 
Když ukazuje, že je něco stejné, přikládá věci k sobě. Takže když čteme Pejska a kočičku, jak pekli dort a na obrázku je zlý pes s velkým břichem, přiléhá na knížku svým bříškem a naznačuje, že mají oba břicho ("bíšo" říká).
Před spaním čteme pohádky. Oboje uspávání trvá zhruba hodinu a musím číst, dokud neusne. Pokud přestanu, dostane hysterický záchvat a když odejdu, jde samozřejmě za mnou. Takže se snažím ty chvíle brát pozitivně a říkám si, že je fajn, že chce usínat u mě, s hlavou v mém klíně a že to třeba dlouho nepotrvá. Ale přiznávám, že někdy nemám sílu a uvítala bych, kdyby usnul sám a já bych čas mohla využít třeba na jídlo.
Hrozně se zdokonalil v mluvení. Zopakuje všechno, ale i sám toho už řekne dost. Jeho oblíbená věta momentálně je: "dáme si... kávu". Konečně začal říkat "ašík" (Vašík) místo "aviš" a také už týden říká "táta" místo "káka" :-). Každého, koho potkáme, zdraví "ďobí den" (dobrý den). Umí i "ďobí áno" (dobrý ráno) a "ďobo do" (dobrou noc). Volá na mě "mamí, ge si?" (kde jsi?) a začíná používat "maminko". Je toho daleko víc, ale vypsat to tu všechno nejde...

Také má Vašík za sebou Šestou dětskou nemoc, 3 dny měl vysoké horečky, které nešly srazit. Byl jak hromádka neštěstí. Naše "torpédo" jen leželo na sedačce, nejedlo, nechtělo moc pít, nechtělo hladit ani na sebe nenechal jinak sahat. Jen občas si sám přišel ke mně lehnout, to asi potřeboval pomoct s usnutím. Takhle jsem ho nikdy předtím nezažila a bylo mi ho strašně líto. Nevěděla jsem, jak mu pomoct. Teď už zase řádí jak černá ruka a jsem za to opravdu ráda, protože takový on prostě je, že se nezastaví. Když leží, tak vím, že se něco děje. No a po těch 3 dnech se celý osypal. Vyrážka začala na krku (na obličeji nebyla), pak se přesunula na hrudník, ruce, třísla a lezla dolů. Druhý den bledla a další den byla pryč. Nic příjemného to určitě nebylo, hlavně, že to je za námi.

Takhle dělá tygr... :-)
Včera jsme si užili báječný den v zoo a za necelých 14 dní letíme do Litvy. Ale o tom zase příště.
Mějte se krásně a užívejte slunečné dny ;-)
Vaše Bublina