Ostuda... vůbec nestíhám psát :-(. Každý den si připomínám, že už konečně musím něco napsat. Vždycky jsem si říkala, že není možné, že si všechny matky stěžují, že nic nestíhají. A už je to tady. Nestíhám :-). Respektive stíhám věci kolem dítěte a ty nejdůležitější věci doma, jinak všechno ostatní jde stranou. A když už náhodou mám třeba hlídání, tak jdu cvičit nebo něco oběhat či zařídit, nakoupit nebo jdu prostě spát.
Sama se divím, kde beru energii, když v noci vstávám v průměru 3x až 4x na kojení. Ano, je to horší než když se narodil, to jedl v noci 1x, případně 2x. A teď buď má prostě víc hlad, protože ve dne se nezastaví a furt je v pohybu nebo je to prostě mámin mazel a chce se víc tulit. Přísavka jedna :-). Ale jí hodně, to je fakt, přes den baští ukázkově, většinou si ještě pořádným řevem vyžádá přídavek. Dopoledne má ovoce nebo přesnídávku, k obědu maso se zeleninou, k odpolední svačině jogurt (někdy samotný, někdy s ovocem). Poslední týden už dávám i snídani, buď kaši nebo chleba. Ale večer s jídlem trochu bojujeme. Přestal chtít kaši, sní ji jen občas, někdy pár lžiček, někdy čtvrt litru. Nevím, čím to je. Možná únavou za celý den, možná už mu to nechutná. Zkusila jsem kaše různé, krupicovou, ovesnou, rýžovou, bramborovou, s přidaným ovocem či přesnídávkou (to ještě vezme na milost), ale je to všechno stejné, nechce to. Tak jsme poslední dobou zkusili k večeři chleba s lučinou a párkrát už i se šunkou. To má zatím celkem úspěch. Dokonce to párkrát zajedl i tou kaší. Ale někdy nechce vůbec nic, jen se mi sápe pod tričko a chce mlíčko. To je vůbec vtipné, poslední týden se mi po večerech a ráno neustále dívá do výstřihu a sápe se po prsou. Asi kontroluje, jestli tam jsou a jestli mu je někdo nevzal :-). Přes den si na mlíčko ani nevzpomene, to má raději jinou mňamku, ale večer a v noci si to zřejmě vynahrazuje. V noci se občas budí s pláčem, podle mě bezdůvodným. Možná trénuje lezení nebo se mu ukládají zážitky z předešlého dne. Brečí tak třeba hodinu a nic na to nezabírá. Občas ani to prso nezabere...
Vašík má novou židličku... zatím ji jen občas testujeme. A takhle si pochutnává na chlebu s lučinou :-) |
Minulý týden jsme byli u doktorky na 8-mi měsíční prohlídce. Vašík váží 8,6 kg a měří 77 cm. Za 2 měsíce přibral pouze 390 g. Paní doktorce se to moc nezdálo, říkala, že to je málo. Když ho pak ale viděla, jaké je to šídlo a jak se ani na vteřinu nezastaví, řekla, že se ani nediví, že má obrovský výdej. Řeknu vám, že z téhle kontroly jsem odcházela zpocená až na zadku a už teď se děsím té další. Udržet ho na pultíku asi tak 50x50 cm bylo téměř nemožné. Málem 2x spadl dolů, neustále se přetáčel na břicho, takže než jsem ho oblíkla, tak ze mě vážně lilo.
Jinak jsme teď skoro 3 týdny sami. Taťka nám odjel s partou kámošů cestovat do Vietnamu. Zvládáme to, ale musím říct, že únava se hromadí. Ono se to nezdá, ale i ta malá pomoc, když je táta večer doma a třeba ho na chvíli zabaví, abych se já mohla v klidu najíst nebo osprchovat, je fajn. Nebo když mám podporu a mám se s kým poradit. Takhle si se vším musím poradit sama. A vstávat 4x za noc (to počítám jen jídlo a ne občasné přetočení z břicha na záda, když to nezvládne sám nebo podání dudlíku), být nevyspalá, chodit 2x denně na procházky, protože on doma prostě spát nebude, abych si mohla zdřímnout s ním, pak zajít do fitka, abych na sobě pracovala, zařídit co je potřeba... ono se to nezdá, ale nasčítá se to. Nestěžuju si, pořád mi přijde, že je to dobré a že pořád docela dobře funguju. Například včera jsem se rozmýšlela, jestli jít do fitka, protože jsem byla jak přejetá parním válcem. A dobře jsem udělala, že jsem šla, užila jsem si to. Na hodinu jsem vypnula a soustředila se jen sama na sebe. Byla to jiná únava, taková příjemná a po sprše mi bylo naprosto úžasně. Dobila jsem baterky a zase se těšila domů na prcka, který mě přivítal sice s úsměvem, ale pak hned zahájil svoji standardní večerní mrzutost.
Jinak jsme teď skoro 3 týdny sami. Taťka nám odjel s partou kámošů cestovat do Vietnamu. Zvládáme to, ale musím říct, že únava se hromadí. Ono se to nezdá, ale i ta malá pomoc, když je táta večer doma a třeba ho na chvíli zabaví, abych se já mohla v klidu najíst nebo osprchovat, je fajn. Nebo když mám podporu a mám se s kým poradit. Takhle si se vším musím poradit sama. A vstávat 4x za noc (to počítám jen jídlo a ne občasné přetočení z břicha na záda, když to nezvládne sám nebo podání dudlíku), být nevyspalá, chodit 2x denně na procházky, protože on doma prostě spát nebude, abych si mohla zdřímnout s ním, pak zajít do fitka, abych na sobě pracovala, zařídit co je potřeba... ono se to nezdá, ale nasčítá se to. Nestěžuju si, pořád mi přijde, že je to dobré a že pořád docela dobře funguju. Například včera jsem se rozmýšlela, jestli jít do fitka, protože jsem byla jak přejetá parním válcem. A dobře jsem udělala, že jsem šla, užila jsem si to. Na hodinu jsem vypnula a soustředila se jen sama na sebe. Byla to jiná únava, taková příjemná a po sprše mi bylo naprosto úžasně. Dobila jsem baterky a zase se těšila domů na prcka, který mě přivítal sice s úsměvem, ale pak hned zahájil svoji standardní večerní mrzutost.
Co už Vašík umí
- Válí sudy na obě strany.
- Zhruba 2 týdny leze - ne tedy v pravém slova smyslu, ale má svůj osobitý styl a dělá úžasnou píďalku. Dostane se už tam, kam chce, přeleze celou místnost a nejraději se pouští tam, kam nesmí. Nedávno na sebe shodil sušák s prádlem. Naštěstí se mu nic nestalo, jen se lekl. Neodradilo ho to a další den se tam vypravil znovu. Také rád leze ke kabelům a zásuvkám. Ano, zábava nám právě začala :-).
- Zhruba 2 týdny leze - ne tedy v pravém slova smyslu, ale má svůj osobitý styl a dělá úžasnou píďalku. Dostane se už tam, kam chce, přeleze celou místnost a nejraději se pouští tam, kam nesmí. Nedávno na sebe shodil sušák s prádlem. Naštěstí se mu nic nestalo, jen se lekl. Neodradilo ho to a další den se tam vypravil znovu. Také rád leze ke kabelům a zásuvkám. Ano, zábava nám právě začala :-).
- Na čtyřech se opírá jen o jednu ruku a druhou objevuje všechny věci kolem.
- Všechno okusuje. Nejen hračky a kousátka, ale třeba nohu od stolu, od židle nebo od křesla, také postýlku.
Venouš zakousnutý do křesla :-) |
- Baví ho hrací hračky. To je jediné, co ho zabaví na pár minut a já si můžu v klidu třeba sundat prádlo ze sušáku. Kromě těchto hraček ho zabaví na dalších pár minut ještě televize, ale to je stará známá věc.
- Rád skáče někomu na klíně. Když si ho chci pochovat, tak jak zjistí, že má "půdu" pod nohama, začne dělat "dřepy" a odrážet se, stoupat si a skákat. Děsně se u toho řehtá a vříská :-).
- Snaží se si sedat. Jde z boku do šikmého sedu, je tak na půl cesty a ne a ne si přehmátnout tu ručičku, aby se posadil úplně. Včera si ale sednul tak, že si na čtyřech přitáhnul kolena pod břicho až tolik, že si sedl na paty a přepadnul z nich do překážkového sedu. Podíval se na mě, jako že "mámo, co teď?" a pak spadnul zase do lehu. Za chvíli na to ale určitě přijde.
- Umí udělat "pa pa pa", tedy jen mává ručičkou, ale neříká to.
- Neříká zatím nic, kromě různých zvuků, zatím žádné slabiky, žádné "ma-ma", "ta-ta", ani "ba-ba". A to se ho už 14 dní snažím naučit "ta-ta", aby tak přivítal tátu, až se vrátí.
Takže to jsou asi tak novinky za poslední dny. Kdybyste měl někdo radu, co dávat za jídlo k večeři, budu ráda. A jak se zbavit tak častého nočního kojení, budu za rady ještě vděčnější...
Tenhle úsměv je lék na veškerou moji únavu :-) |
Mám v hlavě ještě minimálně další 3 články, tak snad se mi je podaří někdy napsat...
Mějte se krásně a užívejte si jaro ;-).