Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS)

Nebyla bych to já, kdyby všechno šlo hladce a bez komplikací... Bohužel jsem se přece jen "dočkala" toho hyperstimulačního syndromu, kterým mě strašili :-(. Začalo to o víkendu, kdy mě začalo bolet celé břicho, tzn. mimo podbřišku, který mě bolí už 3 týdny nebo jak dlouho, se bolest roztahovala až do boků a nahoru k žaludku. Nejdříve jsme s manželem usoudili, že vzhledem k tomu, že už se 14 dní nehýbu, tak by mohlo jít o zaražené větry, které umí také pěkně potrápit. Ale ani v neděli mi nebylo lépe a v pondělí už to bylo daleko horší, tlak kolem žaludku se stále zvyšoval. Tlačilo to na žebra, nemohla jsem se moc hýbat, tak jsem ležela, ale při každém otočení jsem měla pocit, že se mi v břiše přesýpají kameny ze strany na stranu. Také při "otřesech" to hodně bolelo, např. při kýchnutí, při smíchu apod. A tak jsem se rozhodla raději v pondělí zavolat k Apolináři a zeptat se na to. Sestřička mi řekla, že to podle příznaků vypadá na OHSS a že mám přijít.  Také se ptala, jestli jsem si zkoušela dělat test, že většinou se stav zhorší, když žena otěhotní. No, nedělala, poctivě se snažím vydržet až do pátku. A tak mě objednala na úterý, tedy na včerejšek. 

Nafouklé břicho - není to moc vidět,
ale já ten balon vidím a hlavně cítím.
(vidět jsou i modřiny po injekcích)

Myslela jsem si, že to do té doby lehce vydržím, ale zas tak lehké to nebylo. V pondělí večer se mi zdálo, že se mi břicho ještě zvětšilo a že už vypadám tak minimálně na 4. měsíc těhotenství. Potom v noci mi bylo ale (zatím) nejhůře, vzbudila jsem se a šla na záchod. Ale už cestou zpět do postele se mi začaly dělat mžitky před očima a bylo mi jasné, že se něco děje. Do postele jsem sice došla, ale už jsem zůstala jen sedět, začala jsem se třást a bylo mi špatně. Chtělo se mi zvracet. Ale třásly se mi nohy a nikam bych nedošla. Musela jsem tedy vzbudit manžela, aby mi donesl kbelík. Pak jsem usoudila, že to spíš vypadá, že budu potřebovat na záchod. Musel mě tam odvést, sama bych tam nedošla. Kbelík jsem si nesla raději s sebou, kdyby bylo potřeba. Nakonec to byl "jenom" průjem, který doprovázela neuvěřitelná bolest celého břicha. Manžel asi chudák nevěděl, co se děje a čekal na mě na chodbě. Pak mě zase odvedl do postele, kbelík jsem si pro jistotu nechala vedle a naštěstí se mi na chvilku podařilo usnout. Ale spala jsem málo, vždycky jen po chvilkách. Do rána už pak byl klid.

25.11.2014 - také tam tu čárku vidíte?

Úterý ráno, nedalo mi to a řekla jsem si, že bych na návštěvu doktorky měla být připravená a rozhodla jsem se udělat si test. Chtěla jsem, aby byl manžel u toho, ale nevyšlo to. Test jsem udělala podle návodu, sice už to dobře znám, ale pro jistotu jsem si návod znovu prošla, abych měla jistotu. Po chvilce napětí, kdy se objevila silná klasická čárka, kterou už jsem viděla xkrát, se tam začal rýsovat takový duch druhé čárky. Nebylo to zcela přesvědčivé, ale já tam tu čárku prostě viděla. Donesla jsem test manželovi a ten žádnou čárku neviděl. Chlap, no. Ale já byla přesvědčená, že tam je :-).

Po obědě mě manžel vezl k Apolináři, chvíli jsme čekali a pak jsem šla do ordinace. Tentokrát sama, manžel se mnou jít nechtěl. Byla tam paní doktorka Jirsová, to jsem byla ráda, protože s ní mám dosud jen dobré zkušenosti. Nejdřív jsem jí popsala, jak mi bylo v předchozích dnech a jak je mi momentálně a na to mi paní doktorka řekla, že to opravdu vypadá na pozdní OHSS a že je většinou vyvolán právě těhotenstvím. Že se tím stav většinou zhorší. No, to by se mi pochopitelně trpělo hned trochu radostněji :-). Pak mi koukla na břicho, konstatovala, že je opravdu hodně nafouklé a pak mi udělala ultrazvuk. Graviditu potvrdit nemohla, nic vidět ještě nebylo, ale za to mohla vidět zvětšené vaječníky (levý 10 cm, pravý 7 cm) a spoustu tekutiny před i za dělohou. Takže se mi tam nepřesýpá kamení, ale přelívá se tam tekutina. Dále paní doktorka řekla sestřičce, ať mi rovnou udělá odběry krve a zítra že si mám zavolat na výsledky. Mám hodně pít (cca 3 litry denně) a mít dietní režim, nejíst nic těžkého, mastného a pálivého, aby mě to nedráždilo. Také mám být minimálně další 2 týdny doma na neschopence a být v klidu. Ideální by podle ní bylo zůstat doma alespoň do konce roku, ale to si prý řekneme na příští kontrole. Pokud by se můj stav v následujících dnech nelepšil, došlo by asi na hospitalizaci. Nic jiného se zřejmě s OHSS nedá dělat, údajně dříve či později sám od sebe odezní. Tak budu doufat, že to bude hodně brzo!