čtvrtek 13. listopadu 2014

Máme 2-3 bojovníky...

Dnes jsem měla celkem náročnou noc, při každém pohybu mě vzbudila bolest břicha. Ráno jsem vstala a břicho bolelo prakticky pořád stejně jako včera. Snídala jsem a odpočítávala jsem minuty, aby už bylo 10:00 a mohla jsem zavolat do laboratoře. Když konečně přišel správný čas, nemohla jsem se tam dovolat. Vyšlo to asi až na sedmý pokus. Paní doktorka v laboratoři mi řekla, že z 8 vajíček se jich dál vyvíjí 6, ale z toho "jen" 2-3 se vyvíjí ideálně. A kdy bude embryo transfer mi dneska neřekla, mám si prý zavolat zítra ráno v 8:00. Pokud to půjde, šla bych na transfer hned zítra dopoledne, ale pokud by se paní doktorce zdálo, že je potřeba prodloužená kultivace, tak bychom to ještě odložili. Takže jsem stále mírně nervózní...

Ráno jsem byla trochu zaskočená, těšila jsem se, že z těch 8 vajíček jich bude třeba 6 a že nám zbudou nějací mrazáčci, abych nemusela znovu absolvovat tu punkci. Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak mi manžel řekl, že když nebudu mít dobrou náladu, tak se mi nic neuchytí. Takže jsem si řekla, že 2-3 embrya jsou pořád dost, za předpokladu, že to budou silní bojovníci a budou se dál vyvíjet. Jedno mi zavedou a druhé, případně i třetí mi zamrazí. To zní jako dobrý plán :-).

Během dne jsem se snažila trochu hýbat a ne jen ležet, uvařila jsem si oběd, přežehlila jsem i pár kousků oblečení a postupně se i začalo zlepšovat břicho. Bolí sice pořád dost, ale už ne tak výrazně a také už v něm nepíchá tak ostře. 

Byl to boj, ale zvládla jsem to :-)
Večer přišel čas na injekci Fraxiparinu... Nastudovali jsme si s manželem návod, přečetla jsem si, že si to mám píchnout zhruba 5 cm šikmo od pupíku a tak jsem si otřela místo dezinfekčním polštářkem a namířila injekci do břicha. Chvíli jsem se odhodlávala a když jsem se konečně odhodlala, jehla se na kůži zarazila. Asi jsem nebyla dostatečně rychlá. Trochu mě to vyděsilo, ale přesto jsem se odhodlala znovu. Stalo se bohužel úplně to samé. Jakto? Do stehna to šlo tak hladce. To mám to břicho tak nafouklé a tuhé? Nafouklé je, ale že by tam nevlezla jehla? Nebo to nemám dělat rychle, ale spíš pomalu? Ne, to bych nezvládla. Takže jsem se nachystala do třetice a to už se mi to povedlo lehce. Nebolelo to ani trochu. Doufám, že zítra už to půjde samo. Mám ještě 9 pokusů, abych se to naučila :-).


Žádné komentáře:

Okomentovat