Na vstupní injekci jsem byla 17.10. To byla jen rychlovka, šla jsem za sestřičkou, která mi píchla injekci do zadku a zase jsem odešla. Pak jsem čekala, kdy přijde menstruace. Cyklus byl tentokrát dlouhý 35 dní a zase jsem byla 2 dny mimo. Ještě, že to vyšlo na víkend, křeče byly silné a krvácení také. Ach jo, jak moc bych chtěla věřit, že to už byla na nějakou dobu poslední menstruace... Alespoň už jsem ale mohla přestat brát Pentomer, to skončilo s prvním dnem menstruace. I to je jistá úleva, brala jsme ho přes 3 měsíce denně, tak si ráda odpočinu. Jen doufám, že to k něčemu bylo...
Dnes ráno jsme s manželem vyrazili k Apolináři a já jsem šla na ultrazvuk, mám teprve 4. den cyklu, takže ještě krvácím. I tak mi paní doktorka ultrazvuk udělala a řekla, že je všechno v pořádku, ukázala a podrobně mi popsala, co na ultrazvuku vidí. Na jednom vaječníku už jsem dnes měla folikul 7 mm velký. Nevím, co to znamená, jestli je to normální, že tam byl nebo není, každopádně tam byl a kolem něj bylo ještě pár malých. A podle paní doktorky můžeme rovnou začít se stimulací. Tak jsem čekala, že třeba řekne, abych ve středu začala s pícháním injekcí, ale to se nestalo. Začneme už prý rovnou dneska! Nabídla nám jednorázovou injekci (Elonva), která je na 7 dní a hormony prý uvolňuje postupně tak, jako bych si píchala každý den jednu injekci. Momentálně prý cenově vychází velmi dobře, prakticky levněji než 7 injekcí, které jsem měla při prvním IVF. To pro mě ale není to rozhodující. Ptala jsem se, jestli to znamená, že budu mít v těle 7x větší množství hormonů a jestli to není v něčem horší. Paní doktorka mě ujistila, že se hormony uvolňují opravdu postupně a že s touhle injekcí mají dobré zkušenosti. Koukla jsem na manžela, co si o tom myslí - tomu to bylo samozřejmě jedno, takže jsem souhlasila. Líbila se mi představa, že si něco píchnu jednou a nebudu se muset dál každý den stresovat, abych si injekci píchla ve stejný čas, jestli budu v tu správnou dobu doma, jestli bude doma manžel, aby mi injekci připravil apod. Bude to prostě víc v klidu. Tak mě pak paní doktorka poslala rovnou k sestřičkám, že mi to rovnou píchnou. Což bylo další skvělé zjištění, že si to nemusím píchat sama. Tentokrát to byla injekce do břicha, sice malá jehla, ale poměrně hodně tekutiny. Samotné píchnutí vůbec nebolelo, ale trochu štípalo, když mi sestřička pomalu tu tekutinu stlačovala pod kůži. 
A bylo to... vlastně to byla také dobrá rychlovka. Ještě předtím jsem se paní doktorky ptala, jak je to se cvičením, tak prý zase podle toho, jak se budu cítit. Nicméně od 5. dne od aplikace injekce už by mi nic náročného nedoporučovala, že už by měly folikuly být poměrně velké a nejen, že by mě mohlo bolet břicho, ale mohly by mi i popraskat. Také už od té doby nedoporučují sex. Nic nového, všechno stejné jako minule. Vedlejší účinky by prý žádné jiné než u standardních injekcí, které jsem měla poprvé, neměly nastat. Takže počítám s klasickými návaly, které už se začaly projevovat rovnou dneska a také se myslím nevyhnu zvýšené únavě. Tu už cítím od té vstupní injekce, takže také nic nového...
Sama jsem zvědavá, jak na mě takováhle injekce zapůsobí. Pořád si myslím, že to musí být pro tělo větší zátěž, i když se hormony budou uvolňovat postupně. Prostě v tom těle někde mám 7x větší dávku, to mi nikdo nevymluví! No, uvidíme za týden. V pondělí jdu na kontrolní ultrazvuk, kde mi řeknou, jestli je potřeba ještě dopíchávat něco dalšího a nebo že už jsou folikuly dostatečně velké a budeme plánovat rovnou termín odběru vajíček. Mezitím si musím ještě zařídit předoperační vyšetření, na které jsem málem zapomněla. Ale všechno stíhám, s paní doktorkou jsem si všechno dneska domluvila, zítra jdu na odběry a do pátku stihnu zbytek :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat