neděle 16. října 2016

Vašíkovy botičky

Obouvání dětí je v dnešní době velká věda. Nebo alespoň mi to tak připadá z toho, co slyším a vidím kolem sebe. Přiznám se, že jsem nestudovala žádné odborné ani neodborné články, takže tento článek bude čistě můj subjektivní pohled na věc...

Když si začal Vašík stoupat, pořídila jsem mu kožené capáčky, aby mu to v ponožkách doma neklouzalo. V pokojích máme koberec, takže tam je to v pohodě, ale v kuchyni a v předsíni máme lino a v koupelně je dlažba. Tam se mu vždycky rozjely nožičky nebo si ani nestoupl. V capáčkách to bylo hned lepší. Netrvalo to dlouho a Vašík nás začal tahat za ruce a chtěl dělat první krůčky. Chvíli jsem se tomu bránila, protože vodit děti za ruce prý není zdravé pro jejich vývoj. Jenže on byl opravdu neodbytný a když jsme s ním jít nechtěli, tak strašně brečel. Bylo to v době, kdy jsme s ním ještě chodili na rehabilitaci a paní doktorka nám doporučila držet ho za ramena, nikoliv za ruce (myšleno dlaně). Paže by prý nikdy neměl mít výš než ramena a měly by směřovat dopředu. Takže to vypadalo tak, že chodil jako náměsíčný s rukama nataženýma dopředu, nás ukrutně bolela záda, protože ohnout se až k ramenům je náročné a on chtěl chodit hlavně pořád. Ale byl tak spokojený a to bylo důležité. Také paní doktorka řekla, že už máme pořídit první botičky. Měly by mít pevný kotník, výstelku a klínek. Řekla jsem si ok, pořídíme boty, protože byl začátek července a my jsme před sebou měli výlet do Krkonoš a potom 14 dní na táboře v Krušných horách, tak aby tam měl Vašík v čem chodit. Totéž nám řekla i naše dětská lékařka. Měla stejný názor jako fyzioterapeutka.

Vyrazili jsme tedy do obchodu, že koupíme první botičky. Přiznám se, že když jsem viděla nabídku bot, tak mi bylo do pláče. To, co jsem měla obout Vašíkovi na jeho malinkatou nožičku, v které není žádná velká síla, bylo strašně tuhé, neohebné a mně to všechno přišlo jako kopyta. Nedokázal ve většině těch bot chodit, byl zvyklý chodit bos nebo v těch capáčkách, kdy krásně odvíjel celé chodidlo, přes patu až ke špičce. Věděla jsem, že existují jakési barefoot boty, které mají zaručit pocit chůze naboso. Nikdy dřív jsem to nijak nezkoumala a nezajímala se o to. Bavila jsem se o tom s pár lidmi a říkala si, že to je jen zas nějaká móda. Ale když jsem viděla ty boty v obchodě, začala jsem věřit tomu, že na barefoot botách něco bude. Na tom, že tyhle tuhé a nepoddajné boty pro Vašíka nechceme, jsme se shodli i s manželem. Dokonce si vyslechl můj názor na barefoot boty a souhlasil s tím. Nicméně jsme pak zjistili, že takové boty jsou strašně drahé a na to, aby je měl Vašík měsíc nebo dva, je to moc peněz. Začala jsem tedy hledat nějaký kompromis a chtěla jsem botu sice kotníčkovou a s podrážkou silnější než 3 mm (což zhruba mají barefoot boty), ale aby byla absolutně měkká a ohebná. A aby botička byla dostatečně široká na Vašíkovu nožičku, aby si ji nijak nedeformoval v úzkých botách. Opravdu bych byla nerada, abychom mu botama způsobili nějaké problémy a aby měl zničené nohy, jako mám třeba já. Mám nohy ploché a ještě mám vbočený palec. Těžko říct, jestli je to botama, co jsem jako malá nosila nebo je to vrozené.

Nakonec jsem jednou u nás šla kolem takového malého obchodu s dětskýma botičkama a zašla se tam podívat. Líbily se mi tam boty značky Fare, letní hadrové tenisky, kotníčkové, s gumovou špičkou (to se hodí), lehké, široké a hlavně s měkkou podrážkou. Druhý den jsme je šli s manželem Vašíkovi vyzkoušet a jelikož v nich dokázal hezky chodit, tak jsme je rovnou koupili. Měla jsem radost. A byly i za dobrou cenu. Velikost 20. A byly super, musím říct, že jsem s nimi byla fakt spokojená. Mají i žirafku, což je certifikace dětských zdravých bot.

První botičky, co Vašík měl. Značka Fare, vel. 20.
Takhle si to v nich štrádoval na Černé hoře v Janských Lázních v Krkonoších...

Stejně mi to ale nedalo a pořídila jsem mu pak k narozeninám čistě barefoot botičky Tikki, Byly mu trochu větší, tak jsem je na chvíli odložila. Ke konci srpna, tedy za necelé 2 měsíce od nákupu prvních Fare bot, jsem si všimla, že už mu jsou malé. O ničem jsem nepřemýšlela a vyrazili jsme pro ty samé, akorát větší. Bohužel ty samé neměli ve velikosti, kterou potřeboval. Za tu dobu už potřeboval vel. 22, 21 byly malé. Tak nám paní dala vyzkoušet asi 5 modelů. Vašík už chodil úplně sám. Vyzkoušet patery boty byl ale nadlidský výkon, což si určitě dovedete představit. A překvapilo mě, že i od stejné značky jsou různé tipy bot a ne všechny byly takhle hezky měkké. V některých se mu chodilo fakt špatně. Nakonec jsme ale našli. Už ne tedy hadrové, ale celokožené. No, říkala jsem si, že za chvíli je stejně podzim a těch pár teplých dní v nich už vydrží. A tyhle boty jsem si nakonec oblíbila ještě víc než ty první. Přišlo mi, že se ohýbají ještě líp než ty předchozí. Jestli to bylo tím, že už byly trochu větší? Nevím. Ale Vašík v nich řádí ještě teď, i když už jsou mu tedy zase těsné.

Druhé botičky, opět značka Fare, vel. 22.
Boty v praxi... samá hvězda:-)
"ká ká ká" = káč káč káč :-)

Tikki, vel. 21. Prodám!
No a jak mu skočila ta noha tak rychle, tak jsme prošvihli ty Tikki boty a najednou mu byly malé. Takže jsou to úplně nové boty, vyzkoušené doma v pokoji na pár kroků. Kdyby měl někdo zájem, ráda je prodám. Je to velikost 21. Od kamarádky vím, že jsou super, její syn v nich chodí od samého začátku a chodí v nich moc hezky. Proto mě zaujaly a chtěla jsem je také. Tak asi uděláme další pokus zase na jaře.

S příchodem podzimu a chladnějších dní jsem musela řešit další boty, protože v těch kožených Fare botičkách už asi byla Vašíkovi zima. Teda, on mi neumí ještě říct, jestli mu je zima, ale mně by byla a hlavně měl vždycky studené nohy. Tak i když jsem chtěla počkat, než mu tyhle budou malé, musela jsem to řešit dřív. Minulý týden jsem šla opět do toho samého obchodu, ale tentokrát už jsem tam boty nevybrala. Čím víc je na botách materiálu, tím méně měkké a ohebné jsou. Zdá se to logické, ale mně se to nelíbí. Já prostě chci, aby podrážku dokázal tím malým chodidlem ohnout a hezky odvíjel nohu i v zimních botách. Opět mi kamarádka poradila a doporučila mi jeden obchod (tentokrát na Smíchově), kde oni koupili boty. Byla jsem tam v pondělí a tentokrát bez manžela. Musela jsem se spolehnout na vlastní výběr a doufat, že vyberu dobře. Myslím ale, že v tomhle případě máme názor naprosto stejný, tak jsem se nebála. Spíš jsem měla strach z toho, jak to tam s tím ďáblíkem sama zvládnu. No, nebudu vám lhát a přiznám se, že jsem byla zpocená až na zadku. Ale zvládli jsme to. Chtěla jsem boty značky D.D.Step, které mi doporučila ta kamarádka a i jsem si o nich něco nastudovala a zdály se mi fajn. Bohužel Vašíkovi nějak neseděly, neměli je ve správné velikosti 23. Vel. 22 jako má ty předchozí byla těsná a už by to bylo zbytečné a v té 24 měl ještě moc velký nadměrek. Takže, pokud jsem zatím nechtěla úplně zimní s kožíškem, které v té velikosti měli, musela jsem hledat jiné. SuperFit boty, které jsou hodně známé, jsou Vašíkovi bohužel úzké. Měla jsem pocit, že jsou i hodně tvrdé, ale byla jsem mile překvapena, že ten model, co jsme zkoušeli, tvrdý nebyl. Prý se výrobce snaží a lepší se. No a když už jsem myslela, že odejdeme s prázdnou, tak nám paní přinesla botky značky Veleta, které se mi sice moc nelíbily vzhledově, ale Vašíkovi byly a hezky v nich zase chodil. Hlavně další už bychom vyzkoušet opravdu nezvládli, jelikož už by tam paní prodavačce převrátil obchod vzhůru nohama. Během zkoušení tahal ostatní vystavené boty a ona pořád chodila, brala mu je a dávala je zpátky. To se mu nelíbilo a byl nevrlý. Takže mně docházely síly. Naštěstí ty poslední vyhovovaly. Mají sice obrázek ovečky, který se mi nelíbí, ale Vašík ovce momentálně miluje a při každém obouvání ukazuje na boty a říká "béé", tak já to tu chvíli přežiju :-). Prý mu budou ještě na jaře, jak říkala paní prodavačka. Tak to jsem vážně zvědavá. Bylo by to fajn, ale moc tomu nevěřím. Tuhle značku jsem vůbec neznala, ale boty jsou opět lehké, široké a podrážka se dá zase hezky ohnout a Vašík s chůzí v nich nemá vůbec problém.

Třetí boty, značka Veleta, vel 23.
Na hřišti na kolotoči...

Za chvíli budeme muset řešit zimní boty, což bude asi oříšek. Mám tu dvoje poděděné zimní boty po dětech od sestřenic a oboje by mohly velikostně vyhovovat, jsou to vel. 23 a 24. U těch sněhulí mám strach, že budou úzké. Ty druhé jsou SuperFit, ale nevypadají tak úzké jako ty, co jsme zkoušeli teď v obchodě. A mají také docela měkkou podrážku, tak bych byla opravdu ráda, kdyby mu byly. Ty druhé měkké nejsou, nicméně jsou to boty vyloženě do sněhu a v tom se stejně nedá moc dobře chodit, takže tam je mi ta podrážka asi jedno. Podědili jsme víc bot, ale zatím to nevycházelo velikostně na roční období. Teď by mu třeba byly nějaké sandály, co tam mám. Jedny sandály vlastně v létě chvíli nosil. A byly tam ještě jedny, ty byly pěkné, ale byly úzké. Vašík má poměrně širokou nohu a asi i vysoký nárt. No, jestli bude mít časem vel. 48 a ještě takhle širokou, tak to se máme na co těšit. Bude chodit bos a bude to správná barefoot chůze :-).

Jinak doma chodí jenom bos, případně v capáčkách, aby mu to na lině v ponožkách neklouzalo. Přes léto byl úplně naboso, takže mu to neklouzalo vůbec, to bylo fajn. Teď už má sice chůzi docela jistou, ale i tak mu to v těch ponožkách občas podklouzne. Nebo stačí ponožky s takovými těmi protiskluzovými "puntíky". Capáčky už má Vašík čtvrté. První jsme měli značku Capiki, to byly takové slaboučké "šlupky", jak by řekla moje babička, ale v nich ještě převážně lezl, tak to bylo asi i dobře. Pak měl značku Liliputi a ty byly moc fajn, měli silnější "podrážku" a byly kvalitní. Stojí dvojnásobek a také je to na nich vidět. My jsme je zase podědili. V červenci jsem musela koupit další a vybrala jsem značku Afelo. V těch už chodil sám až do teď, kdy z nich vyrostl a minulý týden jsem musela koupit nové, větší. A zase jsem koupila Afelo, s těmi jsem moc spokojená a Vašíkovi na jeho nohu hezky sedí.

Naše sbírka botiček... :-)
První dvoje capáčky už jsou uskladněné, takže na fotce jsou pouze dvoje Afelo.

Tak tolik k mým poznatkům o dětských botách... Barefoot boty určitě nezavrhuju a nějaký pokus jistě udělám. Nicméně si stejně myslím, že jsou vhodné ideálně na měkké povrchy, na trávu, hlínu, písek apod. Na beton a dlažbu, kterou máme v okolí domu téměř všude, podle mě vhodné nejsou a asi bych mu tam stejně raději dala nějaké takové boty, jako má teď. Ano, chůze naboso je nejpřirozenější a naše nohy nejsou "stavěné" na úzké boty, které nám nohy svazují a ničí, ale zase lidé v pravěku, kteří chodili naboso, neměli silnice a dlažby a tak jejich páteř netrpěla takovými otřesy.
Takže jsem nakonec ráda, že jsme našli takovéhle kompromisní boty, které Vašíkovi dovolí hezky pracovat s chodidlem a prstama. A věřím, že nohy mu nezničí.

Jak to máte s obouváním dětí vy? Jaké boty preferujete a jaké případně kupujete značky? Máte nějaký tip na dobré zimní boty?

Žádné komentáře:

Okomentovat