Nechala jsem si udělat pár pěkných fotek Vašíka. Chtěla jsem je v roce, ale to jsme nestihli, takže máme fotky ve 13 měsících. Když mi je kamarád poslal, prohlížela jsem si je a vybírala z nich TOP 5 fotek. Skoro mi ukápla slza, když jsem si vybavila, jaké to bylo miminko a jaký je to teď drak. Bude mu 14 měsíců a s miminkem už toho nemá moc společného...
 |
| Venda Benda, Venda se svou motorkou... točí plyn a usmívá se za holkou :-) |
 |
| Bude z něj jednou fotbalista...? |
 |
| Joo, klouzačka, to je velká sranda :-) |
Při psaní minulého článku jsem si prohlížela zase fotky z doby, kdy se Vašík narodil a to jsem ty slzy přímo ronila. Nikdy nezapomenu, jak hodně emotivní zážitek pro mě byl, když jsem ho poprvé mohla pochovat v náruči a když se ke mě přisál. Teď už se chovat moc nenechá. Jen když mu rostou zuby, to se chodí tulit dokonce sám. Už má zubů plnou pusu, moc už jich tedy nezbývá, takže zřejmě i toho chování a tulení už moc nebude. Teď si ale chování užívám až až, protože mu polezou špičáky, má tam chudák boule a zase z toho má rýmu, která mu dává zabrat, jako každému chlapovi :-(.
No, nicméně to, jak rychle roste, mě přivádí k myšlence na to, kdy mít druhé dítě... Jsem blázen, když už bych do toho šla? Je zvláštní, jak člověk rychle zapomíná, co? Po porodu jsem říkala, že dlouho rodit nechci a hlavně po císaři ani nemůžu. Ale to prý problém není. Informace, kterou jsem dostala v porodnici, že otěhotnět bych neměla dřív než 2 roky po císaři, už prý neplatí. Prý už stačí rok a to už mám za sebou. I to trochu mění můj pohled na věc.
Ano, Vašík je k nezastavení, chvíli neposedí a 5 vteřin je dlouhá doba na to, aby zůstal na jednom místě. Furt vymýšlí nějaké lumpárny, leze do výšek, skáče ze stoje na sedačce rovnou dolů do hromady polštářů (které občas mine), běhá všude, kde se dá, v kočárku ho to nebaví, jezdí na odrážecí motorce, občas se vzteká a nechce poslouchat, sám se moc nezabaví. Je to prostě taková tryskomyš a já si nějak neumím představit, že bych do toho byla těhotná. Nedej bože, aby mi třeba bylo špatně a nemohla se plně věnovat jako teď. Ale na druhou stranu bych zase to malé miminko chtěla a hlavně bych to tak chtěla kvůli těm dětem. Já sama jsem jedináček a vždycky jsem si přála staršího bráchu. A kdyby byl jen o malinko starší a skvěle jsme si rozuměli, bylo by to pro mě bývalo skvělé. A ještě by si domu vodil svoje kamarády, což bych určitě ocenila tak někdy kolem puberty :-). Ideální by tedy bylo, kdybychom jako druhou měli holčičku a já bych si na našich dětech tak trochu splnila svůj dětský sen a doufala bych, že oni s tím budou také tak spokojení, jako bych byla já, kdybych měla toho staršího bráchu. Vlastně tak, jako bych byla spokojená, kdybych měla jakéhokoliv sourozence, ať už staršího nebo mladšího...
Jo, na začátku by to byl asi masakr, ale za rok, za dva, by to určitě byli parťáci a kámoši jak hrom (tedy doufám). No a těžko říct, jak by na miminko reagoval Vašík, jestli by ho nenáviděl a považoval za vetřelce, který mu bere mámu nebo naopak, byl by na něj hodný a dělil se s ním o svoje hračky. No, tohle může být ale stejné jak ve 2 letech, tak i ve 4 letech toho prvního dítěte. Jak bych to zvládala já, také nevím, ale zase podle hesla "zvládly to jiné matky, zvládnu to taky", bych se toho nebála. Ano, trochu se bojím těhotenství s takhle akčním dítětem doma, které mi rádo skáče po břiše a podobně, ale ty děti se pak dohromady určitě zvládnou. Konec konců pořád by ještě mely podobný režim, bavily by je ještě celkem podobné věci, což mi přijde jednodušší než děti, které jsou od sebe třeba 5 let. No a já bych taky ještě měla v živé paměti, co se s malým miminkem dělá a nemusela se to za pár let učit znova...
Takže...co s tím :-)? No, zamyslím se a uvidím, co s mojí momentální myšlenkou provedeme a hlavně kdy a jakým způsobem. Jestli tomu necháme volný průběh nebo se odhodláme k dalšímu IVF...
Co si myslíte vy? Kdy je ten správný čas na druhé dítě? Jak to máte nebo byste chtěly mít vy? Napište mi svoje zkušenosti, budu moc ráda ;-).
No, nicméně to, jak rychle roste, mě přivádí k myšlence na to, kdy mít druhé dítě... Jsem blázen, když už bych do toho šla? Je zvláštní, jak člověk rychle zapomíná, co? Po porodu jsem říkala, že dlouho rodit nechci a hlavně po císaři ani nemůžu. Ale to prý problém není. Informace, kterou jsem dostala v porodnici, že otěhotnět bych neměla dřív než 2 roky po císaři, už prý neplatí. Prý už stačí rok a to už mám za sebou. I to trochu mění můj pohled na věc.
Ano, Vašík je k nezastavení, chvíli neposedí a 5 vteřin je dlouhá doba na to, aby zůstal na jednom místě. Furt vymýšlí nějaké lumpárny, leze do výšek, skáče ze stoje na sedačce rovnou dolů do hromady polštářů (které občas mine), běhá všude, kde se dá, v kočárku ho to nebaví, jezdí na odrážecí motorce, občas se vzteká a nechce poslouchat, sám se moc nezabaví. Je to prostě taková tryskomyš a já si nějak neumím představit, že bych do toho byla těhotná. Nedej bože, aby mi třeba bylo špatně a nemohla se plně věnovat jako teď. Ale na druhou stranu bych zase to malé miminko chtěla a hlavně bych to tak chtěla kvůli těm dětem. Já sama jsem jedináček a vždycky jsem si přála staršího bráchu. A kdyby byl jen o malinko starší a skvěle jsme si rozuměli, bylo by to pro mě bývalo skvělé. A ještě by si domu vodil svoje kamarády, což bych určitě ocenila tak někdy kolem puberty :-). Ideální by tedy bylo, kdybychom jako druhou měli holčičku a já bych si na našich dětech tak trochu splnila svůj dětský sen a doufala bych, že oni s tím budou také tak spokojení, jako bych byla já, kdybych měla toho staršího bráchu. Vlastně tak, jako bych byla spokojená, kdybych měla jakéhokoliv sourozence, ať už staršího nebo mladšího...
Jo, na začátku by to byl asi masakr, ale za rok, za dva, by to určitě byli parťáci a kámoši jak hrom (tedy doufám). No a těžko říct, jak by na miminko reagoval Vašík, jestli by ho nenáviděl a považoval za vetřelce, který mu bere mámu nebo naopak, byl by na něj hodný a dělil se s ním o svoje hračky. No, tohle může být ale stejné jak ve 2 letech, tak i ve 4 letech toho prvního dítěte. Jak bych to zvládala já, také nevím, ale zase podle hesla "zvládly to jiné matky, zvládnu to taky", bych se toho nebála. Ano, trochu se bojím těhotenství s takhle akčním dítětem doma, které mi rádo skáče po břiše a podobně, ale ty děti se pak dohromady určitě zvládnou. Konec konců pořád by ještě mely podobný režim, bavily by je ještě celkem podobné věci, což mi přijde jednodušší než děti, které jsou od sebe třeba 5 let. No a já bych taky ještě měla v živé paměti, co se s malým miminkem dělá a nemusela se to za pár let učit znova...
Takže...co s tím :-)? No, zamyslím se a uvidím, co s mojí momentální myšlenkou provedeme a hlavně kdy a jakým způsobem. Jestli tomu necháme volný průběh nebo se odhodláme k dalšímu IVF...
Co si myslíte vy? Kdy je ten správný čas na druhé dítě? Jak to máte nebo byste chtěly mít vy? Napište mi svoje zkušenosti, budu moc ráda ;-).
 |
| Je to rošťák, je s ním sranda... a mě to takhle baví :-) |
Za fotky opět díky Oskarovi...
Neváhejte! My máme úžasnou skoro devítiměsíční holčičku, čekáme druhé miminko a jsem šťastná, kdykoli pomyslím na to, jak si děti budou věkově blízko, a propadám depresi, když pomyslím na ty starosti :-) Ale šťastná jsem mnohem častěji :-)
OdpovědětVymazatMoc gratuluji a je fajn, že jste mnohem častěji šťastná :-). Starosti nechte na potom, určitě se to zvládne!
VymazatTeda, já musím říct, že jsem fakt ráda, že toto (zatím?) nemusím řešit.
OdpovědětVymazatZaprvé mi mimina absolutně nechybí a naopak mám radost, jak holky rostou a doufám, že budou čím dál tím samostatnější... A jednak se nemusím "nechat tlačit" do dalšího dítěte, jen aby k sobě děti měly blízko. Ale kdybych měla jen jedno dítě a ne dvojčata, tak bych mu určitě z ryze praktických důvodů chtěla pořídit sourozence brzo...
To chápu a ani si neumím představit, že bys do toho s dvojčaty šla. Nebo aspoň ne takhle brzo ;-)
VymazatJá si říkám, že dvou až tříletý rozdíl mezi dětmi je tak akorát. Jak malý roste, taky už si pohrávám s myšlenkou, že bych strašně chtěla další malé miminko, protože on už malé miminko rozhodně není, a to je mu teprve 8 měsíců, co budu říkat, až mu bude rok a víc? :) Nicméně kvůli císaři bych taky neměla dřív než po roce, navíc si říkám, že čím déle počkám (třeba tak, aby druhý porod byl minimálně po dvou letech od prvního), tím bude větší šance, že budu moct druhé dítě porodit normálně.
OdpovědětVymazatJe pravda, že by se mi také líbilo rodit normálně, ale kdyby mi tak někdo dokázal zaručit, že se mi zase nestane něco s kostrčí. Další půlrok, co bych nemohla sedět, už si ani nechci představovat :-(.
Vymazat