středa 26. listopadu 2014

Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS)

Nebyla bych to já, kdyby všechno šlo hladce a bez komplikací... Bohužel jsem se přece jen "dočkala" toho hyperstimulačního syndromu, kterým mě strašili :-(. Začalo to o víkendu, kdy mě začalo bolet celé břicho, tzn. mimo podbřišku, který mě bolí už 3 týdny nebo jak dlouho, se bolest roztahovala až do boků a nahoru k žaludku. Nejdříve jsme s manželem usoudili, že vzhledem k tomu, že už se 14 dní nehýbu, tak by mohlo jít o zaražené větry, které umí také pěkně potrápit. Ale ani v neděli mi nebylo lépe a v pondělí už to bylo daleko horší, tlak kolem žaludku se stále zvyšoval. Tlačilo to na žebra, nemohla jsem se moc hýbat, tak jsem ležela, ale při každém otočení jsem měla pocit, že se mi v břiše přesýpají kameny ze strany na stranu. Také při "otřesech" to hodně bolelo, např. při kýchnutí, při smíchu apod. A tak jsem se rozhodla raději v pondělí zavolat k Apolináři a zeptat se na to. Sestřička mi řekla, že to podle příznaků vypadá na OHSS a že mám přijít.  Také se ptala, jestli jsem si zkoušela dělat test, že většinou se stav zhorší, když žena otěhotní. No, nedělala, poctivě se snažím vydržet až do pátku. A tak mě objednala na úterý, tedy na včerejšek. 

Nafouklé břicho - není to moc vidět,
ale já ten balon vidím a hlavně cítím.
(vidět jsou i modřiny po injekcích)
Myslela jsem si, že to do té doby lehce vydržím, ale zas tak lehké to nebylo. V pondělí večer se mi zdálo, že se mi břicho ještě zvětšilo a že už vypadám tak minimálně na 4. měsíc těhotenství. Potom v noci mi bylo ale (zatím) nejhůře, vzbudila jsem se a šla na záchod. Ale už cestou zpět do postele se mi začaly dělat mžitky před očima a bylo mi jasné, že se něco děje. Do postele jsem sice došla, ale už jsem zůstala jen sedět, začala jsem se třást a bylo mi špatně. Chtělo se mi zvracet. Ale třásly se mi nohy a nikam bych nedošla. Musela jsem tedy vzbudit manžela, aby mi donesl kbelík. Pak jsem usoudila, že to spíš vypadá, že budu potřebovat na záchod. Musel mě tam odvést, sama bych tam nedošla. Kbelík jsem si nesla raději s sebou, kdyby bylo potřeba. Nakonec to byl "jenom" průjem, který doprovázela neuvěřitelná bolest celého břicha. Manžel asi chudák nevěděl, co se děje a čekal na mě na chodbě. Pak mě zase odvedl do postele, kbelík jsem si pro jistotu nechala vedle a naštěstí se mi na chvilku podařilo usnout. Ale spala jsem málo, vždycky jen po chvilkách. Do rána už pak byl klid.

25.11.2014 - také tam tu čárku vidíte?
Úterý ráno, nedalo mi to a řekla jsem si, že bych na návštěvu doktorky měla být připravená a rozhodla jsem se udělat si test. Chtěla jsem, aby byl manžel u toho, ale nevyšlo to. Test jsem udělala podle návodu, sice už to dobře znám, ale pro jistotu jsem si návod znovu prošla, abych měla jistotu. Po chvilce napětí, kdy se objevila silná klasická čárka, kterou už jsem viděla xkrát, se tam začal rýsovat takový duch druhé čárky. Nebylo to zcela přesvědčivé, ale já tam tu čárku prostě viděla. Donesla jsem test manželovi a ten žádnou čárku neviděl. Chlap, no. Ale já byla přesvědčená, že tam je :-).

Po obědě mě manžel vezl k Apolináři, chvíli jsme čekali a pak jsem šla do ordinace. Tentokrát sama, manžel se mnou jít nechtěl. Byla tam paní doktorka Jirsová, to jsem byla ráda, protože s ní mám dosud jen dobré zkušenosti. Nejdřív jsem jí popsala, jak mi bylo v předchozích dnech a jak je mi momentálně a na to mi paní doktorka řekla, že to opravdu vypadá na pozdní OHSS a že je většinou vyvolán právě těhotenstvím. Že se tím stav většinou zhorší. No, to by se mi pochopitelně trpělo hned trochu radostněji :-). Pak mi koukla na břicho, konstatovala, že je opravdu hodně nafouklé a pak mi udělala ultrazvuk. Graviditu potvrdit nemohla, nic vidět ještě nebylo, ale za to mohla vidět zvětšené vaječníky (levý 10 cm, pravý 7 cm) a spoustu tekutiny před i za dělohou. Takže se mi tam nepřesýpá kamení, ale přelívá se tam tekutina. Dále paní doktorka řekla sestřičce, ať mi rovnou udělá odběry krve a zítra že si mám zavolat na výsledky. Mám hodně pít (cca 3 litry denně) a mít dietní režim, nejíst nic těžkého, mastného a pálivého, aby mě to nedráždilo. Také mám být minimálně další 2 týdny doma na neschopence a být v klidu. Ideální by podle ní bylo zůstat doma alespoň do konce roku, ale to si prý řekneme na příští kontrole. Pokud by se můj stav v následujících dnech nelepšil, došlo by asi na hospitalizaci. Nic jiného se zřejmě s OHSS nedá dělat, údajně dříve či později sám od sebe odezní. Tak budu doufat, že to bude hodně brzo! 

21 komentářů:

  1. Zdravím Vás a děkuji za článek o OHSS. Zrovna ho totiž prožívám ve velmi podobné formě. Každý den jezdím na infuze, ale břicho ne a ne splasknout. Mohu se zeptat, jak dlouho nakonec trvalo, než u Vás pozdní OHSS pominul? Děsím se, že s rostoucí hodnotou HCG se bude zhoršovat :( Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Andreo, s rostoucím HCG by se OHSS zhoršovat neměl, naopak. Nebo alespoň já jsem to tak měla. Nepamatuju si to přesně, ale myslím, že celkově trval zhruba 3 týdny. První týden byl hodně nepříjemný, to jsem se nemohla skoro hýbat, ale pak se to začalo pomalu lepšit. V břiše je při tom údajně spoustu tekutiny, která by se měla pomalu sama vstřebávat. Říkali mi tenkrát, že se případně dá ale i nějak odsát, kdyby se nevstřebala sama. Tak držím palce, aby to netrvalo dlouho, moc to nebolelo a přeju pohodové těhotenství ;-)

      Vymazat
  2. Děkuju za rychlou odpověď :) Jsem hodně vyplašená, protože sestry na klinice se tvářily, že už by to mělo být pomalu v pořádku (válčím s tím 5.den). Asi opravdu nezbývá, než to přetrpět, protože ten prcek za to stojí :) Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě vydržte, zlepší se to. Já jsem teprve 4. den byla u doktora, začalo to o víkendu, v pondělí jsem tam volala a řekli mi, ať přijdu zítra. Takže 5. den to určitě dobré nebylo, to se to teprve pořádně rozjíždělo :-(. Vyplašená nebuďte, vím, že je to velká bolest, ale prckovi stresem nepomůžete. Držím palce a když si vzpomenete, dejte pak vědět, jaký to mělo průběh u Vás. Díky a hezký večer i Vám.

      Vymazat
    2. A můžu se ještě zeptat, kam chodíte?

      Vymazat
  3. Chodím na kliniku Unica v Brně. Všichni jsou tam moc příjemní a péče je skvělá. Asi jen nejsem zvyklá na to, že není jiné řešení, než čekat :) Lehkou formu jsem měla už po OPU, ale to se podařilo během dvou dní rozehnat. Teď po ET je to silnější, ale metla jsem na kontrolu hned druhý den, co se to ozvalo - vaječníky se zmenšují, krev ředím Clexanem, spíš mě omezuje to obrovský břicho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to zní tak, že je to včas podchycené a na dobré cestě ;-). Také jsem si píchala injekce, jen jsem měla Fraxiparine. Pozor jenom na to všechno, je to hromada hormonů, ještě tyhle injekce... nechci v žádném případě strašit, jen abyste případně věděla, kdybyste měla nějaké příznaky... přečtěte si moje další články o tom, jak jsem měla problémy s játry a kdyby se jen trochu něco objevilo, nepodceňujte to a hned to řešte.
      Obrovské břicho chápu, obzvlášť, když je bolavé. Ale nebojte... v průběhu těhotenství bude daleko větší ;-).
      Držím palce, ať je Vám brzy lépe a všechno jde hladce!

      Vymazat
    2. Pročetla jsem si celý Váš blog :)Ty problémy s játry musely být taky pekelné...hodně jste si "užila". Ale nakonec všechno dobře dopadlo a máte zdravého kluka a to si pak člověk řekne, že za ty útrapy to stálo. Každopádně, každá žena, která jde do IVF je moc statečná. Pod to se už dneska můžu podepsat :) Můj OHSS už skoro odezněl, tak si to užívám :)

      Vymazat
    3. Jsem ráda, že už je Vám lépe a přeji Vám, aby všechno šlo dál hladce a mohla jste si užít celé těhotenství ;-).
      Ano, já jsem si "užila" dost, ale na druhou stranu bych do toho i tak šla znovu, protože to za to všechno opravdu stálo! :-)

      Vymazat
  4. Dobrý večer,jdu pro radu,jsem od soboty po OPU.Bolesti jsou pořád,ale dnes přímo hrozné.Je fakt,že jsem pořádně nebyla na velké,myslíte,že je to tím ? Mám strach z OHSS. Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer, Hanko, já bych raději ráno zavolala k lékaři, aby na Vás koukli, budete mít jistotu. Já jsem si také ze začátku myslela, že mě jen bolí břicho a že mám zaražené větry. Pak už ale bolest byla nesnesitelná, takže teď už bych na nic nečekala. Nechci Vás v žádném případě strašit, jen doporučuju konzultaci s lékařem, za to nic nedáte.
      Držím palce, aby to OHSS nebyl. Dejte vědět, jak to dopadlo...

      Vymazat
  5. Zdravím Vás dámy, také mohu přispět do diskuze, zrovna jsem kvůli HSS hospitalizována v nemocnici. Původně jsem šla s hroznymi bolestmi jen kvůli sonografii žaludku a už si mě tu nechali. Bohužel mě nenapadlo, že by to mohla byt tato příčina, ale děsila jsem se zánětu na žlučníku či něčeho podobného, takže mě můj obvodní lékař poslal na sono. Tohle byl náš třetí pokus IVF a předtím se nic podobneho nestalo, proto jsem si to nespojila. Všude v dutině břišní tekutina a zvětšené vaječníky. Dnes je to 12ty den po ET, test pozitivní a tak pevně doufám, že to do třetice všeho dobrého vyjde! Ale bolest tedy příšerná. No znáte to samy. Doporučili mi hodně bilkovin a hodně pít. Dokonce mám i infuzi, aby doplnili vodu a potřebné látky do těla. Tak držím také palce! I když je to starší článek, dejte vědět, jak jste na tom. ;-) Zdravím z nemocničního lůžka. Kačka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Vás, Kačko, omlouvám se, že reaguji na Váš příspěvek takhle pozdě. Doufám, že u Vás vše dobře dopadlo. Pokud chcete, dejte vědět. Mějte se hezky...

      Vymazat
  6. Ahoj všem zasvěceným. V první řadě bych chtěla poděkovat autorce článku, díky němu jsem měla další užitečné informace a měla trošku tušení, co se může a nemůže dít. V druhé řadě píši tento příspěvěk pro další chuďěry, které toto potkalo (snad jim to bude trochu ku pomoci, jako mě výše uvedený článek). .. Můj OHHS byl docela dost těžký. Začalo to okamžikem ovulace po stimulovaném cyklu (bez odběru vajíček,..oplodňování proběhlo doma :D). První dva dny to bylo spíš jako divný zažívání, jako nafouklý břicho po jídle a zaražený větry...po pár dnech vyšlo najevo OHSS. Napřed jsem se více šetřila, byla jsem hodně unavená, doma jsem nic nemohla dělat. Brali mi pravidelně krev. Asi 10.den po ovulaci se mi hodně přitížilo - břicho už bylo opravdu velké, po jídle mi bylo děsně zle, tak jsem pelášila honem k doktrovi na krev (i když mi ji bral před dvěma dny). No a za pár hodin volal, že výsledky už jsou děsný a at šupjdim rovnou do nemocnice. Byla jsem hodně bledá, rty uplně bez barvy,..zkrátka dehydrovaná, protože veškerá tekutina skončila v břiše a ne v oběhu..vůbec mě nenapadlo, že vlastně chodím na malou jen strašně malinko.

    OdpovědětVymazat
  7. Na příjmu mě vyšetřili, UZ, gyn.vyš. Tekutiny bylo opravdu hodně, dokonce prý až nad bránicí, vaječníky 12cm..a poslali mě rovnou na gyn.JIP. Tam mi napíchli infuze a kapalo se téměř nonstop asi týden. Během této doby jsem přibírala asi 2kg denně..to bylo strašný. Kontrolovala se krev a množství přijatých a vydaných tekutin..naštěstí do odměrky (ne cévka). Strašně mě bolely záda.. :( reflexně to břicho bylo nějak stažený, nemohla jsem ležet absolutně jinak než na zádech s pokrčenýma nohama. Jíst bylo naprosto nepředstavitelné..dvě lžičky čehokoliv bylo maximum, co jsem dokázala pozřít. Věděla jsem, že je potřeba hodně bílkovin, takže z nemocniční stravy jsem nejedla téměř nic, protože zacpávat se rohlíkem apod.bylo fakt zbytečný..takže mi rodina nosila vývar, tvaroh, omeletku...stačilo tedy mikromnožství. Věděla jsem, že pokud neotěhotním, tak by se mi mělo začít ulevovat, ale ono to bylo čím dál horší... HCG se začalo výrazně zvýšovat!!!!! :D Tak se hnedka trpělo o malinko snadněji. Druhý ten už jsem byla na normálním pokoji, což bylo hrozný, protože mi nebylo ani o trochu líp, ale najeednou jsem neměla sestřičku k ruce..nebyla jsem schopná si ani vybalit tašku, spát, jíst, odměrku na čůrání mi věčně někdo dával na zem, odkud jsem ji nebyla schopna zvednout... Tam proběhla největší psychická krize a rychlé rozhodnutí plácnout se přes kapsu a jít si trpět na nadstandart se svým wc. Musím říct, že jsem na nadstandard nikdy nechtěla, ale bylo to opravdu lepší a psych.mi to hodně pomohlo. Stále se celý den kapalo (v noci už ne) a čekalo se až začnu více močit. Chodila jsem na záchod pořád, protože jsem prostě chtěla něco ze sebe vymáčkout a bolestí zad jsem nemohla ležet. I když stát a chodit taky moc nešlo...leda v mírném předklonu a chviličku.

    OdpovědětVymazat
  8. Od začátku hospitalizace mě strašili s punkcí, které jsem se samozřejměla strašně bála. Asi 10.den hospitalizace mi mudr řekl, že břicho už je fakt obrovské a trvdé a že mi ho vypunktuje. (To už jsem měla nohy oteklé jako slon, rozkrok nateklý "jako orangutání prdel v říji" jak řekl muj manžel). Najednou jsem se na tu punkci začala těšit a bylo to dobře! Vpich je samoozřejmě nepříjemný, taková hnusnější včelka, ale ta úleva!!!!! Odsál mi asi 2 litry, více se nedoporučuje. Okamžitě výrazná úleva! Hlavně mi to pomohlo od těch krutých bolestí zad. Pořád to bylo hrozný, ale začalo to být trochu snesitelnější. Po 2 týdnech mě pustili domů. Stále jsem si hlídala množství moči, ale naštěstí už každý den převyšovalo o kousek příjem :) Trvalo to teda i doma ještě dlouho.. Ambulantně jsem si dobrovolně nechala udělat ještě jednu punkci, aby to zase trochu poskočilo. Těhotenství potvrzeno!!!!! Takže celkem můj OHSS trval do úplného vymizení 7týdnů, z toho 4 byly fakt krušné a pak už se to každý den zlepšovalo. Moje původní váha byla 58kg, v nejhorším stavu jsem měla 72!!! Nyní, po 2m mám 53kg (dost jsem tou nemoožností jíst zhubla). Ležet na boku a na břiše jsem nemohla asi 6 týdnů :( :( :( Těhotenství vyvšlo!!! Až moc! čekám trojčata a mám před sebou redukci jednoho plodu (aby toho nebylo málo). Ale ještě aby z tý superovulace (asi 20 folikulů uzrálo) něco nebylo :D Držím všem palce, aby bylo co nejméně hnusných OHSS a když už, tak aby to bylo k něčemu!!!!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím. A omlouvám se, že jsem nereagovala na Váš příspěvek dříve. Jsem ráda, že Vám můj článek aspoň trochu pomohl. Vaše zkušenost s OHSS je tedy o dost horší než ta moje a moc mě mrzí, že jste tolik trpěla. Doufám, že vše dopadlo dobře a jste v pořádku a žádné další komplikace jste neměla. Dejte vědět, pokud budete chtít ;-)

      Vymazat
    2. Dobrý den, neležela jste náhodou u Apolináře a nestalo se Vám to v únoru 2016, byla jsem vedle jipky na pokoji a vím že tam někdo s tímto trpěl.

      Vymazat
    3. Dobrý den všem! Ani nevím, jak mě napadlo, se sem podívat..na tuhle etapu opravdu nerada vzpomínám! Stalo se mi to v květnu a ležela jsem na Bulovce ;)

      Tak abych dovyprávěla příběh :D :
      Trojčetné těhotenství opravdu bylo a všechny tři plody se až k nevíře strašně statečně držely a prospívaly. Nebylo mi doporučováno si je nechat všechny, takže jsem ve 13.tt podstoupila redukci jednoho. Musím říct, že to není samozřejmě nic příjemného, ale šla jsem tam s rozumem..pro dobro a zdraví mé i těch zbylých dvou. . Samotný zásah není nijak strašný, pod ultrozvukem jednoho píchnou (přes břicho) a "zastaví ho". Tím to končí, nijak se nevyndavá a tělo si s tím poradí...
      Pak ve 20tt pro jistotu cerkláž..
      No a ještě, že jsem se k redukci i k cerkláži ododlala!!!!! Moje tělo se rozhodlo, že už toho má dost ve 32.týdnu a tak jsem 5.12.2016 porodila Císařem dvojčátka Pepína (1720g) a Amálku (1480g). Myslím, že díky cerkláži tam vydrželi cca o 2 týdny déle. A kdyby byli tři a měli si tuhle porodní váhu rozdělit ještě mezi sebou...nevím, jak by to se všemi bylo.
      Po měsíci v nemocnici, kdy si Pepíno s Amálkou pobyli v inkubátorech a učili se jíst, jsme si odnášeli domů dva dvoukilové uzlíčky :) Dneska jim je už 5 měsíců (korigovaně 3m) a jsou úžasní a zdraví!!!!! Snad to tak bude i nadále ;) (dnes mají 6 a 5kg)
      Bylo to vše komplikované a stálo to za to!!!!
      Držím palečky všem trpitelkám, co zabrouzdaly k tomuhle článku!!!!

      Vymazat
  9. Ahoj,přidávám svou zkušenost s OHSS. Rozjelo se týden po embryotransferu a byla nutná hospitalizace,nejhorší to bylo asi 9 dní,kdy by to bez infuzí a léků orgány nezvládly,po propuštění z nemocnice stále velké bolesti (každá návštěva wc s bolestivým pláčem),v 8.týdnu těhotenství vysazen Fraxiparin a o týden později přišla trombóza krčních žil (jako následek OHSS,mimochodem přímo v CAR ji neodhalili i když vyšetřovali vše možné,poslali mě domů a o dva dny později mě vezla sanita). OHSS přetrvávalo až do 14.týdne těhotenství,kdy jsem konečně nemusela chodit v předklonu.Miminko za to nakonec stálo,ale přiznávám,že když jsem byla v nemocnici s trombózou,tak jsem zvažovala,zda nepožádám o ukončení těhotenství i přes to,že cesta k otěhotnění byla velmi trnitá (ty bolesti byly vážně šílený). Tak se držte,mamky s OHSS.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji za Váš příspěvek. Vaše zkušenost s OHSS zní děsivě, věřím tomu, že jste měla takové černé myšlenky :-(. Hlavně, že jste je zahnala a určitě jste teď šťastná, že miminko máte ;-). My ženský toho vydržíme fakt hodně, co?

      Vymazat