Čas teď běží tak neuvěřitelně rychle a fakt mi to přijde jako včera (dobře, nebo třeba před měsícem), kdy se nám Vašík narodil. Ale rok? Nemůžu uvěřit, že už je to rok. Bylo to takové malinké miminko a teď je to takový ďáblík, který se ani na vteřinu nezastaví. Neustále vymýšlí nějaké lumpárny a zdrhá mi z náruče, když ho chci nakrmit, přebalit nebo obléknout. Honím ho po bytě a on nadšeně vříská, když vyleze na sedačku a skočí do polštářů, kde si myslí, že se mámě schová a ona tam na něj nemůže. K tomu kroutí hlavou a dělá "ne ne ne". Kolikrát se musím v duchu smát, jaký je to rošťák...
Je možné, že byl takovéhle miminečko...? |
I když jsem většinu času unavená a někdy mi dochází síly, musím říct, že ač to byl asi rok nejnáročnější, tak byl ale zaručeně nejkrásnější a nejšťastnější v mém životě!!! Já si to užívám a jsem naprosto spokojená a šťastná. A i když si občas (jenom malinko) postěžuju, neměnila bych vůbec nic.
A to, že tento článek píšu se zpožděním víc než měsíc a půl, je známkou toho, jak ten čas fakt letí a jak je ho hrozně málo...
Když se blížili jeho první narozeniny, měla jsem v hlavě představu, jak by měla vypadat oslava. Bylo jasné, že jich bude několik. Jedna s mojí rodinou mimo Prahu, druhá s manželovou částí rodiny v Praze a pak jsem chtěla udělat oslavu s kamarády a dětmi, ale z té nakonec sešlo, protože se téměř nikomu nehodil vybraný termín. A právě na tuhle oslavu jsem měla vybranou inspiraci na Pinterestu a chtěla jsem, aby to mělo trochu styl. Rodinné oslavy byly takové "nijak do detailu plánované", ale to se právě ukázalo nakonec mnohem lepší. V plánu byly dvě místa, dva dorty, pěkné počasí a dobrá nálada. Zbytek se přece vyřeší operativně. Co jsem nedokázala naplánovat, bylo to, jak se Vašík vyspí a jakou náladu bude mít on. V obou případech se to povedlo dobře, ne-li skvěle. Obojí byla oslava formou grilovačky na zahradě a bylo to fajn. Dort na první oslavě byl přesně podle mé představy a takový, jaký jsem pro Vašíka chtěla. Pekla ho moje teta a byl luxusní. Měl 3 patra, bílá piškotová buchta, spoustu ovoce a lehký, pudinkový krém. Vašík si ho náležitě užil, ponořil se do něj a celý ho rozpatlal. Bylo to kouzelné :-). Také ho poměrně dost snědl. Druhý dort na druhou oslavu mu dělala babička, byl jednoduchý, kulatý, s krémem. A i když se Vašík zase hodně snažil o rozpatlání, nešlo mu to tak dobře, protože byl potažený tuhým máslovým krémem a nešlo mu to tedy tak jednoduše. Nicméně dobrý byl také. A jako bonus dostal ještě další dort, čokoládový, od další tety. Dárky se také povedly, ale musím říct, že Vašíka to ještě moc nebralo. Ano, vždycky chvilkově, když rozbalil míč, párkrát s ním hodil, u autíčka si zatočil s kolečkama, na plyšáka udělal hají, ale že by se z toho všeho nějak radoval, to ani ne. Úspěch měla velká Tatra, kterou dostal už druhou. První dostal klasickou oranžovou od táty, už asi v 7 měsících a na té řádí doma. Já jsem odmítla jí brát ven a pak ji mýt, aby mohla zpět do bytu. Takže dostal druhou, vojenskou a ta je na ven. Za tou lítá jako drak a hrozně ho to baví. Ovšem dostal i dva malé modely, červenomodrou vyklápěčku a oranžovou míchačku. To je novinka letos od července, jsou to malé 30 cm modely. Je jich několik, takže časem budeme mít doma jistě všechny. A to ho také baví, takže doporučuju. Kupodivu ho už baví i Duplo, které také dostal. Velké kostky rozebírá a snaží se je už i spojovat. A zvířátka z Dupla jsou samozřejmě nejlepší. Jo, ale trhání papírů bylo na dárcích pochopitelně to nejzábavnější. Takže já už se těším na jeho 2. narozeniny, protože to už bude mít z dárků určitě větší radost, Možná už i letos o Vánocích to bude lepší.
Společné narozeninové foto... :-* |
Dort všude, kam se podíváš :-) |
Další dorty... |
A pak jsme ho umyli ve škopku :-) |
Narozeninový den jsem strávili v Harrachově, kde jsme byli na prodlouženém víkendu. Samozřejmě jsme 1. narozeniny nemohli neoslavit, takže jsme zašli do místní cukrárny, kde jsme Vašíkovi koupili dortík (jeho první vůbec), svíčku a párty kloboučky s Krtečkem a dali mu první narozeninový dárek. Odpoledne jsme jeli domů a navečer přišla babička, která mu donesla celý dort, že prý přece v den 1. narozenin musí mít svůj dort. Pustil se do něj takovým stylem, že když na sedačce přistála první jahoda, posadila jsem ho i s dortem do vany, ať si ho tam užije, jak chce... a byl spokojený :-).
Malá oslava v cukrárně v Krkonoších, v den Vašíkových 1. narozenin... |
První velký narozeninový dort... |
...s kterým skončil ve vaně, aby si ho mohl pořádně vychutnat :-) |
A na závěr skromné přání k Vašíkovým narozeninám...
Ty náš malý ďáblíku,
kromě všeho nejlepšího a toho, že bych ti (i nám) přála, abys byl pořád co nejvíce zdravý, tak ti přeju hlavně to, abys byl dál tak spokojené a vysmáté dítě a abys měl stále tolik síly a energie, jako máš teď ;-*
Tvoje milující máma
PS: Den po svých narozeninách si Vašík poprvé sám stoupl v prostoru, bez opory. Trénoval to celý den. Další dva dny přidával ke každému stoupnutí 1-3 krůčky, další den 5 kroků, pak 10, 15, 25 atd. Netrvalo to dlouho a přestal lézt a po bytě už jenom chodí. Lezl ještě chvíli přes prahy, ale teď už se jen přidrží futer (někdy už ani to ne) a s lezením už se neobtěžuje. Na nerovném povrchu chůzi trénoval zhruba o týden déle. Teď je mu 13 a půl měsíce a lítá jako drak, už skoro běhá. Jezdí na odrážecí motorce, kope do míče, neustále něco přenáší v náruči... Co začal chodit, přijde mi, že se ve všem zdokonaluje ještě rychleji než ve všem za celý rok. A trochu doufám, že se už také kromě pohybu začne soustředit na mluvení. Zatím říká jen několik slov, ale už asi 2 týdny se snaží všechno hezky opakovat, tak snad se také brzo dočkáme :-). Já jsem teď spokojená, dokáže mě už nepochybně identifikovat a volá na mě "máma" :-).
...a z miminečka je takovýhle raubíř :-) A bude to motorkář, to je jasné :-) |