Vilnius

To je ostuda, to je ostuda... poslední článek v půlce června. Léto bylo náročné a my jsme měli neustále nabitý program. Psaní článků šlo absolutně stranou, přiznávám a omlouvám se. Snad to za dlouhých zimních večerů napravím a všechno doženu... témat by bylo spoustu :-).

Začnu naším výletem do Litvy. Na konci června jsme s Vašíkem, kamarádkou a jejím synem odletěli do Vilniusu, kde jsme strávili krásný týden. Možná se budete divit, proč zrovna Litva a ne teplo a moře. Ale kamarádky táta tam žije, tak jsme využili možnosti jet s nimi k němu. Ještě jednou děkujeme, že jste nás vzali s sebou, protože jinak bychom se do takové destinace asi nikdy nepodívali :-).

Na letišti..."Koukej, mámo, letadlo :-)"

"Tam taky... a tam taky :-)"

Malý turista si vykračuje k letadlu...

Z cesty letadlem jsem byla trochu nervózní, Vašíka čekal jeho první let v životě a já na něj byla sama, bez manžela. Navíc to časově moc neladilo s Vašíkovým režimem, ale to jsem si řekla, že nemůžu řešit a že to jednou zvládneme a nějak to dopadne. Když nás manžel odvezl večer na letiště a rozloučil se s námi, přiznávám, že jsem uronila pár slz. Bála jsem se té cesty, byla jsem nervózní, jestli Vašík nebude brečet nebo řádit v letadle a co asi řeknou lidi. A bylo mi i líto, že o takový Vašíkův zážitek tatínek přijde. Naštěstí to tatínkovi bylo snad jedno a asi byl i rád, že to otestuju nejdřív sama. Podle mě by byl víc nervózní než já :-). Při čekání na letadlo byl Vašík jak v říši divů, koukal na letadla a na plochu, sledoval všechno. Pak jsme do letadla nastoupili a já se bála, co na to bude říkat, až se letadlo rozjede, natož když se odlepí od země. Byl úžasný, sledoval všechno z okénka a smál se. Na všechno se ptal, na všechno ukazoval. Bylo fajn, že jsme letěli ještě za světla, že to všechno viděl. Přestupovali jsme ve Varšavě, přistávali jsme už za šera a navazující let už byl za tmy. I přistání jsme zvládli dobře, na bolest v uších si nijak zvlášť neztěžoval. Jen se za ně chytil a řekl "bolí" a asi na to hned zapomněl. Když letadlo přistálo, smál se a říkal "drnc, drnc" a chtěl ještě :-). Navazující let už byl lepší, už asi věděl, co ho čeká a ne jako u toho prvního. Jenže už byla tma, tak viděl jen světýlka. Myslela jsem, že usne, ale ani náhodou, musel všechno pozorovat. Ve Vilniusu jsme přistáli v 0:45, pak jsem ještě jeli pár minut autem, než jsme se pak umyli a zabydleli, bylo skoro půl 3 a Vašík konečně usnul. Ráno jsem ho vzbudila v 8, aby nebyl pak úplně rozhozený a přes den spal už normálně a večer také. Jen byl víc unavený asi 2 dny. Je tam časový posun o jednu hodinu, ale s tím problém neměl.

Jak jsem se připravila na cestu:
Tak, že jsem s sebou měla novou knížku o letišti, s pohyblivými a otevíracími okénky. Mohli jsme si tak prohlížet všechno, co jsme zažili na letišti, jak se odbavují kufry, jak se skenují, jak se prochází kontrolou, jak jedou kufry na vozíčku a nakládají se do letadla, jak lidi sedí v letadle, jak letadlo letí atd. Naštěstí ho to bavilo a ani nedošlo na 2 nové hračky, které jsem měla ještě připravené. Pro případ nouze jsem s sebou měla tablet, který Vašík do té doby neznal. Tam jsem nahrála pár jeho videí (to má nejraději, dívat se sám na sebe) a pár dílů Máši a medvěda. Na tablet došlo až cestou zpátky, když už ho ta cesta moc nebrala, to už ho bavil jen start a přistání, ale ten čas mezitím byla asi trochu nuda. Už to totiž nebylo nové. A vlastně také jídlo jsem měla na cestu připravené, ale o to ani moc zájem neměl.

Zpáteční cesta... přestup opět ve Varšavě a již zkušený cestovatel :-)

Již zmiňovaná nová knížka - Jak to chodí na letišti :-)

Takže abych to shrnula, let byl v pohodě a moje obavy byly zbytečné. Cesty zpátky už jsem se tolik nebála. Teda, spíš jsem se bála něčeho jiného, protože kamarádka zůstávala u táty déle a my jsme zpátky do Prahy letěli sami. Hlavně na přestup ve Varšavě jsme měli jen 10 minut! Museli jsme běžet, ale naštěstí na nás čekali. Uff... A domů jsme pro změnu letěli brzo ráno a vstávali jsme asi ve 4. Ale doma se to zase rychle srovnalo. Když jsme přiletěli do Prahy, tak se mi ulevilo a já jsem se musela v duchu pochválit, že máme za sebou další zkušenost, kterou jsme spolu zvládli na jedničku :-). Tatínek na nás čekal u brány, já dostala pusu a Vašík dostal novou Tatru hasiče do svého vozového parku, s kterou usnul v autosedačce téměř hned, jak jsme nasedli do auta.

A ještě pár fotek z Litvy...

Katedrální náměstí

Lumpárny na procházce...

Na televizním vysílači...cestu k němu jsme hledali 2 dny, ale nakonec se nám to podařilo :-)

Parádní nádraží... Vašík byl naprosto nadšený, vzhledem k jeho lásce k vláčkům :-)

Pa pa pa pa paaa :-)

V trolejbusu... taky dobrý zážitek :-)

Kuk :-)

Výlet na hrad Trakai... moc hezké místo!

Kostel sv. Anny

Hurá, fontána :-)

Poslední den opět na Katedrálním náměstí... museli jsme si ještě vyběhnout na věž. 

Tyhle značky tam mají u všech domů a Vašíka moc bavily. Trénoval si tam písmenka a čísla.
Bohužel zastavoval téměř u každé :-)

Tak to je všechno, takhle báječně jsme se tam měli :-).
A teď doufám, že další článek napíšu dřív než za 3 měsíce...

Užívejte si podzimní dny a mějte se krásně!