Už jsme spolu 4 měsíce

Už dlouho jsem nenapsala žádný článek o tom, jak se s Vašíkem máme a co je u nás nového. Tak to musím napravit než budou Vánoce, protože to už pak budu psát o tom, jak jsme strávili naše první Vánoce ve třech, na které se mimochodem moc těším. Vašíkovi to sice letos bude ještě úplně jedno, ale my si to určitě užijeme. Loňské Vánoce jsem proležela v posteli, vrátila jsem se domů z nemocnice a musela jsem ležet, ale už jsem měla miminko v bříšku a nepřestávala jsem věřit, že všechno dobře dopadne a za rok už budeme tři. A je to tady, dočkali jsme se :-).

Něco na památku... naše ruce, Vašíkova ve 3 měsících :-)

Vašík ve 3 měsících...

Pyžamo, které mu koupil tatínek (kdo jiný)... náš malý Darth Vader :-)

Jinak se máme skvěle, Vašíkovi jsou 4 měsíce a minulý týden na 4-měsíční kontrole u paní doktorky vážil 6960 g a měřil 68 cm. Už je to pořádný chlap a pěkně se pronese :-). Už hezky řádí, směje se, brebentí, občas i huláká a vydává různé zvuky. Nejvíc mi povídá ráno, když se vzbudí, třeba v 6 hodin, no, občas "až" v 7. Hračky už si sám chytá do rukou, všechno si cpe do pusy a pořádně to napouští slinama. Nejvíc si ale do pusy cpe prsty, začal si ukazováčkem projíždět dásně, tak možná, že už se chystají zoubky. Zatím jsem žádný neobjevila, ale to neznamená, že ho dásně nemůžou bolet. Pak zjistil, že cucat si prsty je fajn a zůstal u toho. Většina dětí si cucá palec, ale on má nejraději ukazováček a prostředníček, nejlépe oba najednou. Také už si hezky přitahuje nohy na břicho a chytá se za kolena a už i za palce u nohou. Myslím, že nebude dlouho trvat a nacpe si do pusy i ty nohy. Přetáčí se na bok, zatím jenom na levý, doprava mu to ještě nejde, ale snaží se. A začíná se mu líbit na bříšku, asi zjistil, že tak lépe všude vidí. Nejraději tak kouká na televizi.

Takhle si hraje s chrastítkama...

Takhle se přetáčí na bok...

A takovýhle kámoši jsou s Krtečkem... :-)

Poloha na bříšku a pasení koníků je kapitola sama pro sebe. Paní doktorka nás poslala na rehabilitaci, protože i když krásně drží hlavu nahoře, tak se neopíral o ručičky. Měl je pořád ve vzduchu a dělal letadlo. Tak jsme byli na rehabilitaci a tam mi paní doktorka řekla, že to, co teď na tom břiše dělá (to mu byly 3 měsíce a týden), odpovídá 6-ti týdennímu miminku. Prý má slabé břišní svaly a dokud je neposílí, tak se na tom břiše o ručičky neopře. Naučila mě jeden cvik (podle Vojtovy metody), který s ním doma cvičím. Ze začátku jsem u toho brečela s ním, protože mi to připadalo, jako bych ho trápila. Vím, že to je pro jeho dobro a opravdu jsem to dodržovala a cvičila 4x denně. Minulý týden jsme byli na kontrole a paní doktorka mi potvrdila, že se zlepšil, což já jsem si sama myslela. Ruce si tam sice pořád sám nedával, ale když jsem mu je tam dala já, tak už je tam chvíli udržel. Přidala nám druhý cvik a prý je to na dobré cestě. Prý je Vašík šikovné dítě, že je vidět, jak chce a že se to určitě naučí. Naopak říkala, že třeba to, jak se už chytá za svoje nohy, odpovídá půlročnímu dítěti. Takže poctivě cvičíme a poslední dobou už si tam ty ruce občas i dá sám, tak jsem ráda, že to "trápení" aspoň vede k dobrým výsledkům.

Mámo, co po mě pořád chceš? Koukej, jak už to umím :-)

Také očkování Venda snáší naprosto úžasně. Má za sebou už 3 dávky Hexa vakcíny a 2 dávky Prevenaru proti pneumokokům. Pokaždé jen trochu zapláče, když dostane injekci, ale než ho stihnu pochovat, tak už nebrečí. Reakci měl jenom jednou na ten první Prevenar, to měl lehce zvýšenou teplotu. Jinak všechno v pohodě.

Momentálně ho trápí první rýma a má i trochu takový ochraptělý hlas. Asi ho nakazil tatínek a i když spí v obýváku, tak jsme Vašíka neubránili. V sobotu v noci začal chrčet a budil se na jídlo asi 4x, což bylo snad nejvíc krát od narození. Včera už se mu přes den u nosu začaly dělat bubliny a večer vůbec nechtěl (nebo spíš asi nemohl) usnout, protože se mu zřejmě špatně dýchalo. Tak došlo k tomu, že jsme mu museli nos vysát odsávačkou na vysavač. Poprvé jsem to obrečela s ním, protože mi to přišlo neuvěřitelně drastické, ale pravda je, že během vteřin měl prázdný nos a viditelně se mu ulevilo. Pak hned usnul. Jenže za hodinu byl zase vzhůru a měl hlad. Od půlnoci jsem si ho pak nechala u sebe v posteli, protože se budil každou chvíli a vyžadoval dudlíka, tak abych nemusela pořád vstávat k postýlce, bylo to pro mě takhle jednodušší. Ale vůbec jsem se nevyspala, jak pořád chrčel, chrápal, budil se, brečel, jedl. V pondělí a včera už byly noci celkem normální, vzbudil se na jídlo 2x, ale párkrát jsem mu musela podat dudlíka, když zakňoural. V pondělí jsem mu v lékárně koupila sprej s mořskou vodou Stérimar, což mu snad ten nos také trochu pročistí, aby se mu lépe dýchalo. Máte někdo zkušenost a radu, jak toho malého chudáčka té rýmy co nejdříve zbavit?

V den, kdy byly Vašíkovi 4 měsíce, dostal ochutnat první mrkvičku. Bylo vidět, že mu chutná, jen se musel naučit pracovat se lžičkou. Ze začátku se jí spíš snažil sát než aby si z ní vzal jídlo. Druhý den už mu to šlo víc a další den zase. Třetí den dostal bramboru, za další 2 dny dýni. Ta mu chutnala, tak jí dostal 3x a asi by snědl i mističku se lžičkou, vůbec si to nechtěl nechat vzít. O víkendu ochutnal špenát a ten mu zatím chutná asi nejméně. Sní to, ale není tak nadšený. Asi by to možná bylo lepší s bramborou, tak to zkusím příště. Včera ochutnal už i pár soust banánu na špičku lžičky a asi ho překvapilo, že poprvé v životě měl něco, co nebylo teplé, ale také mu chutnal. Je to takový malý Otesánek, sní všechno :-).

První mrkvička...

První špenát...

Také jsme byli na vítání občánků. abych řekla pravdu, čekala jsem od té akce trochu víc. Bylo to takové "šup šup", bába s dědkem zahráli na buben a na flétnu (kterou mimochodem Vašík asi nemá rád, protože vždycky, když spustila flétna, spustil řev i on), děti dostaly šerpu a hotovo. Myslela jsem, že to bývá takové důstojnější. No, nevadí, i tak jsem ráda, že jsme tam byli. Oficiální fotky ještě nejsou, tak jí sem dodám později.

Tak to jsou zhruba všechny novinky z poslední doby. A co se týče mě, já jsem konečně minulý týden byla na rehabilitaci s tou svojí kostrčí, kde mě slečna pořádně promačkala, odblokovala, uvolnila, promasírovala a musím říct, že se to snad zlepšuje. Sice pomalu, ale opravdu je to lepší. Hurá, po 4 měsících možná budu i normálně sedět :-)

Jinak všem přeji krásné adventní dny a veselé Vánoce. Další článek asi bude už vánoční a snad ho stihnu ještě v tomto roce :-).