2. IVF odkládáme na říjen

Další návštěva Apolináře nás čekala 28.8. Objednala jsem nás k MUDr. Kouckému, kterého mi doporučila paní primářka z imunologie a který se prý zabývá případy, kde je problém s imunitou. Téměř ve dveřích nám sdělil, že je porodník a tohle má jako hobby. Usoudila jsem, že to není špatné, protože ho to baví a bude o tom tedy vědět mnohem víc než jiní. Byl velmi milý, sympatický a ochotně si s námi povídal a vysvětloval nám, co bylo potřeba.

Když jsem se zeptala, proč mi ten test neudělali předem, řekl mi to, co jsem předpokládala. Že je to drahé a že to nedělají plošně všem, ale až tam, kde se to nepovede. Zřejmě vůbec nauvažují nad tím, že by si ten test někdo třeba mohl chtít zaplatit sám. No, to už je jedno. Dále mi vysvětlil, že testování alergie na sperma dělají všude, ale ten test na protilátky proti "otcovskému genu" (jak jsem se to rozhodla nazývat, jelikož si nepamatuju, jak se to jmenuje odborně) dělají pouze u Apolináře a v dalších několika centrech v Evropě. Takže jsem si opět řekla, že jsem ráda, že jsem u Apolináře. A že je to prý TOP vyšetření, kterého se mi mohlo dostat. To byla odpověď na to, když jsem se ptala, jestli mě po dalším nepovedeném pokusu pošlou na nějaké další testy. 

Problém s imunitou je prý důvodem nemožnosti otěhotnět u spousty žen. Pan doktor se tím zabývá společně s paní primářkou z imunologie a testují, co by na to pomohlo. Řekl nám, že se jim osvědčilo, když se těsně po embryotransferu píchne injekce miniheparin. Že to pomůže tomu, aby se embryo lépe uhnízdilo ve sliznici. Nejen, že se prý někdy embryo nechytí, ale někdy se chytí, těhotenský test je dokonce pozitivní a pak přijde menstruace a embryo společně s ní zase odejde. Tak si říkám, jestli to nemůže nějak souviset s tou mojí šíleně silnou a bolestivou menstruací...

Pan doktor se mě ptal, jestli budu ochotná na tu injekci přistoupit, že to ještě není schválený postup, že je to zatím ve fázi testování. Zeptala jsem se, jestli to může něčemu uškodit. Řekl, že ne, a tak jsme s manželem souhlasili. 

Také jsme se ale dohodli, že počkáme, až budu mít výsledky z kontrolních odběrů a uvidíme, jak to vypadá s množstvím protilátek. Protože vstupní injekce na IVF v září by se musela píchnout dříve a třeba by to bylo zbytečné. Takže jsme usoudili, že bude lepší zkusit to až v říjnu. Mám v září odmenstruovat a objednat se pak na 10. den cyklu na ultrazvuk.

Pentomer a únava

Během srpna jsem poctivě užívala Pentomer. Kromě zvýšené únavy jsem nepozorovala žádné vedlejší účinky, jako např. nevolnost, na kterou mě upozorňovala paní primářka. Všechno bylo v pořádku, tedy až do chvíle, kdy jsme vyrazili na dovolenou k moři. Docela dost jsme cestovali, přejížděli jsme autem a mně bylo neustále špatně, jako by slabo a motala se mi hlava. Takže to manžel musel odřídit, protože se bál, že by se mi za volantem udělalo špatně. Vždycky mi takhle bylo ráno, trvalo to celé dopoledne a pak se to začalo lepšit. Občas to ale přišlo i klidně večer, třeba když jsme se vydali na nějakou rozhlednu apod. Po dovolené přišla menstruace a po ní mi pak zase bylo dobře. Usoudila jsem, že to bylo všechno spojené s předmenstruačními stavy, kdy se zblázní hormony. Možná na to mohlo mít vliv i jiné klima a třeba změna tlaku. Těžko říct. 

V srpnu jsem začala zase víc cvičit a postupně jsem se začala dostávat do kondice. Teprve někdy na konci srpna, tedy skoro 3 měsíce od IVF, jsem se začínala celkově cítit lépe. Měla jsem pocit, že se tělo snad konečně vyčistilo od všech těch hormonů, zmizelo mi to nafouklé břicho a začínala jsem nabírat sílu. Jak fyzicky, tak psychicky... Ale pořád jsem byla unavená a ospalá.

Imunologie...

Přes léto jsem trochu zanedbala psaní, ale to proto, že jsem se snažila co nejvíc na nic spojeného s těhotenstvím nemyslet. A myslím, že chvílemi se mi to i docela dařilo. Nebudu tu ale psát o tom, jak jsem trávila léto a kde jsem byla na dovolené, o tom tento blog není. Takže zpět k tématu a vývoji situace.

Na začátku července, konkrétně 2.7. jsme šli s manželem k Apolináři na konzultaci a dohodnout se s doktorkou na dalším postupu. Řekla nám, že všechno proběhlo tak, jak mělo, ale bohužel embryo se tedy neuhnízdilo. Napsala mi žádanku na krev a poslala mě na imunologii. Prý by mohl být problém tam. Také nám sdělila, že před dalším pokusem je nutná pauza 3 cykly. Takže jsme se předběžně dohodli na září, ale že si to upřesníme na základě výsledků z imunologie. A to bylo celé, nic víc, nic míň. Odcházela jsem trochu podrážděná a nechápala jsem, proč mi imunologické testy neudělali před prvním IVF. Rovnou jsme šli na Karlák na odběry, abychom to zbytečně neodkládali.

Za 3 týdny jsem si volala na výsledky a sestřička u Apolináře mi sdělila, že mám zavolat paní primářce na imunologii, že jsou tam nějaké zvýšené hodnoty a že by mi k tomu ráda něco řekla. Tak jsem volala okamžitě a paní primářka mě objednala na další týden. Na konci července jsem tedy šla k ní a ona mi vysvětlila, kde je problém. V krvi se prokázala alergie na sperma a zároveň zvýšené hodnoty proti "otcovskému genu". Nevím přesně, jakým termínem to nazývala, ale pochopila jsem to takhle. Nejde tedy jen o sperma, se kterým se v mém těle zřejmě moje vajíčko nikdy nesetkalo, protože veškeré spermie jsem zřejmě zahubila dřív, než někam doplavaly. Ale jde i o to, že když mi lékaři oplodní vajíčko mimotělně a vpraví mi do dělohy už oplodněné embryo, stejně moje tělo nepřijme ten otcovský gen a embryo se stejně neuchytí. Mně v hlavě naskakovala jen jediná myšlenka. Proč mi sakra ten test neudělali před tím IVF??? Nepřišla bych zbytečně o jeden pokus, nepíchala bych do sebe ty šílené hormony a třeba se tomu dalo nějak předejít...

Nicméně paní doktorka mi navrhla 2 typy léčby. První pomocí kortikoidů, které bych užívala 2-3 měsíce, pak bych brala Clostilbegyt, abych ovulovala a zkoušeli bychom to přirozeně doma nebo případně inseminací. Druhý způsob navrhla pomocí léků Pentomer, který to prý zcela nevyléčí, ale něco z části odstraní a něco se obejde tak, abychom vše mohli směřovat k dalšímu IVF. Vůbec jsme nechápala, co se mi snaží říct, bylo to moc informací a byla jsem tam bez manžela, který by rozhodl za mě, jako vždycky. Musela jsem se rozhodnout na místě. Tak jsem si řekla, že kortikoidy jsou satan černý chlupatý a že je určitě brát nechci. Navíc Clostilbegyt jsou už stejně hormony a můžou být zase k ničemu vzhledem ke spermiogramu mého muže, tudíž bychom stejně skončili u IVF a dalších hormonů. Takže se na to vyprdneme, protože jsme odhodlaní a připravení na IVF, takže to budeme rovnou směřovat k dalšímu pokusu. No, přece jen to byl teprve měsíc a půl od nezdařeného prvního pokusu a nemůžu říct, že bych byla úplně připravená na další, ale přišlo mi to rozumnější. Tudíž jsem zvolila Pentomer na 6 týdnů, pak kontrolní odběry a v zářijovém cyklu rovnou vstupní injekce na druhé IVF...

Manžel mě pak pochválil, jak hezky a logicky jsem se sama dokázala rozhodnout a že to vidí stejně :-).