Musím se s vámi podělit o pár fotek, které jsme v pondělí vyfotili s kamarádem. Byla to taková hurá akce :-). Byla jsem smířená s tím, že žádné "profi" těhotenské fotky mít nebudu, jelikož manžel se fotit odmítá a já si říkala, že se přece nepůjdu někam fotit sama. Navíc se mi za to nechtělo dávat tolik peněz (za to, abych na těch fotkách byla jen já).
A když jsme se v sobotu večer vrátili z těch Krušných hor a já díky tomu vedru nebyla schopná ničeho jiného než jen ležet nebo se sprchovat, tak jsem přemýšlela o spoustě věcí. Mimo jiné jsem si uvědomila, že za chvíli porodím a to břicho "ztratím". A že už to třeba ani víckrát nezažiju, i když bych ještě jednou chtěla. Tak jsem došla k závěru, že nutně potřebuju mít na svoje břicho památku. Manžel tvrdí, že je to zbytečné a že buben na fotkách nikoho nezajímá. Že si pak budu fotit dítě a na nějaké břicho si ani nevzpomenu. Omyl. To si teda sakra vzpomenu! S veškerou úctou k mužům si troufám tvrdit, že tohle oni nikdy pochopit nemůžou, protože to nikdy nezažili. A na to, čím jsem si já osobně v průběhu těhotenství prošla (hlavně tedy na začátku), na to nezapomenu nikdy. Jsem neskutečně vděčná za to, že díky lékařům se mi nakonec podařilo otěhotnět a ještě víc za to, že jsme to s miminkem všechno zvládli až takhle daleko. Dneska mi zbývá 15 dní do termínu porodu a chytá mě mírná panika. Uvědomuju si, že teď už vlastně můžu porodit kdykoliv a začínám přemýšlet o tom, jestli jsem na to všechno vlastně připravená. Od samého začátku jsem si jistá, že připravená jsem, že porod už bude po tom všem to nejmenší, ale čím víc se to blíží, tím víc se začínám bát...
Ale abych se vrátila k původnímu tématu, že nutně potřebuju mít ty fotky... Věděla jsem, že takhle na poslední chvíli žádného profi fotografa asi neseženu a tak jsem v pondělí napsala kamarádovi, jestli by neměl čas mi někdy udělat pár fotek, jen tak, nic extra. Focením se sice neživí, ale fotí hodně a má na to veškeré vybavení. Napsal, že jasně, že má čas dneska (v to pondělí). Ani nebylo tak strašné vedro, tak jsme se rovnou dohodli na večer. Náhodou měla čas i moje kamarádka, která mi u toho asistovala. A tohle je tedy výsledek...
 |
| Tady už bylo docela šero a na fotce je to bohužel vidět :-( |
Sama jsem vždycky byla odpůrcem fotek s odhaleným těhotenským břichem a říkala jsem si, že na tyhle fotky opravdu nikdo zvědavý není. Nicméně jsem se k pár takovým fotkám nechala přemluvit a nakonec jsem za to ráda. Dokonce mám super fotku jen v prádle a podle mě je i nejlepší, ale tu si nechám jen do svého alba a nebudu jí tu zveřejňovat. Kupodivu nemůžu říct, že by se mi ty odhalené fotky nelíbily. Tak snad nikoho nepohorší, že jsem tu na dvou fotkách decentně ukázala svůj holý pupík :-).
A na závěr chci poděkovat Oskarovi, který mi tyhle fotky udělal. Těhotenské focení byla premiéra i pro něj, ale myslím, že se to celkem vydařilo. Velké díky patří také Aničce, která nejen, že mi u celé té akce asistovala, ale ještě jsem od ní dostala to bílé tričko (s nápisem Baby loading...). Díky vám oběma, že jste si na mě udělali čas a že díky vám budu mít hezkou památku ;-).
 |
| Making-of... takhle to probíhalo :-) |
