Poslední ultrazvuk...

Tak tento týden byl fakt fuška. Ta tropická vedra bych klidně oželela. Připadám si nepoužitelná, neustále jen unavená, nic nemůžu dělat a když se náhodou odhodlám a do něčeho pustím, tak to stejně vydržím jen chvilku, potím se jak blázen, pak se mi začne dělat mdlo a musím toho nechat. Takže třeba dojít si nakoupit, vyndat nádobí z myčky nebo vyžehlit je pro mě nadlidský výkon. Nakoupit myslím jen dojít 200 metrů k vietnamci pro ovoce nebo pro zeleninu, jinak na velký nákup jezdí manžel. Myčku vyndávám, protože mi to přijde to nejmenší, co můžu udělat. Žehlit jsem dneska musela, protože už manžel neměl co na sebe a ještě tam byly nějaké poslední oblečky pro miminko, tak aby to bylo komplet. Kvůli tomu jsem si ale raději přivstala, abych nežehlila v tom vedru. Ale i tak už to bylo skoro nemožné. Jinak všechno ostatní naštěstí udělá manžel, kterému jsem za to neskutečně vděčná. Sám toho má hodně, neví teď, co dřív a ještě večer, když přijde z práce, obstarává domácnost. Pere, věší prádlo, uklízí, zalívá kytky, vaří, apod. V tomhle je úžasný. A já jsem na zabití, když se mu odvděčím výtkou, že si se mnou nepovídá nebo mě ani neobejme :-(. Už, aby to všechno bylo za námi a já byla zase normální (psychicky) a schopná normálně fungovat (fyzicky).

No, před tím vedrem se v podstatě celý týden jen ukrývám, což těžce nesu, protože já jinak teplo a sluníčko miluju. Nejraději bych se vyvalila na zahradu a opalovala se. To teď bohužel nemůžu a jsem jen zavřená doma a čekám na to, až se trochu ochladí.

Nicméně jsem tento týden zvládla rozlučku v práci, tentokrát takovou tu oficiální. Nesla jsem do účtárny papíry o ukončení neschopenky a o nástupu na mateřskou. Na poradě jsem dostala od generálního ředitele kytku s poděkováním za svou práci, kolegům jsem přinesla na rozloučenou dort a ještě jsem s nimi zvládla zajít na oběd. 

Také jsem byla na předporodním kurzu u Apolináře - na první části jsem byla už minulý týden. Byly to 2 tříhodinové lekce. Sedět v tomhle vedru 3 hodiny s nohama dole a v uzavřené místnosti byla fakt lahůdka, ale přežili jsem všichni (včetně partnerů většiny matek, kteří tam byli asi z donucení). Poprvé mi otekly nohy, ne sice nějak moc, ale dostat se pak do mých páskových sandálů byl trochu problém. Večer už jsem jen ležela s nohama nahoru a byla ráda, že jsem ráda.

Nemocnice u Apolináře - teď už budu v péči jenom tam...

Ve čtvrtek jsem měla trochu strach o miminko, protože jak se jinak v břiše mele téměř neustále, tak v ten den jsem ho vůbec necítila. Rozhodla jsem se, že mu dám půl dne a pak to když tak budu řešit. Snědla jsem sladký dort a on se hned rozhýbal, tak jsem se uklidnila a usoudila, že mu je také asi vedro. No, spíš to bude tím, že už tam nemá tolik místa, tak už to třeba teď na konci nebude tak časté. Nebo si prostě chtěl jen trochu odpočinout. Od včerejška mě bolí pupík, hrozně v něm pne a bolí to i na dotek. Při vstávání mě v něm 2x píchlo a bolest jela do strany a celá půlka břicha jako by byla v křeči. Tvrdnutí břicha jsem dosud neměla a myslím, že ani tohle nebylo ono, to prý když tak ztvrdne úplně celé. Tak nevím, snad je to normální...

A včera (35+0 tt.) jsme byli s manželem na posledním ultrazvuku a celkově na poslední kontrole u mého gynekologa. Teď už si mě převezme porodnice, kam budu chodit až do konce na monitory. Ultrazvuk dopadl dobře, miminko je pořád chlapeček, váží 2800g, je hlavičkou dolů, placenta je vepředu a nahoře, takže by snad neměl být žádný problém. Jeho váha mě mile překvapila, protože to vypadá, že se do těch 4 kil snad vejde a možná ani tolik mít nebude. Měl by prý teď přibrat tak 150g týdně. Takže kdyby váhový odhad byl správný a bez nějaké odchylky, tak jsme na krásných 3,5 kilech. Má teda větší tu hlavičku a delší nožičky, ale snad to nějak společně zvládneme :-). Moje váha už mě tak netěší, už mám nahoře 12 kilo. Hrozně ráda bych se vešla do těch 15, což doufám, že se mi podaří. I když se všemi těmi zmrzlinami teď v tom horku to bude asi těžké. Pak mi doktor říkal, že by tedy teď měl být monitor už každý týden, ale ten včerejší byl prý zase vzorný a když chci jet pryč, tak že teda mám jít až do té porodnice, kam jsem objednaná na 20.7. Popřál mi, ať všechno dobře dopadne a že mám přijít na kontrolu po šestinedělí. Sestřička mi ještě na rozloučenou povídá: "Stačí, když přijde bouřka a je to hned." Tak jsem si uvědomila, že teď z toho vedra by mohly být bouřky asi slušné, jako že být mají a ještě budu na těch horách, tak uvidíme, co to udělá. Doufám, že je ještě brzo a že to miminko nijak nezaregistruje a ještě u mě aspoň 3 týdny vydrží. Ve středu budu začínat 9. měsíc a dneska mi počítadlo ukazuje 34 dní do porodu, to už je opravdu za chvíli. Začínám se těšit. Pochopitelně ne na porod samotný, ale na to, že už to bude za mnou a konečně už tady bude miminko s námi :-).

Jinak se tedy chystám odjet s manželem na ten tábor do Krušných hor. Já tam jedu samozřejmě odpočívat a ne pracovat. Už se tam těším, určitě mi v přírodě bude lépe než tady v Praze, kde je opravdu nemožně. Takže zbývá přežít tady zítřek, zabalit si věci s sebou a v pondělí, kdy má tedy být nejhůře, přežít cestu tam. S klimatizací v autě se to ale určitě zvládne. Už se těším, až se půjdu projít do lesa nebo si prostě jen sednu někam do chládku, budu dýchat čerstvý vzduch, budu si číst a u toho si budu třeba máchat nohy v kýblu se studenou vodou :-). No, už abychom tam byli! Ještě, že se nemůžu s bubnem moc opalovat, zjistila jsem totiž, že mi nejsou žádné plavky...

Jak to máte s těmi vedry vy? Máte nějaký tip na to, co dělat a jak se u toho ukrývání doma zabavit ?