Čekáme na tebe...

Za posledních 14 dní se nic moc nedělo, tak jsem neměla o čem psát (tak se omlouvám za dnešní delší článek). A pořád se nic neděje (bohužel). Srpna už jsme se dočkali, jsem ve 40., tedy posledním týdnu těhotenství a upřímně doufám, že v tomhle týdnu už porodím. Jak jsem už jednou napsala, poslední měsíc je boj o přežití... a poslední 2 týdny obzvlášť. Opravdu bych nerada přenášela další 2 týdny.

Čekání...

Poslední dny trávím doma a už vlastně jen čekám, až "to" přijde. Využívám čas k tomu, abych se viděla ještě se všemi kamarádkami, dokud mám čas. Ne, že bych plánovala, že ho pak mít nebudu, ale přece jen asi chvíli potrvá, než se ze všeho vzpamatuju a najdeme si s miminkem vhodný režim. Všechny kamarádky jsou tak úžasně hodné, že dorazí za mnou. Manžel už nechce, abych řídila, natož jezdila MHD, takže už se nikam nedopravím. Jedině pěšky a to moc daleko nedojdu.

Procházky...

Na procházky ale chodím, to se snažím. Jediné, co mi to trochu komplikuje, je časté chození na záchod. Takže musím vždycky hodně zvažovat, kam vyrazím, abych měla možnost se jít vyčůrat, když to na mě přijde. Jen pro zajímavost, v přírodě už to pár měsíců není nic jednoduchého, ideální je to u stromu, když se můžu přidržovat, abych nepřepadla, protože břicho se mi prostě mezi nohy už nevmáčkne :-). Říká se, že od 38. týdne, kdy už je žena v termínu, se má na klidový režim zapomenout. Takže kromě procházek chodím domů i pěšky a nejezdím výtahem. 

Bez pásu ani ránu...

Poslední dny, asi tak ty 2 týdny, už mě hodně táhne břicho dolů a bolí mě záda ještě víc než kdy před tím. Bez mého podpůrného těhotenského pásu nemůžu moc fungovat a už jsem to dotáhla k dokonalosti a kromě vycházek s ním dokonce i žehlím :-). To mě mimochodem čeká v nejbližších dnech, protože se mi to tu zase hromadí, ale vůbec se mi do toho nechce.

Maliník a lněné semínko...

Piju čaj z maliníku a jím lněné semínko. Obojí by mělo přispět k jednoduššímu porodu, tak jsem si řekla, že tím určitě nic nezkazím a zkusila jsem to. Do lněného semínka jsem vkládala naděje hlavně kvůli zácpě, kterou trpím celé těhotenství, ale teď na konci je to snad ještě horší. A nevím teda, jestli jsem nějaký zvláštní případ, ale na mě to semínko nijak nefunguje :-(. Takže mi určitě ani jedna z těch věcí k tomu lepšímu porodu taky nepřispěje.

Hemoroidy...

Udělaly se mi hemoroidy. Prý je to na konci těhotenství normální a u porodu to nijak nevadí, jen se to pravděpodobně ještě zhorší. Potom se to ale snad spraví. Není to nic příjemného a pořád se to zhoršuje. Mažu je nějakou mastičkou plus gelem z dubové kůry, obojí mi doporučili v poradně v porodnici. Prý je mám ošetřovat, aby do porodu byly v co nejlepším stavu, jinak že se s tím nedá nic dělat.

Poradna v porodnici...

Co se týče poradny v porodnici u Apolináře, byla jsem teď v pátek už podruhé na monitoru a ani jednou známka toho, že by se něco dělo. Miminko sebou mrská jak o život, ale děloha je v naprostém klídku. Potom jsem šla k doktorovi a tam to proběhlo asi takhle: Zeptal se mě, jestli cítím nějaké kontrakce, tak říkám, že ne. Jestli mi odtéká plodová voda, říkám, že ne. Jestli cítím pohyby, říkám, že jo. Tak prý když je monitor také klidný, tak že mě vyšetřovat ani nebude. Objednal mě na další kontrolu za týden. Tak se ptám, jestli si mysli, že se v pátek ještě uvidíme, když mám zrovna v ten den termín. A on, že to kdyby věděl, tak má nobelovku :-). No, nicméně se mě pak zeptal, kdy byl poslední ultrazvuk a kolik vážilo miminko a usoudil, že bude lepší, když ještě uděláme kontrolu váhy a máme aktuální informaci. Tak mi napsal žádanku a že si tam mám dojít, jestli mě vezmou dneska, nebo ať mě objednají na příští týden tak, abych v pátek měla s sebou zprávu. Tak jsem si říkala, že to bude lepší dneska, abych tam v týdnu nemusela znova a kdyby náhodou přišel porod a toho pátku už jsem se nedočkala, tak ať víme, kolik miminko váží. Když jsem byla na oddělení ultrazvuku na recepci, bylo 9:43. A na řadu jsem šla ve 13:02. Užila jsem si přes 3 hodiny čekání a sezení na nepohodlné židli v čekárně. Ta byla narvaná a pořád přicházely další ženy, které zřejmě byly objednané, tak šly všechny přede mnou a já tam zůstala vážně poslední :-(. Z vyšetření jsem pak byla za 3 minuty venku, doktorka to brala pěkně hopem, protože už asi spěchala na oběd... Závěr je takový, že hlavička miminka už je hodně dole, na můj termín mám hodně plodové vody, průtoky pupečníku jsou v pořádku a váhový odhad miminka je 3850g! Vím, že se to může lišit až o půl kila, což znamená, že může mít 3300, ale také 4300g. Upřímně jsem zvědavá, kolik bude vážit, až se narodí a jestli se na ty 4 kila opravdu dostane. No, žádný prcek to asi prostě nebude :-). I proto bych se nebránila tomu, aby už se rozhodl jít ven. Ještě myslím na to, jak bude probíhat to, až mi praskne ta plodová voda, které mám prý tedy hodně. To by mohla být ještě vtipná historka.

Pohodový den...

Krhanice 1.8.2015
Takové břicho,
fakt jsem se přejedla...

Včera jsme se rozhodli s manželem, že si to čekání zkrátíme a vyrazili jsme dopoledne na farmářské trhy. Tam mi manžel koupil krásnou kytičku. Pak jsme byli na kávě a dortíku a na odpoledne jsme vyrazili na jejich chatu do Krhanic. Byli jsme se projít a večer jsme grilovali. Strašně jsem se přejedla, ale bylo to fajn pohodové odpoledne a manžel byl ke mě takový hezky pozorný. Cestou domů, když jsme tankovali u benzínky, mi ještě sám od sebe koupil mandlového Magnuma, kterému jsem neodolala, i když už jsem si myslela, že ho nemám kam natlačit. Ale měla :-). Když jsem si doma pak lehla, byla jsem docela unavená, ale příjemně a usnula jsem asi hned... 

Bolesti...

V noci mě budily bolesti břicha, ale ne žádné kontrakce, jen takové tlaky a tahy, prcek se tam pěkně propínal. Také mě solidně rozbolel celý "spodek", nejvíc cítím stydkou kost. Na záchod jsem šla v průběhu noci asi 5x nebo 6x a pokaždé jsem myslela, že se nezvednu z postele a neudělám ani krok. Od rána je to pořád stejné, sotva chodím a spodek bolí. Je mi jasné, že tyhle bolesti jsou nic proti tomu, co asi přijde, až to nastane, ale obtěžuje mě to a už bych byla raději, kdyby se něco začalo dít pořádně. V týdnu mají přijít zase velká vedra a to jak už jsem si vyzkoušela, nemám sílu vůbec na nic, natož na porod...
Takže si tu od rána hladím ty boule na břichu a přemlouvám malého, ať jde prostě ven, když už se tam evidentně nevejde :-). My jsme připravení, čekáme na tebe a neskutečně se těšíme ;-)!

Broučku, pojď už k nám... těšíme se na tebe ;-)