Pondělí 2. června 2014... tenhle den si asi zapamatuju navždy! Dneska jsem byla na embryotransferu, kdy mi zavedli do dělohy jednoho malého drobečka :-).
Do teď šlo všechno úplně krásně... odběr proběhl hladce, měli jsme 6 dozrálých vajíček, což nebylo málo, pak se jich 5 podařilo oplodnit a dnes mi paní doktorka řekla, že se dál vyvíjeli všechny, některé lépe, některé hůře. Prý mi vybrali jedno krásné embryo a ty další nechali ještě dál kultivovat. Mám si zavolat ve středu, aby mi řekli, jestli něco zamrazili.
Ráno jsem tam měla být v 10:15 a měla jsem mít středně plný močový měchýř. Vzhledem k tomu, že mám hodně pít, tak je to celkem náročný požadavek. Z domova jsem vyrážela cca v 9:30 a přišlo mi to načasované tak akorát. V 10:05 už jsem čekala na chodbě před sálem. V 10:10 ze sálu vycházela uklízečka s kýblem a uvnitř bylo ještě zhasnuto. V 10:15 dorazil manžel a nechali nás tam čekat dalších 25 minut. Nesnáším čekání, obzvlášť u doktorů. To už jsem myslela, že mi ten močový měchýř praskne. Pak jsem se dočkala a paní doktorka mě zavolala dovnitř. Nejdříve jsme udělaly nějaké to "papírování", kdy mi sdělovala, že se nám vyvíjí všech 5 embryí, vytiskla mi zprávu a pak teprve jsme šly na sál.
Tam jsem se položila na ten samý stůl, kde mi dělali odběr vajíček, tentokrát to ale vypadalo spíš jako gynekologické křeslo, mělo to zvednutý podhlavník a nesvítila nade mnou ta operační světla. Pak přišla embryoložka s takovou velikou injekcí s dlouhou jehlou a řekla mi, že má pro mě jedno krásné embryo :-). Paní doktorka mi předtím zavedla zrcadla, uvnitř mě očistila a pak mi zavedla tu jehlu. Ani jsem to necítila. Jenom se mi pak zdálo, že cítím trochu pálení, když to vstřikovala dovnitř. Pak mi řekla, že to je vše a že za 14 dní si mám udělat těhotenský test...
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli opravdu můžu rovnou vstát a odejít, jestli mi to nemůže nějak vytéct ven :-). Usmála se a řekla, že nejsem jediná, kdo se ptá, že to napadne asi každou ženu, ale že si opravdu nemusím dělat starosti, že to opravdu vypadnout nemůže. Pak jsem se ještě zeptala, jak mám v příštích dnech pomoci tomu, aby se to chytlo a prý se mám šetřit, nenamáhat, odpočívat, nesportovat, nezvedat nic těžkého, nepřehřívat se (to znamená ani se neopalovat a já si plánovala ležení venku na sluníčku) a samozřejmě nepít alkohol, kávu atd.
Musím říct, že je to opravdu zvláštní pocit. Najednou vím, že mám uvnitř sebe oplodněné vajíčko, ale vlastně ještě nejsem těhotná. Jsem plná očekávání a naděje. Prostě už toho drobečka mám u sebe a už ho nepustím!
Nepřipouštím si, že by se to nemělo povést. Teď se jen musím pořádně zabavit na těch následujících 14 dnů, které budou šíííííííleně dlouhé. Ale já to nějak zvládnu...
Žádné komentáře:
Okomentovat