Dneska jsem byla na kontrole s hyperstimulačním syndromem a při té příležitosti mi paní doktorka slíbila i ultrazvuk. Na jednu stranu jsem už od včerejška byla tak nějak nervózní, bála jsem se, aby bylo všechno v pořádku. A na druhou stranu jsem se hrozně těšila, jak na ultrazvuku společně s manželem uvidíme naší malou "bublinku".
Byli jsme znovu u paní doktorky Jirsové, za což jsem byla opravdu ráda, protože jsem u ní byla i minule a tudíž nehrozilo, že bych třeba slyšela rozdílný názor. Takhle to bylo jednodušší a paní doktorka byla opět moc milá. Na začátek se mě zeptala, jestli mi je už lépe a pak jsme šly na ultrazvuk. Zavolala i manžela, aby také viděl na obrazovku a říkala, že jdeme hledat špendlíkovou hlavičku. Na úvod se zaměřila na moje vaječníky, které byly stále stejně zvětšené, zatím se vůbec nezmenšují. Prý to nějaký čas zřejmě ještě potrvá. Tekutina z dutiny břišní ale zmizela, uff. No a pak zavrtala víc uprostřed, aby byla pořádně vidět děloha a vykoukl na nás takový malinký černý flíček, opravdu jen taková bublinka. Díky bohu v pořádku v děloze a ne nikde mimo. Bublinka měřila zhruba 8 mm, takže to je mnohem větší než špendlíková hlavička :-). Srdíčko se zatím najít nepodařilo, na to bylo ještě asi opravdu brzy. To mi paní doktorka slíbila na příštím kontrolním ultrazvuku za 10 dní a potom, prý když bude všechno v pořádku, mě předají už do péče obvodního gynekologa.
Pak jsem se dozvěděla, že jsem ukončila 5. týden těhotenství, i když já žila v domnění, že je to dneska přesně 3 týdny (od oplodnění). Ale oficiálně se to prý počítá od prvního dne poslední menstruace. A to i v případě umělého oplodnění, kde víme přesný den, kdy k oplodnění došlo. A to se mimochodem také nepočítá ode dne, kdy jsem byla na embryotransferu, ale ode dne odběru vajíček, kdy do nich napíchají spermie v laboratoři. Takže jsem dnes zjistila celkem dost nových informací a zároveň se mi trochu ulevilo, že z rizikových prvních 3 měsíců máme úspěšně jednu třetinu za sebou.
Kromě toho jsem vyfasovala další 2 balení injekcí Fraxiparinu a mám si je dál píchat. Z toho radost nemám. Tedy, už to zvládám v pohodě, ale těšila jsem se, že už to skončilo. Doufám, že už další balení nedostanu a poslední injekci si píchnu akorát u štědrovečerní večeře :-). To by byl hezký dárek. Ale pokud bude za těch 10 dní na ultrazvuku vidět a slyšet srdíčko toho malého drobečka, tak to bude ten nejkrásnější vánoční dárek, který jsme si mohli přát! A že už si ho pár let přejeme :-).
 |
| První várka injekcí za mnou. Další (minimálně) taková hromádka mě ale ještě čeká. |
Žádné komentáře:
Okomentovat