20. týden, aneb půlka skoro za námi

Chybí pár dní (konkrétně 5) a bude půlka těhotenství za námi. Raději se nebudu moc rozepisovat o tom, jak je mi teď dobře, abych zase něco nezakřikla. Poslední 2 týdny cítím kopanečky miminka a mnohem víc si to užívám. Je to pořád častější a už to cítím nejen v klidu, když ležím, ale také, když sedím. Zatím nejsou nijak silné, ale za to jsou časté. Je to krásný pocit a nemůžu se toho nabažit! Včera jsem po obědě seděla na sedačce a najednou jsem ucítila kopanečky, které byly zatím asi nejsilnější. Zavolala jsem na manžela, aby ke mně rychle šel a sáhl si. Konečně to také snad pořádně cítil. A dneska ráno znovu, tak snad už budou opravdu takové, aby je se mnou mohl cítit i on... I když on to vážně neprožívá asi tak jako já. 

19. týden (18+5 tt)

Miminko už asi teď roste rychle, pokud mohu soudit podle rychlosti růstu mého břicha :-). Během posledního týdne se hrozně zvětšilo. Vlastně mi to připadalo, jak kdyby vyrostlo během 2 dnů. A pořád si myslím, že ho mám větší než je obvyklé. Ale naposledy doktor říkal, že velikost miminka je normální, že není nijak velké. Tak nevím, proč mi břicho tolik roste. Už mám i pocit, že mi občas začíná překážet. Např. běžné činnosti jako oholení nohou, obouvání, některé cviky při cvičení už jsou trochu náročnější. Nebo také vystupování z auta, asi si budu muset dát výš sedačku. Ale teď je to ještě pohoda, časem bude asi mnohem hůř. Spíš bych řekla, že teď si to břicho vyloženě užívám a jak tam ten "datel" neustále ťuká, tak si čím dál tím víc uvědomuju, že tam roste naše dítě...

Jedinou nepříjemností, která se poslední dobou objevila, jsou křeče v lýtkách, které mě v noci budí ze spaní. Stalo se to zatím párkrát a vlastně ani nevím, čím to může být. I když to není nic, co by se nedalo vydržet, tak i přesto doufám, že to přejde. 

Také už zase 2x týdně chodím do práce a jsem ráda, že jsem občas mezi lidmi. Dokonce jsem už jela i metrem a vydržela jsem tu chvíli stát, protože sednout mě nikdo nepustí. Připravuju se na to, jak se někomu budu hroutit do klína, až se mi udělá špatně a omdlím. Začala jsem chodit na delší procházky a začínám na tom být pomalinku fyzicky trochu lépe. Také jsem už zvládla vyžehlit prádlo... Ano, všechno z toho, co jsem tu teď vyjmenovala, mě pořád dost unavuje, ale postupně se to lepší.

Také jsem se rozhodla, že dokud je ještě čas, chci dělat něco pro sebe. A když nemůžu být aktivní sportovně, musela jsem si najít něco jiného, co by mě bavilo. K angličtině a podobným věcem se asi nedokopu, tak jsem si vybrala fotografický kurz. Ve čtvrtek jsem se přihlásila, v pátek zaplatila a zítra jdu na první hodinu. Kurz se koná každé pondělí večer a trvá do konce dubna. Tak doufám, že ho zvládnu absolvovat celý. Doufám, že se tam naučím nové věci a pak si budu sama umět krásně fotit naše mrně... Hrozně se tam těším :-). 

A zajímavost nakonec... Manžel se mnou drží basu a asi se brzy vsadíme, kdo bude mít do srpna věší břicho :-)

20. týden...