Pryč z Prahy...

V posledních dnech jsem se trochu odmlčela, na jednu stranu nebylo moc o čem psát a na druhou stranu se toho dělo docela dost, takže jsem to ani nestíhala. Tak se to teď pokusím trochu shrnout...

Před 14 dny mi dorazil balíček s povlečením a mantinelem do postýlky, zavinovačka a náhradní potah na můj relaxační polštář (modrý, aby taky mohl do ložnice :-)). Nic dalšího jsem zatím nepořizovala, protože se chystáme na rekonstrukci ložnice. Pak to začne ve velkém...

Všechno sladěné do bublin...

V minulém týdnu se mi také konečně podařilo domluvit malíře, takže jsme ve čtvrtek začali s vyklízením věcí. Já jsem si do krabic nandala věci jako oblečení a různé malé "serepetičky" a zbytek věcí zůstalo na manželovi. V pondělí s kamarádem vystěhovali nábytek a koberec. Moje hormony se zase předvedly a nad tou spouští jsem se rozbrečela. Nenávidím stěhování a rekonstrukce i normálně, ale tohle na mě bylo fakt příliš. A to to zatím bylo všechno čisté, jen se v ostatních dvou místnostech nedalo hnout, všude stál nábytek z ložnice.

V září už prý vyrazíme všichni

O víkendu byl manžel na koncertě, resp. na festivalu v Bráníku. Byl v pátek i v sobotu, přičemž v sobotu to končilo koncertem naší oblíbené kapely Tři sestry, která slavila letos 30 let. Já brečela opět, bylo mi líto, že tam nemůžu. Manžel mi chtěl udělat aspoň malou radost a tak jsem dostala dárek. Vlastně ani ne tak já, jako prcek... To mě úplně dojalo a brečela jsem zas :-). Raději jsem už v pátek odjela na chatu, abych nemusela jen sedět doma a čekat, až přijde.

Bylo to ale štěstí, že jsem o víkendu byla pryč a manžel se většinu času zdržoval na tom festivalu. V Praze v Dejvicích totiž došlo ke kontaminaci vody, což způsobovalo prý hodně silné střevní a žaludeční potíže. No, raději na to nemyslím, ale kdybych byla bývala doma, tak bych asi dopadla špatně, protože jsem zvyklá kohoutkovou vodu normálně pít. Problémy se prý vyskytovaly už od pátku, ale Praha 6 o tom informovala až v neděli. Když jsem právě v neděli odpoledne dorazila domů, manžel to zrovna četl na internetu. Naštěstí jsem si ani nestihla natočit skleničku a napít se. Voda nebyla pitná, nedalo se v ní ani vařit, ani mýt nádobí a pro těhotné nebyla ani vhodná na mytí. Po okolí začali rozmísťovat cisterny s pitnou vodou a tak jsme s manželem vyrazili se dvěma kbelíky pro vodu. Večer jsme vodu ohřáli v hrncích a abych se mohla umýt, manžel mě sprchoval hrnečkem. Nic pohodlného to nebylo, ale zvládli jsme to. On se v té vodě umýt mohl, takže to měl jednodušší.

Zásobujeme se pitnou vodou...

Je to ale nezvyk, když voda teče, ale nesmíte ji použít. Já jsem si v ní ze zvyku umyla jablko, začala jsem ho jíst a teprve po pár kousnutích mi došlo, jak jsem blbá. Zbytek jsem vyhodila. Druhý den jsme také nějak zvládli a další den, tedy v úterý, už jsem zase ráno jela na chatu. Jedním důvodem byla špatná voda, druhým důvodem byli malíři, kteří přišli na tu ložnici. Jelikož ji museli celou oškrábat, tak všude bylo spoustu prachu. Docela jsem se těšila, jak si pár dní mimo Prahu užiju, budu sedět venku na zahradě, budu chodit na procházky (konečně jinam než do Stromovky a na Letnou), ale místo toho jsem byla 2 dny zavřená doma, protože pršelo a byla zima. Jedno odpoledne jsem strávila u sestřenice, neviděly jsme se dlouho, tak jsme si pořádně poklábosily. Ve zbytku času jsem se zabavila knížkou (čtu teď docela hezkou knihu "Divočina", můžu doporučit) nebo úklidem pokoje.

No a dneska ráno jsem vyrazila do Prahy, protože jsem byla objednaná do poradny na gynekologii a na ultrazvuk. S manželem jsme se tam sešli. Můj doktor tam ale nebyl, zastupovala ho jeho kolegyně. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem potřebovala ode dneška napsat neschopenku a byla jsem dohodnutá se svým doktorem. Takhle jsem to doktorce musela vysvětlovat a moc se na to netvářila, neviděla důvod. Ze zdravotního hlediska jsem samozřejmě ráda, že důvod není, ale vzhledem k situaci v práci jinou možnost nemám. No, kolega by se asi divil, kdybych mu zavolala a řekla, že mi neschopenku nenapsali a že teda teď budu ještě měsíc chodit do práce :-). Nakonec mi ji tedy napsala. Kromě toho mě zkontrolovala a konstatovala, že mám stále kvasinky, tak jsem řekla, že už jsem měla dvoje léky a že teda asi ani jedny nezabraly, tak mi teď napsala nějaká anitibiotika. Zase na 12 dní. Tak kéž by to už konečně zabralo, když už se s tím musím zase každou noc otravovat a hlavně tam ta antibiotika budu posílat miminku. Nadšená z toho nejsem, ale snad doktorka ví, co dělá. Pak mi prohmátla děložní hrdlo, což mě trochu zaskočilo, protože můj doktor to vyšetřuje vnitřním ultrazvukem. A venkovním ultrazvukem kontroluje tlukot srdíčka a ona mi ho kontrolovala takovým sluchátkem, které přiložila k břichu. Obojí je v pořádku. Když jsem se pak zeptala, jestli ultrazvuk dneska nebude, tak řekla, že až za 14 dní, ve 32. týdnu. Ale já byla od svého doktora objednaná na dnešek. Těšila jsem se, až miminko zase uvidíme. Takže když jsme odešli z ordinace, zase jsem začala brečet. To je děs, už si fakt připadám jako cvok, ale nejde to prostě ovládat, jde to samo... Nehledě na to, že manžel tam byl tím pádem zbytečně, ale snad mu to zas tak nevadilo. Potom jsme jeli domů, malíři už dnes končili, měli vymalovanou první vrstvu a po obědě měli ještě dodělat druhou a hotovo. Hurá. Od zítřka do neděle manžela čeká spoustu práce, musí to tam všechno uklidit a zase nastěhovat zpátky, abych se já mohla vrátit domů, do čistého bytečku. A abych se už mohla vrhnout na tu výbavičku pro mimčo a měla to konečně kam dávat. Na to už se těším. Chvíli jsem se doma zdržela, ale pořád byla špatná ta voda a všude byl prach a špína. No, ani se mi tam zůstávat nechtělo. Ale chtěla jsem být s manželem. Jenže mě zase hned po obědě vyexpedoval pryč a já opět odjížděla ubulená. Ach jo... 

Cestou jsem se zastavila v lékárně, kde u výdeje léků na předpis byl zrovna takový mladý lékárník. Poměrně pěkný a vysoký muž. No, nedalo se nic dělat, musela jsem k němu. Tušila jsem, že při vydávání vaginálních tablet to bude trapné, ale když mi začal vysvětlovat, jak si je mám zavádět a kdyby mi to nešlo, že je možné tablety navlhčit, tak jsem byla rudá až na pr... :-). Odpoledne se konečně udělalo hezky a i docela teplo, tak jsem i chvíli mohla být na té zahradě. Celkem mě ale rozbolela hlava a bolí mě pořád. Řekla bych, že se to ještě zhoršuje. Asi je dneska zase nějaký blbý tlak. A můj tlak mi dneska u doktorky naměřili 95/58, tak jsem dostala přednášku, jak si mám dávat pozor na rychlé vstávání, na prudké pohyby a nevím na co ještě, že bych mohla zkolabovat. Tak jsem říkala, že to vím, že to tak mám pořád. Takže dneska končím a jdu rovnou spát. Už nemám sílu si ani číst...

30. týden těhotenství... celkem slušný buben :-)