Hurá na výlet...

Poslední trimestr je tady. Opravdu to strašně utíká... Rozhodla jsem se, že už nechci jen sedět doma a čekat, až porodím. Tím nemyslím doslova sedět doma, protože za poslední měsíc, co jsem doma z práce, mám aktivit celkem dost. Ale chci se ještě někam podívat. A pokud se letos musím rozloučit s dovolenou u moře a i s jakýmkoliv menším výletem do zahraničí, tak chci jet alespoň na nějaký výlet po Čechách. A tak zítra vyrážíme na prodloužený víkend do Českého Švýcarska. Bude to můj první (a zřejmě také poslední) výlet během mého těhotenství. Už se tááák těším!

Řekla jsem si, že když budeme mít s manželem 3 dny jen pro sebe, tak si to musíme pořádně užít. Samozřejmě za předpokladu, že se budu šetřit a výletní trasy budeme muset uzpůsobit mému zdravotnímu stavu. To znamená, že např. výlet na Pravčickou bránu asi budeme muset pojmout jako celodenní výlet a já doufám, že to zvládnu a že se tam prostě vyškrábu. Těším se, že bude sluníčko a že se nebudeme nikam honit, budeme si jen užívat jeden druhého. Udělám si hezké fotky, dáme si dobré jídlo, zajdeme na kávičku a budeme se romanticky procházet. No, zase si to určitě maluju strašně růžově a mám velká očekávání a ono to nakonec bude všechno úplně jinak. No, uvidíme...

Každopádně, s tím souvisí to, že jsem se rozhodla udělat se krásnou. Nechci být tou mámou, která na sebe kašle a všechno vzdá, už když je těhotná, třeba si ani neoholí nohy, protože nikam nechodí a není to vidět. Je jí jedno, co má na sobě a nejraději chodí (i ven) v teplákách, protože jsou prostě pohodlné. Takhle bych skončit nechtěla... nejen kvůli sobě, ale i kvůli manželovi, abych pro něj nepřestala být přitažlivá. Stačí, že mám obrovský "buben", který se občas zdá být překážkou. Ale ten zatím z nějakého důvodu považuju za krásný a jsem na něj náležitě hrdá. A doufám, že manžel také. 

Moje nové botičky

Takže jsem tedy v týdnu vyrazila na nákupy, abych si pořídila něco na sebe a nejela jen v těch jedněch džínách. Pořídila jsem si jarní, plátěné kalhoty, kraťasy, dlouhou pohodlnou sukni na gumu a také nové boty. Vzhledem k tomu, že nohy už tou zátěží dostávají trochu zabrat, rozhodla jsem se do bot tentokrát investovat a koupila jsem si krásně měkké mokasíny Tamaris. Doufám, že si v takových botách nohy neodřu, jako vždycky v kterýchkoliv jiných letních botách. A pokud ano, tak už to definitivně vzdám a smířím se s tím, že mám prostě blbé nohy a na botách evidentně nezáleží. Samozřejmě jsem si k nim musela rovnou koupit i kabelku, respektive tašku přes rameno, protože je mi teď mnohem více příjemné mít volné ruce než nosit klasickou kabelku na rameni nebo v ruce. A mimochodem, když už jsem v těch obchodech byla, nezapomněla jsem ani na naše miminko a pořídila mu jedny dupačky a rukavičky. Ale přiznám se, že mi to zabralo skoro celé odpoledne a naprosto mě to vyčerpalo. Neumím si představit, že bych do obchodu měla jít třeba ještě za měsíc. Nejvíc to odnesly moje záda, které mě od té doby nepřestaly bolet. A navíc mi opravdu vadí lidi, nikdo nekouká kolem sebe a já jsem se několikrát přistihla, jak si držím ruku na břiše jako by na obranu, aby mě náhodou někdo do břicha nebouchl nebo do mě nestrčil. 

A dnes jsem se v rámci příprav na zítřejší odjezd snažila zkrášlit ještě víc. Epilátorem jsem si oholila nohy, žiletkou rozkrok a nalakovala jsem si nehty na nohách. To jsou 3 činnosti, které momentálně shledávám pro mě nejnáročnějšími. Kromě zabalení věcí do tašky to byly jediné 3 věci, které jsem dnes zvládla a po každé z nich jsem musela pak pořádnou chvíli odpočívat. S holením nohou a rozkroku už nějakou chvíli bojuju. Nohy zvládám ještě v sedě v předklonu, ale dneska to byl díky bolestem zad nadlidský výkon. Rozkrok už si holím asi tak měsíc poslepu, protože si tam už nevidím. A pokaždé se ale pořežu. No a nehty na nohou jsem si lakovala od začátku asi poprvé, protože v zimě se přiznám, že jsem to neřešila. Ale teď, když hrozí, že nehty budou vidět v letních botách, si neumím představit, že bych vyšla bez barevných nehtů. Nohy mi pak připadají takové  nahé. A to byl zatím nejnáročnější proces, co jsem s břichem musela zvládnout. Příště už to asi nezvládnu a vážně uvažuju o tom, že si raději zajdu někam na pedikúru, aby mi je nalakoval někdo jiný. Jo a hned v pondělí, den potom, co se vrátíme, jsem objednaná na masáž, aby i moje záda někdo trochu rozmazlil a třeba jim i trochu pomohl od bolesti. 

Jak to máte vy? Také jsou pro vás tyhle činnosti náročné? Čekala jsem, že to přijde a třeba se oholit nebude jednoduché, ale až někdy víc ke konci, třeba kolem 35. týdne a ne už ve 27. týdnu. Nějak to budu muset zvládat, protože jen kvůli tomu, že to nejde, to rozhodně nevzdám. Hm, už teď si se záchvatem smíchu představuju, jak mi za pár týdnů depiluje nohy manžel... to bude teprve taškařice :-).