Pochod Praha Prčice 2015

Každý rok se s manželem a jeho mámou účastníme tradičního Pochodu Praha Prčice. Letos byl jubilejní 50. ročník a mě by mrzelo, kdybych ho musela vynechat. Nic jsem si ale raději neplánovala a nechala jsem tomu volný průběh. Řekla jsem si, že se rozhodnu den předem podle toho, jak se budu cítit, jestli mě zrovna nebude něco bolet a také jaké bude zrovna počasí. Mělo být krásně a mě to lákalo. Věděla jsem, že samozřejmě 30 km dlouhou trasu určitě nezvládnu, ale řídila jsem se heslem "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."

A tak jsme všichni v sobotu 16. května v 7:00 ráno vyrazili autem z Prahy do Petrovic, odkud vycházela naše trasa a já si řekla, že uvidím, jak to půjde, že prostě ujdu, co budu moct a když tak někde počkám. Cítila jsem se dobře, takže jsem na startu nazula boty, nasadila batoh s pořádnou svačinou a šlo se. Tentokrát jsem si také na pomoc vzala i turistické hole a samozřejmě jsem nesměla zapomenout na podpůrný těhotenský pás, aby mě nebolela záda (nebo alespoň ne tolik).

Vyrážím do Prčic...

Šla jsem začátek trasy, odpustila jsem si výšlap na kopec k rozhledně, tam šel manžel s mámou sám. Já šla pomalu napřed, ale za chvíli mě stejně doběhli, protože jsem šla mnohem pomaleji než oni. Po chvíli jsme dorazili k hospodě, kde jsme se občerstvili kávou a zmrzlinou. Potom jsme se rozdělili, já se vrátila pro auto a popojela jsem o kus dál. Asi 2x jsem čekala na trase, abych je pozdravila. Na druhé zastávce jsme si dali oběd. 

Oběd... nejdřív maso z grilu s chlebem a jako dezert langoš :-)

Potom jsem ještě popojela kousek autem, zaparkovala ho kus před cílem a šla jsem jim naproti. Urazila jsem ještě pořádný kus cesty, než jsme se sešli a potom jsme pokračovali společně do cíle. Už mi ani moc neutekli a šli pomalu se mnou. Když jsme dorazili k ceduli Sedlec - Prčice, tak to ale k cíli bylo ještě poměrně daleko. Musí se projít až na horní náměstí v Prčicích, přes celé město a přes dlouhý most. 

Už se blížíme k cíli..

Na náměstí je spoustu stánků s občerstvením a suvenýry, ale hlavně cílové stánky, kde za nasbíraná razítka vydávají symbolické botičky a Horalku. Letos byly botičky zlaté. Když jsem nám je šla vyzvednout, koukali tam na mě jak na blázna :-). Ano, trochu jsem se styděla, že např. razítko u rozhledny jsem si osobně nevyzvedla, ale myslím, že i tak jsem si za svůj výkon botičku zasloužila :-).

CÍL... vyzvedávám nám botičky :-) Ten chlapec asi v životě neviděl těhotnou... :-)

Nakonec jsme se ještě vyfotili u boty s letopočtem a pak jsme šli zpět k autu a jeli do Prahy. Byla jsem nadšená, protože to byl krásný den a i když jsem to neušla celé, byla jsem na sebe pyšná a také jsem byla ráda, že jsem nakonec vyrazila a neseděla domu. Za rok už to určitě ujdu zase celé a asi pojedeme i s kočárem. To bude ještě větší dobrodrůžo :-).

Cílové foto...