úterý 19. května 2015

Pochod Praha Prčice 2015

Každý rok se s manželem a jeho mámou účastníme tradičního Pochodu Praha Prčice. Letos byl jubilejní 50. ročník a mě by mrzelo, kdybych ho musela vynechat. Nic jsem si ale raději neplánovala a nechala jsem tomu volný průběh. Řekla jsem si, že se rozhodnu den předem podle toho, jak se budu cítit, jestli mě zrovna nebude něco bolet a také jaké bude zrovna počasí. Mělo být krásně a mě to lákalo. Věděla jsem, že samozřejmě 30 km dlouhou trasu určitě nezvládnu, ale řídila jsem se heslem "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."

A tak jsme všichni v sobotu 16. května v 7:00 ráno vyrazili autem z Prahy do Petrovic, odkud vycházela naše trasa a já si řekla, že uvidím, jak to půjde, že prostě ujdu, co budu moct a když tak někde počkám. Cítila jsem se dobře, takže jsem na startu nazula boty, nasadila batoh s pořádnou svačinou a šlo se. Tentokrát jsem si také na pomoc vzala i turistické hole a samozřejmě jsem nesměla zapomenout na podpůrný těhotenský pás, aby mě nebolela záda (nebo alespoň ne tolik).

Vyrážím do Prčic...
Šla jsem začátek trasy, odpustila jsem si výšlap na kopec k rozhledně, tam šel manžel s mámou sám. Já šla pomalu napřed, ale za chvíli mě stejně doběhli, protože jsem šla mnohem pomaleji než oni. Po chvíli jsme dorazili k hospodě, kde jsme se občerstvili kávou a zmrzlinou. Potom jsme se rozdělili, já se vrátila pro auto a popojela jsem o kus dál. Asi 2x jsem čekala na trase, abych je pozdravila. Na druhé zastávce jsme si dali oběd. 

Oběd... nejdřív maso z grilu s chlebem a jako dezert langoš :-)
Potom jsem ještě popojela kousek autem, zaparkovala ho kus před cílem a šla jsem jim naproti. Urazila jsem ještě pořádný kus cesty, než jsme se sešli a potom jsme pokračovali společně do cíle. Už mi ani moc neutekli a šli pomalu se mnou. Když jsme dorazili k ceduli Sedlec - Prčice, tak to ale k cíli bylo ještě poměrně daleko. Musí se projít až na horní náměstí v Prčicích, přes celé město a přes dlouhý most. 

Už se blížíme k cíli..
Na náměstí je spoustu stánků s občerstvením a suvenýry, ale hlavně cílové stánky, kde za nasbíraná razítka vydávají symbolické botičky a Horalku. Letos byly botičky zlaté. Když jsem nám je šla vyzvednout, koukali tam na mě jak na blázna :-). Ano, trochu jsem se styděla, že např. razítko u rozhledny jsem si osobně nevyzvedla, ale myslím, že i tak jsem si za svůj výkon botičku zasloužila :-).

CÍL... vyzvedávám nám botičky :-) Ten chlapec asi v životě neviděl těhotnou... :-)
Nakonec jsme se ještě vyfotili u boty s letopočtem a pak jsme šli zpět k autu a jeli do Prahy. Byla jsem nadšená, protože to byl krásný den a i když jsem to neušla celé, byla jsem na sebe pyšná a také jsem byla ráda, že jsem nakonec vyrazila a neseděla domu. Za rok už to určitě ujdu zase celé a asi pojedeme i s kočárem. To bude ještě větší dobrodrůžo :-).

Cílové foto...

4 komentáře:

  1. parada! jsi moc sikovna!
    kolik myslis, ze jsi usla? ja jsem dala v Lednici takovych 5 km s jednou prestavkou na obcerstveni (ledova trist) a ke konci uz jsem byla opravdu unavena a bricho tahlo jak cert...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Vůbec netuším, kolik jsem mohla ujít. Přišlo mi, že docela dost, ale třeba to zas tolik nebylo. Fakt nevím... Břicho mě táhlo jen trochu, já mám spíš problém se zádama, ty mě po námaze bolí hodně :-(

      Vymazat
    2. aha, tak to ja zatim (tuk, tuk) problemy se zady nemam....
      ja myslim, ze bych usla i vic nez tech 5 km, ale urcite bych si musela davat treba tak po 2 km prestavky tak 20min...
      no pripadam si jak zdechlina :-D

      Vymazat
    3. A bude hůř :-D
      Já bych také ušla víc, ale pak bych si nadávala, protože pak by mě všechno bolelo... myslím kyčle, třísla, stydká kost, břicho, záda. Takže dokud se cítím dobře, je třeba přestat :-). Chodím ale fakt hodně pomalinku a přestávky si musím dělat tak jako tak...

      Vymazat