6 krásných let...

V pátek jsme měli s manželem výročí. Už je to 6 let, co jsme se brali. Výročí jsme ale v pátek neslavili, manžel byl v práci a na večer si domluvil hospodu, protože samozřejmě (jako každý chlap) netušil, co je v pátek za datum. Když jsem to zjistila, byla jsem z toho dost smutná, ale rozhodla jsem se nebrečet a nedělat scény (a tentokrát se mi to i povedlo), protože sám vypadal zaskočeně a viděla jsem, že v té hospodě fakt nebyl žádný úmysl, prostě mu to nedošlo. A sám navrhl, že to tedy oslavíme v sobotu, že bude i větší klid a on bude víc odpočatý než po celém dni v práci. Ok, tak teda dobře :-).

Nicméně páteční den byl pro mě i tak celkem významný, oficiálně mi totiž začala mateřská dovolená! Přijde mi to hezky symbolické, takhle na výročí :-). Co mě ale děsí víc je to, že už mi zbývá JENOM 6 týdnů do porodu! Byla jsem v ten den u doktora, který mě tentokrát ani neprohlížel, jen jsme vyřídili všechny ty papíry, ukončil mi neschopenku a vypsal mateřskou. Sestřička mi změřila tlak, zkontrolovala moč (obojí v pořádku) a pak mě poprvé připojila na monitor. Poprvé jsem slyšela srdíčko našeho miminka a bylo to úžasné, taková rychlost. Do teď nám ho nikdy nepustili, vždycky jsme ho jen viděli na ultrazvuku, jak se třepotá, ale ten zvuk byl něco úplně jiného. Bušilo jako o závod. Doktor pak říkal, že monitor je vzorný, tak jsem byla ráda.

První monitor...

No a chtěl mě objednat za 14 dní na poslední ultrazvuk ve 37. týdnu, ale já mu řekla, že bych ráda odjela pryč a jestli by to nešlo udělat dřív. Tak se ptal, kam se chystám a já řekla, že bychom s manželem rádi odjeli na dovolenou do Krušných hor. On na to, že dobře, že aspoň je to v republice. A kde prý budu rodit? Tak říkám, že u Apolináře. A on zase, co když to na mě přijde v těch Krušných horách? Tak jsem řekla, že budu doufat, že stihneme dojet do Prahy :-). Vím ale, že tam je možnost rodit (snad bez registrace) v tom Ostrově, což je 10 km od místa, kde budeme. Je to možná i blíž než přes Prahu z domova k Apolináři :-). No, nakonec jsme se tedy domluvili, že mi ten ultrazvuk udělá příští pátek, protože jsem chtěla, aby mě zkontroloval, abych mohla s klidným srdcem odjet. On mi ale řekl, že stejně nepozná, jestli se něco blíží. Že i kdybych se třeba už začala otvírat, tak to tak může klidně 14 dní zůstat. Pak ještě říkal, že je potřeba monitor dělat každý týden, tak jsem souhlasila, že když bude potřeba, tak na něj přijedu. Domluvíme se ale na všechno prý v ten pátek...

Kytička k výročí...

No a včera jsme si udělali hezký den. Ráno jsme vyrazili na farmářské trhy, kde mi manžel k výročí koupil krásnou kytici, zašli jsme si do Světozoru na dort a ještě do našeho oblíbeného Wine Food Marketu na kávu. Odpoledne jsme přemýšleli, kam se vypravíme na večeři. Koukala jsem na internet a hledala něco zajímavého v Praze. Nakonec mě napadlo, že bychom symbolicky mohli do Roztok u Prahy, kde jsme měli svatbu i svatební hostinu. Koukla jsem se tedy, jestli ta restaurace v hotelu Academic ještě funguje a kupodivu to vypadalo ještě lépe než tehdy. Tak jsem nám tam udělala rezervaci a jeli jsme tam. K mé radosti to tam teď měli zaměřené na steaky a burgery. Měla jsem tím pádem jasno, burger to jistil :-). Pak jsem si dala zajímavý dezert, grilovaný ananas v chilli těstíčku a s kokosovou omáčkou. Zajímalo mě to už jen proto, jaká to byla kombinace a musím uznat, že to bylo i moc dobré. Nebyla to žádná velkolepá oslava výročí, žádné dárky jsme si nedávali, jen jsme si pěkně užili celý den :-).

No a dneska jsem se konečně dokopala k naskládání všech miminkovských oblečků do skříně. Celý týden jsem je průběžně prala a žehlila a bylo toho hrozně moc. Vůbec jsem si nevěděla rady, jak to poskládat a roztřídit, ale nakonec jsem se s tím nějak poprala. Také mi v pátek dorazily peřiny a prostěradlo, takže už je to snad nic nechybí. Teď ještě dát dohromady výbavičku mimo oblečení a postýlku, zabalit tašku do porodnice a je všechno připraveno. Musím to všechno stihnout teď v týdnu, jestli budu odjíždět, tak už musí být všechno hotové a tašku už musím vézt s sebou, protože co kdyby :-).

Mimi věcičky naskladněné :-)

Kojící podprsenka + sleva pro vás

Asi jako většina budoucích maminek, prvorodiček, jsem nákup kojící podprsenky nechávala na poslední chvíli. Myslela jsem si, že když mi prsa každou chvíli poporůstají, tak nemá smysl ji kupovat, protože těsně před porodem a hlavně po porodu se prsa ještě zvětší. Nejradši bych ji tedy koupila až budu opravdu kojit a prsa budou nalitá mateřským mlékem. To se ale neshoduje s požadavky, co si mám sbalit do porodnice. Tam už mám s sebou mít 2 kojící podprsenky, takže je potřeba obstarat je alespoň trochu předem.

Asi tak od 5. měsíce už nemůžu nosit klasické (moje oblíbené) podprsenky s kosticí. Ve chvíli, kdy mi narostlo břicho a při sezení se prsa na břicho začala pokládat, tak ta kostice už mě tam tlačila. Koupila jsem tedy 2 obyčejné bavlněné podprsenky bez kostice a o číslo větší, než jsem měla svoje původní. Za nějaký čas mi už ale i ony začaly být malé. Vůbec nepružily a přes hrudník škrtily.

Opět jsem tedy navštívila svůj oblíbený obchod Mammina - vše pro těhotné i děti a nechala jsem si tam poradit. Dozvěděla jsem se, že s nákupem kojící podprsenky není třeba čekat až do chvíle, kdy jsem těsně před porodem. Existují i takové podprsenky, které tzv. rostou s vámi. Mají pružný pás kolem hrudníku, který neškrtí, ale pruží a je velmi příjemný. A navíc má ještě přídavný kousek pásu, který můžete využít např. v době začátku kojení, kdy prsa bývají největší. Vybrala jsem si nakonec tuto podprsenku HOT MILK MY NECESSITY, která je bezešvá a teď již ze své zkušenosti mohu říci, opravdu velmi pohodlná. Také jsem se dozvěděla, že bavlněné podprsenky už dávno nejsou to nejlepší, co můžeme mít. Tato podprsenka je vyrobena z 90% z nylonu a z 10% ze spandexu. Tento materiál mi přijde stejný jako se používá na sportovní podprsenky, tudíž je podle mě prodyšnější a příjemnější, navíc pokud se třeba potíte jako já. Asi jako většina žen jsem si myslela, že bavlna je lepší než nějaká "umělotina", ale pravdou je, že tenhle materiál je mi moc příjemný. Zkoušela jsem v podprsence i spát, abych věděla, na co se mám připravit. A i to bylo v pohodě, nikde nic netlačí, nepřekáží a prsa pevně drží i během spánku. Další výhodou, kterou tahle podprsenka má, jsou pěnové vycpávky, díky kterým vám nebudou přes tričko prosvítat bradavky a v době kojení nebude vidět, že máte v podprsence kojící tampóny. Vycpávky lze samozřejmě i vyndat, pokud byste je tam nechtěly. A úplně poslední věc, která mě mile překvapila je barva. Nejraději mám spodní prádlo v černé barvě, které v obchodě pochopitelně mají, ale občas je pod světlé oblečení potřeba i prádlo bílé. Nicméně, já jsem tentokrát zvolila barvu béžovou, tělovou a musím uznat, že jak mi poradily v obchodě, pod bílým tričkem je podprsenka vidět méně než bílá. Respektive není vidět vůbec. Takže pro mě nový poznatek a určitě to není moje poslední podprsenka v téhle barvě...

Kojící podprsenka HOT MILK MY NECESSITY

Můžete si nastavit pás kolem hrudníku podle potřeby...

Myslím, že i když to sice není podprsenka za 500 Kč, tak se investice vyplatí. Kdybych si bývala nekoupila ty dvě obyčejné, měla bych na další takovouhle a vydržela by mi přes těhotenství až ke kojení. 

Koukněte na nabídku spodního prádla, kterého obchod Mammina - vše pro těhotné i děti nabízí poměrně širokou škálu. Mám pro vás dokonce k dispozici slevový kupón, který můžete při nákupu využít... Pokud byste šly nakoupit osobně, kupˇon si vytiskněte. Pokud budete nakupovat v e-shopu, stačí využít kód.

Využijte slevu na nákup spodního prádla ;-)

Co s sebou do porodnice?

Asi tak před měsícem jsem se pustila do zjišťování věcí, které jsou potřeba jak pro miminko, tak pro mě do porodnice. Moc se mi do toho ale ještě nechtělo a neměla jsem na to asi tu správnou náladu. Všechny odkazy na internetu mě vždycky dovedly na nějaká diskuzní fóra, kde maminky a budoucí maminky sdílejí svoje zkušenosti a radí si. Nechtělo se mi se prokousávat těmi dlouhými příspěvky, kde většinou byl nějaký odkaz na seznam věcí, které miminko zaručeně potřebuje. Pokaždé jsem to v rychlosti prolítla a stránku zavřela s tím, že toho je hrozně moc a nikdy to nemůžu zvládnout dát dohromady. Připadala jsem si neschopná a skoro bych se nad tím rozplakala. Rozhodla jsem se tomu dát ještě čas, až na to opravdu budu mít náladu a až bude přece jen hotová ta ložnice a budu mít ty všechny věci kam dát. A udělala jsem dobře...

Ten správný čas přišel tenhle týden, když jsem zjistila, že čas letí neskutečně rychle a že mi moc času nezbývá. Máme totiž 6. července odjet na 2 týdny na tábor a jestli opravdu pojedu i já (pokud budu zdravotně absolutně v pořádku), netroufnu si odjet, aniž bych měla doma všechno připravené. Ne, že bych to chtěla přivolávat, ale stát se může kdykoliv cokoliv. Od zítřka to bude do odjezdu 14 dní, což mě před pár dny slušně vyděsilo a chytla mě panika. A když už mi nezbylo nic jiného, tak jsem to pod tlakem všechno vyřešila během dvou dní a skoro všechno nakoupila. Sedla jsem k internetu a tentokrát jsem se těmi seznamy prostě prokousala a vypsala si seznam věcí, které mi přišly potřebné a které jsem usoudila, že je třeba nakoupit předem. Zbytek dokoupí třeba manžel, až porodím nebo si to dokoupím sama, až budeme doma z porodnice. Dneska už přece není problém jít do drogerie či do lékárny a cokoliv koupit. Nic není nedostatkové zboží, jako to bylo třeba za nás...

Aby článek nebyl moc dlouhý, rozdělím ho asi na dva. Začnu věcmi do porodnice a v dalším článku budou následovat věci pro miminko na doma... 

1) Co s sebou na porodní sál - první taška

Primárně jsem se řídila doporučeným seznamem ze stránek porodnice, kde jsem zaregistrovaná k porodu a tou je Apolinář. Také jsem ale pro jistotu koukla na porodnici v Ostrově, kdybych byla na tom táboře v Krušných horách a něco se začalo dít předčasně. Zajímalo mě, jestli se doporučené seznamy věcí plus mínus shodují. Dalšího pomocníka jsem našla opět v obchodě Mammina - vše pro těhotné i děti, kde jsem dostala tento šikovný letáček, na kterém najdete také užitečné rady. Po prostudování všech těchto seznamů jsem si udělala seznam svůj a do porodnice si zabalím následující věci - nebo se o to alespoň pokusím, protože pořád mi to připadá jako nadlidský úkol :-).

Občanský průkaz

Těhotenská průkazka - slyšela jsem, že mi ji u porodu seberou, ráda bych si ji stihla předem okopírovat, aby mi zůstaly na památku všechny informace.

Výsledky všech důležitých vyšetření a ultrazvuků během těhotenství - to bude u mě asi slušná sbírka.

Kartička zdravotní pojišťovny

Oddací list - zatím jsem nezjistila, jestli potřebuju originál nebo stačí třeba kopie?

Vyplněný dotazník se jménem dítěte - o tom také zatím moc nevím, jenom to, že ho musíme podepsat oba... Dostanu ho někde předem? Musím si ho někde vyzvednout?

Kartičku s telefonním číslem na manžela - pro případ, že by se se mnou něco dělo.

Noční košile 2x - ta ještě předpokládám nemusí být kojící, ale nějaká v které budu chtít rodit, možná by stačilo i dlouhé volné tričko.

Ručník 2x

Župan - budu ho v srpnu potřebovat, když předpokládám, že bude teplo?

Teplé ponožky - ty každopádně beru, protože nohy mi mrznou pořád, i v létě.

Pantofle - gumové, abych s nimi mohla i do sprchy.

Toaletní potřeby - Otázka je, které všechny toaletní potřeby budu během přípravy a samotného porodu potřebovat. Raději beru všechno, kdyby náhodou příprava na porod trvala dlouho a zůstávala bych tam přes noc. Balím tedy zubní pastu a kartáček, sprchový gel a šampon, hřeben, další ručník nebo osušku, kapesníky, intimky... víc mě zatím nenapadá.

Poporodní kalhotky 1x - nenašla jsem na seznamu, ale říkám si, že vložku asi budu potřebovat rovnou a tím pádem bych asi měla mít ty kalhotky. 

Pití - pouze vodu, viděla bych to na dvě půl litrové pet lahve.

Balzám na rty

Energetické bonbony - na dodání síly.

Něco na čtení - kdybych na přípravném pokoji trávila dlouhou dobu a chtěla přijít na jiné myšlenky.

Blok a tužku - nevím, na co přesně to doporučují mít s sebou, ale přijde mi to jako něco, co se může vždycky hodit.

Foťák - ten musím také přibalit já, protože manžel u porodu nejspíš nebude (pokud si to v průběhu všeho dění nerozmyslí a nerozhodne se mě v tom nenechat samotnou), tak budu doufat, že nás s prckem vyfotí třeba porodní asistentka nebo tedy manžel, až přijde bezprostředně po tom, co se malý narodí.

Dále doporučují:

Masážní gel nebo olejíček - ten neberu, pokud tam manžel nebude, tak není kdo by mě masíroval.

Porodní plán - ten nemám a ani se na nic takového nechystám.

Gumičku do vlasů - jelikož jsem se nechala ostříhat, tak už ji nepotřebuju, takže to přidávám jen pro dlouhovlasé maminky, aby nezapomněly.

Tatínka či jiný doprovod

Počítám s tím, že manžel u porodu nebude, ale čím víc se to blíží, tak si říkám, že u toho sama být nechci. On pravděpodobně názor nezmění, i když já v to začínám malinko doufat. Jsem ale rozhodnutá ho nenutit. Pravdou je, že ani sama nemám jasný názor na to, jestli ho tam chci nebo ne. Asi bych si přála mít ho tam jako svoji podporu, aby mě držel za ruku a já věděla, že je u mě a o malého se postará hned jak vykoukne na svět. Zároveň ale nechci, aby to všechno musel vidět a nedej bože, aby to vedlo k nějakému odcizení mezi námi. V tomhle směru si myslím, že tam chlap nemá co dělat a že to je čistě ženská záležitost. Takže asi zvolím nějaký kompromis, manžel se mnou bude do poslední chvíle (doufám) a pak přijde těsně po narození a na tu dobu mezitím zkusím požádat nějakou kamarádku, jestli by tam mohla a hlavně chtěla být se mnou. Nebo to prostě budu muset zvládnout sama...

2) Co s sebou na oddělení šestinedělí - druhá taška

Pro maminku

Noční košile 2x - ta už by měla asi být kojící, tzn. s rozepínacími knoflíčky. U Apolináře slibují erární košile, ale pro jistotu si beru svoje. Doufám, že mi ty nemocniční "andělíčky" nikdo nutit nebude.

Kojící podprsenka 2x

Vložky do podprsenky - existují pratelné, ale do porodnice beru určitě jednorázové.

Spodní kalhotky - já si balím síťované jednorázové kalhotky a možná přibalím i pár starších bavlněných, kterých mi nebude líto, když se zničí.

Mast na bradavky - mám koupený Bepanthen Care mast na prdku miminka, tak ji případně využiju i na bradavky.

Poporodní vložky - Apolinář sice má mít k dispozici erární, ale pro jistotu si do tašky přibalím i jedno vlastní balení, kdyby náhodou.

Ručníky - balím alespoň dva, předpokládám časté sprchování a omývání rodidel (krvácení je infekční a na utírání klína je potřeba zvláštní ručník)

Teplé ponožky

Mast z dubové kůry - to jsem sice nenašla v žádném seznamu, ale doporučila mi to kamarádka, že to podporuje hojení nástřihu.

Župan

Nafukovací polštář s dírou - pro případ, že nebudu moct sedět (dá se koupit přímo polštář ve zdravotnických potřebách, ale je zbytečně drahý, měl by stačit normální nafukovací plavací kruh).

Svačinu - předpokládám, že nějaké jídlo nám tam dají, ale něco malého si přibalím, aspoň nějakou tatranku nebo tyčinku, banán nebo jablko a samozřejmě pití.

Čaj pro kojící matky - také jsem nenašla na žádném seznamu, ale na diskuzních fórech to doporučuje hodně maminek už právě rovnou do porodnice. Myslíte, že to je potřeba?

Do porodnice pro maminku - nakoupeno v drogerii a lékárně...

Pro miminko

Plenkové kalhotky - Apolinář prý poskytuje plenky pouze na prvních 24 hodin. Doporučuje se cca 8 ks plenek na den. Když budu počítat, že na první den je tedy dostanu a čtvrtý den půjdeme domů, zabalím si třeba 15 plenek na začátek a zbytek si nechám případně donést.

Látkové plenky - ty předpokládám budou k dispozici, ale pro jistotu si třeba 2 ks sebou vezmu.

Teploměr

Vlhčené ubrousky

Dudlík - opět jsem nenašla na seznamech, ale mám to na doporučení, že když si díte zvykne v porodnici na jejich dudlík, těžko se pak přeučuje na vlastní, takže je lepší mít rovnou svůj.

Vlastní oblečky a kosmetiku pro miminko prý nepotřebuju, to všechno by mělo být v porodnici k dispozici...

Do porodnice pro miminko

Tohle všechno pro mě a pro miminko beru jako základ a když zjistím, že mám něčeho nedostatek, např. že mám málo kalhotek, ručníků nebo plenek pro miminko, vždycky se najde někdo, kdo mi to přinese... i když to nebude třeba manžel, u kterého čekám, že první den půjde synáčka zapít a ukáže se zhruba někdy, až půjdeme domů... Teď se tomu směju, ale kdyby to tak mělo dopadnout, asi bych ho zabila :-).

3) Co na cestu domů - třetí taška

Tyhle věci připravím do poličky ve skříni a nechám to tam nachystané pro manžela, aby to dovezl, až si pro nás pojede...

Plenkové kalhotky - počítám raději 2 ks

Látková plenka - předpokládám, že bude stačit 1 ks pod hlavičku do sedačky

Dupačky

Body

Tepláčky

Mikina / kabátek

Ponožky

Rukavičky

Čepička

Zavinovačka nebo deka

Autosedačka

Oblečení samozřejmě záleží na počasí a ročním období, které zrovna je. Já budu rodit v létě, takže třeba bude stačit bodýčko a slabé tepláčky, ale také může být i v létě na miminko zima a budu potřebovat jak tepláčky, tak třeba i mikinu. Rukavičky v mém případě nemyslím zimní, ale jen ty slabé, které se miminku prý dávají, aby se nepoškrábalo.

Jediné, s čím si zatím nevím rady, je velikost právě oblečení na cestu domů. Nevím, jakou velikost mám připravit, jak bude miminko velké. Přibližně se to dá asi odvodit z nějakého posledního ultrazvuku před porodem, ale na 100% to budu vědět asi až v porodnici. Tak připravím dvě různé velikosti (zřejmě 50 a 56, větší snad potřeba nebude) a manžel pak vezme to, které mu řeknu.

Teď si myslím, že budu chtít, aby to po cestě domů slušelo nejen miminku, ale i mně. Takže asi manžel bude muset přivézt i něco pro mě. To už vůbec nevím, co si připravit. To ale řešit nebudu, pak ho s telefonem v ruce postavím před svou skříň a něco vybereme. 

Takže to vypadá, že mám tak nějak všechno připravené. Je to tedy naházené na hromadě ve skříni, zbývá to roztřídit a zabalit. Chybí mi koupit pro mě jedna kojící noční košile a jedna kojící podprsenka a ty energetické bonbony. Pro mimčo mi chybí plenky, ale do toho jsem se ještě neponořila a nevím, jaké jsou možnosti. Vím, že existují Pampers a určitě spoustu dalších, ale nevím jaké. To asi také řešit nebudu a prostě něco na začátek do porodnice koupíme (s největší pravděpodobností to budou ty Pampers) a pak se uvidí, co budeme dál používat...

Uff, tak tímhle článkem jsem se asi naprosto vyčerpala... Nevím, jestli to připadá tak složitě jenom mně nebo je to opravdu taková "věda". Dalo mi zabrat se v tom zorientovat a chvílemi jsem se cítila dost zoufale... Nakonec jsem to ale snad úspěšně zvládla a díky tomuto článku to mám hezky sepsané, takže už zbývá to pak jen naházet do těch tašek.

I tak ale prosím o radu zkušené maminky, které už mají tyhle věci za sebou... Je všechno tohle potřeba? Nebo je něco, co na seznamu nemám a co byste mi doporučily? Co se vám třeba osvědčilo a co na žádném doporučeném seznamu nenajdu?

Aktuality z posledních dnů

Další večírky a oslavy

Obecní dům v Praze

Posledních pár dní bylo celkem pestrých. Co se týče společenských událostí, už to máme zřejmě všechno za sebou. V úterý jsme byli s manželem na večírku v Obecním domě, který jsme si hezky užili. Zvládla jsem cestu metrem tam i zpět a stát tam zhruba 2 hodiny na podpatcích. Sice mě pak bolela záda a braly mě křeče do nohou, ale to se nedalo nic dělat. V sobotu jsem měla jít na svatbu spolužákům z gymplu. Ještě v pátek jsem se tam chystala, ale v sobotu bylo takové vedro, že už ráno to na mě bylo moc. Obřad měli mít přímo v poledne a to už jsem si nějak neuměla představit. Bála jsem se, že tam někde omdlím a ještě jim to zkazím. Takže jsem pro jistotu svoji účast zrušila. Zároveň se o víkendu konala velká rodinná oslava, které jsme se už zúčastnili, protože vedro vystřídal déšť a trochu se ochladilo. Poslední společenská akce byla včera, kdy jsem byla (nakonec sama) na večírku v hotelu Anděl's. Manžel byl dlouho v práci a pak už se mu nechtělo přijít. Měla jsem tam ale jako doprovod kamarádku a k tomu tam bylo několik kolegyň a kolegů z práce, takže by se o mě určitě někdo v případě potřeby postaral.

Ultrazvuk a dětská doktorka

Ve čtvrtek 11.6. jsme byli s manželem u doktorky (můj doktor měl stále dovolenou) a po 10 týdnech jsme se konečně dočkali zase ultrazvuku (ve 32. týdnu). Už jsme toho ale moc neviděli, miminko je velké a už tam nemá moc místa. Takže nemáme ani fotku. Podstatné je, že už je otočené hlavičkou dolů a snad už tak i zůstane. Leží zádama dopředu, takže jsme viděli dobře pouze páteř a ještě stehenní kost, ale obličej ne. Mezi nožičky mu paní doktorka také neviděla, takže nemohla potvrdit chlapečka, ale ani ho vyvrátit. V ten čtvrtek vážil 1886 gramů, což mě mile překvapilo, vypadá to na normální váhu a nemusel by to být ten obřík, kterého nám slibovali na ultrazvuku ve 22. týdnu. Má prý akorát hodně dlouhé nohy, ale ty nám nevadí, hlavně aby hlavička nebyla nijak extra veliká. A říkám si, že pokud bude mít do 4 kilo, tak to bude dobré...

Zároveň jsem v ten čtvrtek byla přihlásit naše miminko u dětské doktorky. Den předem jsem obvolávala pediatry v okolí našeho bydliště a zjišťovala, kdo nás vezme. Zjistila jsem totiž, že už by mohlo být pozdě a že to v Praze zase není vůbec jednoduché. Dvě doktorky mě odmítli, že novorozence neberou. Jedna sice ano, ale narozené až od září. Třetí nás vzala, ale má celý srpen dovolenou (aby to nebylo tak jednoduché). Řekla, ať se zastavím a že se na všem domluvíme. Tak jsem tam šla, v čekárně sedělo několik maminek s kočárkama a miminkama. Já tam byla sama, jenom s břichem. Když z ordinace vyšla sestřička, tak mě vzala přednostně. Paní doktorka se jmenuje Kalčíková, ordinaci má v Dejvicích kousek pod "Kulaťákem", takže to máme v docházkové vzdálenosti a působila na mě moc mile a sympaticky. Tak doufám, že tam budeme spokojení. Do 2 dnů od propuštění z porodnice musíme přijít na vstupní prohlídku. Prý mám stihnout porodit v červenci, aby to bylo jednodušší. Jinak bude paní doktorku celý srpen zastupovat nějaká kolegyně, která má ordinaci o patro výš. Nesmím ale zapomenout, že se mám ještě z porodnice na tu kontrolu objednat... Takže jsem byla ráda, že jsem si z úkolníčku mohla odškrtnout další (důležitou) položku.

Těhotenská masáž a přednáška o šestinedělí

V pondělí jsem byla na svojí druhé těhotenské masáži. Bylo to moc příjemné, hned jsem cítila uvolněná záda a oblast kolem kostrče byla na chvíli příjemně prokrvená a přestala brnět. Vydrželo to ale jen do večera, v noci se to vrátilo. Také jsem byla na další přednášce předporodní přípravy, tentokrát to bylo o šestinedělí a o kojení. No, jestli je pravda to, co nám porodní asistentka říkala o šestinedělí, tak to musí být pro ženskou zřejmě opravdu mazec. Ale zvládne se to, jen manžel bude muset mít asi trochu víc pochopení. Nejdůležitější postřeh, který jsem si z přednášky odnesla je to, že si mám nechat pomoct - minimálně od manžela, ale i od jiných. Že mám k miminku pustit i ostatní a když třeba babička bude chtít jet ven s kočárkem, tak nemám jít s nimi, ale mám si prostě odpočinout nebo si jinak vychutnat čas pro sebe. Nemám si plánovat na den 10 úkolů (což by se určitě líbilo mému manželovi), ale třeba jen 3. A večer prý budu ráda, že jsem stihla 2. Že v téhle době nemám řešit vůbec nic, kromě zdravotního stavu miminka a sebe. Tak jsem zvědavá, jak se nám to všechno bude dařit.

Už máme postýlku

V úterý jsme si u kamarádky vyzvedli postýlku pro našeho broučka. Ještě jednou moc děkujeme! Hned jsme ji zabydleli v ložnici na místě, kde opravdu bude stát. Doufám, že pro postýlku neplatí stejná pověra jako pro kočárek, že nesmí být doma předem. Manžel hned říkal: "A to tady teď jako 2 měsíce bude stát prázdná postel?" Co mu na to máte říct. Jestli si mám pospíšit? Ale je fakt, že postýlka už je tam 2 dny a pořád si  na ní nemůžu zvyknout. Pokaždé, když přijdu do ložnice, tak do ní kouknu a řeknu si, už aby tam to miminko leželo. Samozřejmě vím, že musí v bříšku ještě nějaký čas vydržet (a pevně věřím, že vydrží až do toho srpna), ale díky té postýlce bych prostě chtěla, aby tu už byl s námi!

Postýlka už je připravená a miminko už by mělo kde spinkat...

Jsem to zase já

Měla jsem snahu nechat si narůst zase dlouhé vlasy. Trvalo to rok a pár měsíců a ještě pořád to nešlo ani do culíku. Dělala jsem to kvůli manželovi, který to chtěl. Vlasů mám hodně, jsou těžké a husté. Jak teď začalo být teplo, bylo mi v nich zase strašné horko. To bych možná i zkusila vydržet, ale co byl fakt problém, bylo mytí. Vlasy se mi rychle mastí a musím si je mýt každý den, max. po 2 dnech, když zrovna nikam nejdu. A jelikož si je myju ráno, tak předklánět se do vany už začalo být na tak dlouhou dobu kvůli břichu téměř nemožné. Deset minut mytí a potom další čtvrt hodina sušení. No a ani už mě ty vlasy nijak netěšily, připadala jsem si v nich taková "utopená" a hlavně tlustá v obličeji. Tak jsem se rozhodla, že je ostříhám. Manželovi se krátké vlasy stejně líbí víc, jen teď prostě chtěl změnu. Šla jsem ke kadeřnici s tím, že to musí být úplně nakrátko, že žádnou variantu mezitím nechci. Ona se snažila mi něco takového na hlavě vytvořit, prý aby to nebyl takový šok a abych si zvykla. Nakonec jsem ji přesvědčila, ať to vezme víc, že to chci rovnou. A ten pocit, že mám zase lehkou hlavu, to nemá chybu, to mě na tom vždycky baví nejvíc. Ano, bylo mi to líto, když jsem viděla tu hromadu vlasů, co ze mě byla, ale ani to mě nepřesvědčilo, že bych se rozhodla špatně. Líbí se mi to, myslím, že to má větší šmrnc, než ty dlouhé vlasy. A připadám si, že jsem to prostě zase já :-).

Foto z mobilu, nejsem nijak upravená ani namalovaná, ale rozdíl je vidět dobře...

50 dní!!!

Dneska jsem s hrůzou zjistila, že do termínu porodu mi zbývá už JEN 50 dní! Strašně to letí. Začíná mě chytat panika! Pokud na tom budu zdravotně dobře a doktor mi dovolí jet na ten tábor, což manžel stále plánuje, protože mě nechce nechat doma samotnou, tak do odjezdu už nezbývají ani celé 3 týdny. A až se vrátíme, tak bude pomalu konec července. To znamená, že musím mít všechno připravené před odjezdem. Musím nakoupit ostatní věci kromě oblečení (to znamená i zjistit, co všechno je potřeba). Musím jít do drogerie a do lékárny. A musím si sbalit tašku do porodnice, kterou už musím pro jistotu vézt s sebou. No, asi se v příštích dnech nudit nebudu... ale o tom zase až v dalším článku :-).

Společenské události v 8. měsíci

V sobotu jsem vstoupila už do 8. měsíce těhotenství a dnes mi zbývá do termínu porodu rovných 60 dní! Začínám lehce panikařit, že nic nestihnu, protože nějak nemám nic připraveného. Ani nemám zjištěné, co všechno bude potřeba pro miminko kromě oblečení a kočárku, stejně tak co budu třeba potřebovat já do porodnice. Tím se začnu v nejbližších dnech asi už velmi intenzivně zabývat a hned jak všechno zjistím, můžete očekávat samostatný článek na toto téma...

Teď mám ale trochu jiné starosti, obrážíme s manželem společenské akce. Od minulého týdne se nám to nějak nahromadilo a já jsem ráda, že mi zdravotní stav dovolí si aspoň konec svého těhotenství v tomhle směru patřičně užít. Minulý čtvrtek jsme byli pozvaní na degustaci vín do Villa Richter. Když jsem se manžela zeptala, co tam budu dělat já, řekl, že tam budu zdobit a degustovat vodu. Nicméně, když jsem si ten den zkoušela obléknout svoje loňské společenské šaty, tak jsem zjistila, že je asi tak o 10 cm přes záda nedopnu. Břicho by se mi tam v pohodě vešlo, jsou od prsou dolů rozšířené a tak mě ani nenapadlo, že by někde mohl být problém. No, ale byl... a ne malý. Zkusila jsem tedy další šaty a u všech byl problém stejný. To jsem se rozšířila takhle celá? Ano, prsa se mi sice zvětšila, ale jen z velikosti B na C. To přece neudělá 10 cm na obvodu hrudníku. Všichni tvrdí, že přibraná kila musím mít jen v břiše, že to není nikde vidět. Takže jsme se právě přesvědčili, že to není pravda, že někde se ta kila promítnout musela. Já bych třeba řekla, že mi trochu narostl zadek, ale to přece nemá vliv na zapnutí šatů. Nastala panika... co budu dělat, nemám v čem jít. Nakonec jsem si musela vzít obyčejné šaty, které jsem si koupila na léto, na běžné nošení. 

Na obyčejné šaty to nebylo tak zlé, ne? :-)

Můj břuch v 31. týdnu těhotenství

V sobotu nás čekala svatba manželovy sestřenice. Předpokládala jsem, že půjdu v těch samých letních šatech, ale manželovi se to moc nezdálo. Prý vypadají moc obyčejně a na svatbu se nehodí, že musím víc reprezentovat. Dokonce byl ochotný jít se mnou nové šaty i koupit. V pátek odpoledne jsme tedy vyrazili na jistotu do mého nově oblíbeného obchodu Mammina - vše pro těhotné i děti a já spoléhala na to, že si tam nějaké šaty vyberu. Vybírala jsem asi z deseti, což je horší, než kdyby měli jedny :-). Některé jsem vyloučila třeba proto, že byly jednobarevné a protože v sobotu mělo být tropické vedro, předpokládala jsem, že se budu dost potit a že na těch jednobarevných by to bylo hodně vidět. Nakonec jsme výběr zúžili na dvoje, ale v těch jedněch se manželovi zdálo, že mám moc velký zadek, protože byly více upnuté než ty, které jsme nakonec vybrali... Vítězem jsou šaty Bliss, akorát v růžové barevné kombinaci a ne v modré, jako jsou na odkazu. Jsou z příjemného, lehkého a po zkušenosti i z nemuchlavého materiálu. Odcházela jsem z obchodu prostě zase nadšená a manžel snad také. Druhý den mi šaty všichni chválili, tak jsem byla nadšená ještě víc. A dokonce i mně samotné připadalo, že i s tak velkým břichem mi to opravdu sluší :-). 

S manželem jsme krásně barevně ladili :-)

Navíc jsem měla i štěstí, protože zrovna od 4. do 14. června mají v obchodě 10% slevu na šaty a sukně. Kdybyste některá měla zájem, určitě koukněte na jejich Facebook, kde najdete kupon na slevu.

Vzhledem ke společenské etiketě a k tomu, že jsem na obřad měla lodičky a nechtěla jsme si rozedřít nohy, musela jsem si vzít silonky. Měla jsem punčocháče už přímo těhotenské, pochopitelně také z obchodu Mammina - vše pro těhotné i děti. Nevím, jestli jste v těhotenství zkoušely obyčejné punčocháče, ale není to nic příjemného. Na břicho se sice dají zdánlivě docela dobře natáhnout, ale za chvíli škrtí a břicho vám "přeříznou." Tyhle byly naprosto pohodlné a ani jsem o nich nevěděla (tedy až na to vedro). Takže pokud už máte větší bříško, radím zvolit opravdu těhotenské punčocháče, aby vám bylo pohodlně. Já jsem pak po obřadu a fotografování punčocháče sundala a obula místo lodiček pohodlnější baleríny. Za velký úspěch považuju i to, že se mi za tu dobu punčocháče nepodařilo (jako obvykle) roztrhnout a můžu je tedy využít i na další akci. Ta nás mimochodem čeká hned zítra v Obecním domě. Hlavně jsem ráda, že šaty si mohu vzít víckrát a nebyly jen na jedno použití. V sobotu mě čeká další svatba, tentokrát spolužáků z gymplu. A v pátek mi přišla ještě další pozvánka na večírek od jednoho obchodního partnera z práce, tak jsem také hned naši účast potvrdila. Když mám nové šaty, je potřeba je náležitě využít a ukázat, kde to jenom jde :-).