Aktuality z posledních dnů

Další večírky a oslavy

Obecní dům v Praze

Posledních pár dní bylo celkem pestrých. Co se týče společenských událostí, už to máme zřejmě všechno za sebou. V úterý jsme byli s manželem na večírku v Obecním domě, který jsme si hezky užili. Zvládla jsem cestu metrem tam i zpět a stát tam zhruba 2 hodiny na podpatcích. Sice mě pak bolela záda a braly mě křeče do nohou, ale to se nedalo nic dělat. V sobotu jsem měla jít na svatbu spolužákům z gymplu. Ještě v pátek jsem se tam chystala, ale v sobotu bylo takové vedro, že už ráno to na mě bylo moc. Obřad měli mít přímo v poledne a to už jsem si nějak neuměla představit. Bála jsem se, že tam někde omdlím a ještě jim to zkazím. Takže jsem pro jistotu svoji účast zrušila. Zároveň se o víkendu konala velká rodinná oslava, které jsme se už zúčastnili, protože vedro vystřídal déšť a trochu se ochladilo. Poslední společenská akce byla včera, kdy jsem byla (nakonec sama) na večírku v hotelu Anděl's. Manžel byl dlouho v práci a pak už se mu nechtělo přijít. Měla jsem tam ale jako doprovod kamarádku a k tomu tam bylo několik kolegyň a kolegů z práce, takže by se o mě určitě někdo v případě potřeby postaral.

Ultrazvuk a dětská doktorka

Ve čtvrtek 11.6. jsme byli s manželem u doktorky (můj doktor měl stále dovolenou) a po 10 týdnech jsme se konečně dočkali zase ultrazvuku (ve 32. týdnu). Už jsme toho ale moc neviděli, miminko je velké a už tam nemá moc místa. Takže nemáme ani fotku. Podstatné je, že už je otočené hlavičkou dolů a snad už tak i zůstane. Leží zádama dopředu, takže jsme viděli dobře pouze páteř a ještě stehenní kost, ale obličej ne. Mezi nožičky mu paní doktorka také neviděla, takže nemohla potvrdit chlapečka, ale ani ho vyvrátit. V ten čtvrtek vážil 1886 gramů, což mě mile překvapilo, vypadá to na normální váhu a nemusel by to být ten obřík, kterého nám slibovali na ultrazvuku ve 22. týdnu. Má prý akorát hodně dlouhé nohy, ale ty nám nevadí, hlavně aby hlavička nebyla nijak extra veliká. A říkám si, že pokud bude mít do 4 kilo, tak to bude dobré...

Zároveň jsem v ten čtvrtek byla přihlásit naše miminko u dětské doktorky. Den předem jsem obvolávala pediatry v okolí našeho bydliště a zjišťovala, kdo nás vezme. Zjistila jsem totiž, že už by mohlo být pozdě a že to v Praze zase není vůbec jednoduché. Dvě doktorky mě odmítli, že novorozence neberou. Jedna sice ano, ale narozené až od září. Třetí nás vzala, ale má celý srpen dovolenou (aby to nebylo tak jednoduché). Řekla, ať se zastavím a že se na všem domluvíme. Tak jsem tam šla, v čekárně sedělo několik maminek s kočárkama a miminkama. Já tam byla sama, jenom s břichem. Když z ordinace vyšla sestřička, tak mě vzala přednostně. Paní doktorka se jmenuje Kalčíková, ordinaci má v Dejvicích kousek pod "Kulaťákem", takže to máme v docházkové vzdálenosti a působila na mě moc mile a sympaticky. Tak doufám, že tam budeme spokojení. Do 2 dnů od propuštění z porodnice musíme přijít na vstupní prohlídku. Prý mám stihnout porodit v červenci, aby to bylo jednodušší. Jinak bude paní doktorku celý srpen zastupovat nějaká kolegyně, která má ordinaci o patro výš. Nesmím ale zapomenout, že se mám ještě z porodnice na tu kontrolu objednat... Takže jsem byla ráda, že jsem si z úkolníčku mohla odškrtnout další (důležitou) položku.

Těhotenská masáž a přednáška o šestinedělí

V pondělí jsem byla na svojí druhé těhotenské masáži. Bylo to moc příjemné, hned jsem cítila uvolněná záda a oblast kolem kostrče byla na chvíli příjemně prokrvená a přestala brnět. Vydrželo to ale jen do večera, v noci se to vrátilo. Také jsem byla na další přednášce předporodní přípravy, tentokrát to bylo o šestinedělí a o kojení. No, jestli je pravda to, co nám porodní asistentka říkala o šestinedělí, tak to musí být pro ženskou zřejmě opravdu mazec. Ale zvládne se to, jen manžel bude muset mít asi trochu víc pochopení. Nejdůležitější postřeh, který jsem si z přednášky odnesla je to, že si mám nechat pomoct - minimálně od manžela, ale i od jiných. Že mám k miminku pustit i ostatní a když třeba babička bude chtít jet ven s kočárkem, tak nemám jít s nimi, ale mám si prostě odpočinout nebo si jinak vychutnat čas pro sebe. Nemám si plánovat na den 10 úkolů (což by se určitě líbilo mému manželovi), ale třeba jen 3. A večer prý budu ráda, že jsem stihla 2. Že v téhle době nemám řešit vůbec nic, kromě zdravotního stavu miminka a sebe. Tak jsem zvědavá, jak se nám to všechno bude dařit.

Už máme postýlku

V úterý jsme si u kamarádky vyzvedli postýlku pro našeho broučka. Ještě jednou moc děkujeme! Hned jsme ji zabydleli v ložnici na místě, kde opravdu bude stát. Doufám, že pro postýlku neplatí stejná pověra jako pro kočárek, že nesmí být doma předem. Manžel hned říkal: "A to tady teď jako 2 měsíce bude stát prázdná postel?" Co mu na to máte říct. Jestli si mám pospíšit? Ale je fakt, že postýlka už je tam 2 dny a pořád si  na ní nemůžu zvyknout. Pokaždé, když přijdu do ložnice, tak do ní kouknu a řeknu si, už aby tam to miminko leželo. Samozřejmě vím, že musí v bříšku ještě nějaký čas vydržet (a pevně věřím, že vydrží až do toho srpna), ale díky té postýlce bych prostě chtěla, aby tu už byl s námi!

Postýlka už je připravená a miminko už by mělo kde spinkat...

Jsem to zase já

Měla jsem snahu nechat si narůst zase dlouhé vlasy. Trvalo to rok a pár měsíců a ještě pořád to nešlo ani do culíku. Dělala jsem to kvůli manželovi, který to chtěl. Vlasů mám hodně, jsou těžké a husté. Jak teď začalo být teplo, bylo mi v nich zase strašné horko. To bych možná i zkusila vydržet, ale co byl fakt problém, bylo mytí. Vlasy se mi rychle mastí a musím si je mýt každý den, max. po 2 dnech, když zrovna nikam nejdu. A jelikož si je myju ráno, tak předklánět se do vany už začalo být na tak dlouhou dobu kvůli břichu téměř nemožné. Deset minut mytí a potom další čtvrt hodina sušení. No a ani už mě ty vlasy nijak netěšily, připadala jsem si v nich taková "utopená" a hlavně tlustá v obličeji. Tak jsem se rozhodla, že je ostříhám. Manželovi se krátké vlasy stejně líbí víc, jen teď prostě chtěl změnu. Šla jsem ke kadeřnici s tím, že to musí být úplně nakrátko, že žádnou variantu mezitím nechci. Ona se snažila mi něco takového na hlavě vytvořit, prý aby to nebyl takový šok a abych si zvykla. Nakonec jsem ji přesvědčila, ať to vezme víc, že to chci rovnou. A ten pocit, že mám zase lehkou hlavu, to nemá chybu, to mě na tom vždycky baví nejvíc. Ano, bylo mi to líto, když jsem viděla tu hromadu vlasů, co ze mě byla, ale ani to mě nepřesvědčilo, že bych se rozhodla špatně. Líbí se mi to, myslím, že to má větší šmrnc, než ty dlouhé vlasy. A připadám si, že jsem to prostě zase já :-).

Foto z mobilu, nejsem nijak upravená ani namalovaná, ale rozdíl je vidět dobře...

50 dní!!!

Dneska jsem s hrůzou zjistila, že do termínu porodu mi zbývá už JEN 50 dní! Strašně to letí. Začíná mě chytat panika! Pokud na tom budu zdravotně dobře a doktor mi dovolí jet na ten tábor, což manžel stále plánuje, protože mě nechce nechat doma samotnou, tak do odjezdu už nezbývají ani celé 3 týdny. A až se vrátíme, tak bude pomalu konec července. To znamená, že musím mít všechno připravené před odjezdem. Musím nakoupit ostatní věci kromě oblečení (to znamená i zjistit, co všechno je potřeba). Musím jít do drogerie a do lékárny. A musím si sbalit tašku do porodnice, kterou už musím pro jistotu vézt s sebou. No, asi se v příštích dnech nudit nebudu... ale o tom zase až v dalším článku :-).