Je to už ono?

Že by už se něco konečně začalo dít...? Od včerejší noci cítím bolesti podbřišku, takové jako by menstruační bolesti. Začalo to včera v noci kolem čtvrté, přes den se to občas ozvalo, ale byla to celkem "pohoda." Večer jsem v klidu usnula a dnes k ránu, kolem páté mě ta bolest vzbudila znova a byla trochu silnější. Od té doby jsem nespala a od půl 6 do půl 7 jsem sledovala intervaly, v jakých ta bolest přicházela. Bylo to v rozmezí 20 minut až půl hodiny. Přirovnala bych to k takové silnější menstruační bolesti. Vzhledem k tomu, že jsem ale mívala menstruaci hodně silnou a bolestivou, tohle mi pořád přijde dost únosné, protože to za půl minuty až minutu zase odezní. Při menstruaci to bolelo v kuse někdy i 2 dny... Od rána bolest ještě trochu zesílila, ale intervaly jsou pořád zhruba půlhodinové. Bolest někdy trvá půl minuty, někdy i minutu. A tak trochu mi u toho ztuhne břicho, jako by se napne. Občas ztuhne i nakřivo, jako kdyby se tam miminko vyboulilo nakřivo.

Je to už to "ono"? Co když to nepoznám? To jsou asi obavy každé prvorodičky, ale já z toho jsem vážně nervózní. Jsou tohle už nějaké kontrakce nebo jen poslíčky? Zatím si říkám, že dokud v tom není žádná pravidelnost a intervaly se nezkracují, tak to asi ono není. A také si myslím, že by to asi bolelo nějak víc, tohle mi pořád přijde celkem v pohodě. Ale samozřejmě bych to nerada zakřikla :-).

Také mi spadlo břicho dolů a nahoře pod žebrama už mám takové prázdno. Dneska je prcek trochu líný, tak nevím, jestli to patří k tomu, že už se posouvá někam níž a už se třeba nemůže tolik hýbat, ale třeba včera tam měl pěknou diskotéku. Tak jsem z toho taky trochu vystrašená, jestli je to v pořádku. Hýbe se, nemůžu říct, že bych necítila nic, ale oproti dřívějšku je to málo. Ale já se také skoro nehýbu, v tomhle vedru zvládám jen ležet, otírat se mokrým hadrem, sprchovat se a max. dojít s odpadkama před dům a zpět. Chodím domů alespoň po schodech, protože jinak bych chodila na procházky, abych to trochu uspíšila, ale takhle se to nedá. Včera jsem měla v plánu schody, teplou koupel a sex. Z toho jsem splnila jenom ty schody, protože do teplé vany se mi v tom vedru opravdu nechtělo a sex jsem nestihla, protože jen co jsem si lehla do postele, tak jsem vytuhla. No, ale i tak se ty bolesti zvětšily, tak uvidíme dneska...

Ach jo, zbývají mi 2 dny do termínu, tak kdy už to přijde? Kéž by se to už rozjelo a měla bych to za sebou. Začínám být nervózní. Nebojím se, naopak, těším se. Ale nervózní jsem z toho, co přijde a jak dlouho to potrvá. A jestli to zvládnu! Pořád ale převládá to, že se strašně těším, až toho našeho broučka uvidím a pochovám si ho v náručí. Doufám, že bude disciplinovaný a jestli nevyleze zítra, tak alespoň v pátek na termín a nebude mě trápit dál a nenechá se přenášet. Já vím, že mu je u mě asi lépe než by mu teď bylo venku v tom vedru, ale už bych ho prostě ráda měla u sebe :-).

Zbývají 2 dny do termínu porodu... tak kdy už budeš konečně s námi?