Už jsme spolu 4 měsíce

Už dlouho jsem nenapsala žádný článek o tom, jak se s Vašíkem máme a co je u nás nového. Tak to musím napravit než budou Vánoce, protože to už pak budu psát o tom, jak jsme strávili naše první Vánoce ve třech, na které se mimochodem moc těším. Vašíkovi to sice letos bude ještě úplně jedno, ale my si to určitě užijeme. Loňské Vánoce jsem proležela v posteli, vrátila jsem se domů z nemocnice a musela jsem ležet, ale už jsem měla miminko v bříšku a nepřestávala jsem věřit, že všechno dobře dopadne a za rok už budeme tři. A je to tady, dočkali jsme se :-).

Něco na památku... naše ruce, Vašíkova ve 3 měsících :-)

Vašík ve 3 měsících...

Pyžamo, které mu koupil tatínek (kdo jiný)... náš malý Darth Vader :-)

Jinak se máme skvěle, Vašíkovi jsou 4 měsíce a minulý týden na 4-měsíční kontrole u paní doktorky vážil 6960 g a měřil 68 cm. Už je to pořádný chlap a pěkně se pronese :-). Už hezky řádí, směje se, brebentí, občas i huláká a vydává různé zvuky. Nejvíc mi povídá ráno, když se vzbudí, třeba v 6 hodin, no, občas "až" v 7. Hračky už si sám chytá do rukou, všechno si cpe do pusy a pořádně to napouští slinama. Nejvíc si ale do pusy cpe prsty, začal si ukazováčkem projíždět dásně, tak možná, že už se chystají zoubky. Zatím jsem žádný neobjevila, ale to neznamená, že ho dásně nemůžou bolet. Pak zjistil, že cucat si prsty je fajn a zůstal u toho. Většina dětí si cucá palec, ale on má nejraději ukazováček a prostředníček, nejlépe oba najednou. Také už si hezky přitahuje nohy na břicho a chytá se za kolena a už i za palce u nohou. Myslím, že nebude dlouho trvat a nacpe si do pusy i ty nohy. Přetáčí se na bok, zatím jenom na levý, doprava mu to ještě nejde, ale snaží se. A začíná se mu líbit na bříšku, asi zjistil, že tak lépe všude vidí. Nejraději tak kouká na televizi.

Takhle si hraje s chrastítkama...

Takhle se přetáčí na bok...

A takovýhle kámoši jsou s Krtečkem... :-)

Poloha na bříšku a pasení koníků je kapitola sama pro sebe. Paní doktorka nás poslala na rehabilitaci, protože i když krásně drží hlavu nahoře, tak se neopíral o ručičky. Měl je pořád ve vzduchu a dělal letadlo. Tak jsme byli na rehabilitaci a tam mi paní doktorka řekla, že to, co teď na tom břiše dělá (to mu byly 3 měsíce a týden), odpovídá 6-ti týdennímu miminku. Prý má slabé břišní svaly a dokud je neposílí, tak se na tom břiše o ručičky neopře. Naučila mě jeden cvik (podle Vojtovy metody), který s ním doma cvičím. Ze začátku jsem u toho brečela s ním, protože mi to připadalo, jako bych ho trápila. Vím, že to je pro jeho dobro a opravdu jsem to dodržovala a cvičila 4x denně. Minulý týden jsme byli na kontrole a paní doktorka mi potvrdila, že se zlepšil, což já jsem si sama myslela. Ruce si tam sice pořád sám nedával, ale když jsem mu je tam dala já, tak už je tam chvíli udržel. Přidala nám druhý cvik a prý je to na dobré cestě. Prý je Vašík šikovné dítě, že je vidět, jak chce a že se to určitě naučí. Naopak říkala, že třeba to, jak se už chytá za svoje nohy, odpovídá půlročnímu dítěti. Takže poctivě cvičíme a poslední dobou už si tam ty ruce občas i dá sám, tak jsem ráda, že to "trápení" aspoň vede k dobrým výsledkům.

Mámo, co po mě pořád chceš? Koukej, jak už to umím :-)

Také očkování Venda snáší naprosto úžasně. Má za sebou už 3 dávky Hexa vakcíny a 2 dávky Prevenaru proti pneumokokům. Pokaždé jen trochu zapláče, když dostane injekci, ale než ho stihnu pochovat, tak už nebrečí. Reakci měl jenom jednou na ten první Prevenar, to měl lehce zvýšenou teplotu. Jinak všechno v pohodě.

Momentálně ho trápí první rýma a má i trochu takový ochraptělý hlas. Asi ho nakazil tatínek a i když spí v obýváku, tak jsme Vašíka neubránili. V sobotu v noci začal chrčet a budil se na jídlo asi 4x, což bylo snad nejvíc krát od narození. Včera už se mu přes den u nosu začaly dělat bubliny a večer vůbec nechtěl (nebo spíš asi nemohl) usnout, protože se mu zřejmě špatně dýchalo. Tak došlo k tomu, že jsme mu museli nos vysát odsávačkou na vysavač. Poprvé jsem to obrečela s ním, protože mi to přišlo neuvěřitelně drastické, ale pravda je, že během vteřin měl prázdný nos a viditelně se mu ulevilo. Pak hned usnul. Jenže za hodinu byl zase vzhůru a měl hlad. Od půlnoci jsem si ho pak nechala u sebe v posteli, protože se budil každou chvíli a vyžadoval dudlíka, tak abych nemusela pořád vstávat k postýlce, bylo to pro mě takhle jednodušší. Ale vůbec jsem se nevyspala, jak pořád chrčel, chrápal, budil se, brečel, jedl. V pondělí a včera už byly noci celkem normální, vzbudil se na jídlo 2x, ale párkrát jsem mu musela podat dudlíka, když zakňoural. V pondělí jsem mu v lékárně koupila sprej s mořskou vodou Stérimar, což mu snad ten nos také trochu pročistí, aby se mu lépe dýchalo. Máte někdo zkušenost a radu, jak toho malého chudáčka té rýmy co nejdříve zbavit?

V den, kdy byly Vašíkovi 4 měsíce, dostal ochutnat první mrkvičku. Bylo vidět, že mu chutná, jen se musel naučit pracovat se lžičkou. Ze začátku se jí spíš snažil sát než aby si z ní vzal jídlo. Druhý den už mu to šlo víc a další den zase. Třetí den dostal bramboru, za další 2 dny dýni. Ta mu chutnala, tak jí dostal 3x a asi by snědl i mističku se lžičkou, vůbec si to nechtěl nechat vzít. O víkendu ochutnal špenát a ten mu zatím chutná asi nejméně. Sní to, ale není tak nadšený. Asi by to možná bylo lepší s bramborou, tak to zkusím příště. Včera ochutnal už i pár soust banánu na špičku lžičky a asi ho překvapilo, že poprvé v životě měl něco, co nebylo teplé, ale také mu chutnal. Je to takový malý Otesánek, sní všechno :-).

První mrkvička...

První špenát...

Také jsme byli na vítání občánků. abych řekla pravdu, čekala jsem od té akce trochu víc. Bylo to takové "šup šup", bába s dědkem zahráli na buben a na flétnu (kterou mimochodem Vašík asi nemá rád, protože vždycky, když spustila flétna, spustil řev i on), děti dostaly šerpu a hotovo. Myslela jsem, že to bývá takové důstojnější. No, nevadí, i tak jsem ráda, že jsme tam byli. Oficiální fotky ještě nejsou, tak jí sem dodám později.

Tak to jsou zhruba všechny novinky z poslední doby. A co se týče mě, já jsem konečně minulý týden byla na rehabilitaci s tou svojí kostrčí, kde mě slečna pořádně promačkala, odblokovala, uvolnila, promasírovala a musím říct, že se to snad zlepšuje. Sice pomalu, ale opravdu je to lepší. Hurá, po 4 měsících možná budu i normálně sedět :-)

Jinak všem přeji krásné adventní dny a veselé Vánoce. Další článek asi bude už vánoční a snad ho stihnu ještě v tomto roce :-).

Soutěž o fotokalendář zdarma

Pokud jste nestihli slevovou akci 35% na výrobu vašeho kalendáře, nyní společnost Reptisk nabízí ještě lepší akci. Tou je Vánoční soutěž o fotokalendář zdarma!

zdroj: http://www.reptisk.cz/soutez-fotokalendar-zdarma

K jeho získání vám stačí 13 fotek a pár minut času. V jednoduché aplikaci si vytvoříte kalendář podle vašich představ, můžete si vybrat rozložení stránky a kolik fotek na té stránce bude. Libovolně si fotky poskládáte, přiblížíte či oddálíte. Až budete mít kalendář hotový, přihlaste jej přímo v aplikaci do soutěže. Stačí jen vyplnit nezbytné soutěžní údaje (jméno a e-mail) a váš kalendář tak bude ihned zařazen do soutěže. Automaticky se spouští možnost prohlédnout si jeho virtuální verzi a hlasovat pro něj.

Pokud váš kalendář získá 750 hlasů, získáte ho zdarma. Hlasovat lze pro každý kalendář opakovaně, nejvýše však 1x za 12 hodin z jedné IP adresy. Do každého soutěžního kola můžete přihlásit i více vlastních kalendářů. Soutěžní kolo trvá vždy jeden týden. 

Více informací najdete na tomto odkazu.

Fotokalendář - DNES sleva 35%

Moje milé čtenářky,

blží se Vánoce a zajímavým dárkem pro vaše blízké může být fotokalendář z vašich fotek. Tiskárna Reptisk nabízí DNES (tedy 27. 11. 2015) na kalendáře v rámci dne slev, tzv. Black Friday, slevu 35%. 

Na stránkách www.reptisk.cz/fotokalendar naleznete jednoduchý editor, pomocí kterého si kalendář jednoduše vytvoříte. 

Můžete si vybrat z velikostí A4 nebo A3, na výšku či na šířku a v bílém nebo černém provedení.

Kalendář můžete mít v elektronické podobě, poslat ho rodině či přátelům a také ho sdílet na sociálních sítích.

Využijte této skvělé nabídky a vytvořte si fotokalendář. Mně to přijde jako bezva vánoční dárek a zkusím se do výroby kalendáře dnes pustit. Potom mi můžete níže do komentářů napsat, zda jste nabídky využily a jak jste byly spokojené...

zdroj: www.reptisk.cz/fotokalendar

Na stránkách si zároveň můžete vytvořit také fotoknihu. V rámci předvánoční akce nabízejí zvýhodněnou nabídku, kdy za původní cenu můžete mít knihu se 40 stranami místo 28 stran. Opět si můžete vybrat bílé nebo černé provedení. Na to já se chystám už dlouho, ale bohužel na to nějak nenacházím čas. To ale nemusím stihnout dneska, takže mi do Vánoc ještě pár dní zbývá :-).

Držím palce a přeji veselé tvoření ;-). 

Vaše Bublina

Před rokem to začalo...

Dnes je to přesně rok, kdy mi do dělohy zavedli embryo. Dva dny před tím jsem byla na odběru vajíček a pak jsme s napětím čekali, kolik se jich podaří oplodnit (a jestli vůbec) a kolik se jich bude dál vyvíjet. Nakonec byly embrya 4 a to jedno nejsilnější do mě vpravili. A dneska máme krásného, už tří měsíčního syna Vašíka. Je to takový náš malý zázrak a já děkuju lékařské vědě za to, že tohle umí. Bez toho bychom dítě asi nikdy neměli a život by pro nás byl chudší o tohle potěšení. Dneska jsem si to všechno připomněla a celé to mám v živé paměti. Jako by to bylo včera...

Nedá mi to, abych se za tím uplynulým rokem trochu neohlédla a nezavzpomínala na to, jaké bylo moje těhotenství. Bylo náročné, ale krásné. Začalo to pícháním injekcí, které už jsem bravurně zvládala, byl to už náš druhý IVF pokus. 

Píchání injekcí

Pamatuju si, jak jsem po tom embryotransferu byla doma, šetřila se a netrpělivě očekávala 14. den, abych si mohla udělat těhotenský test. Už ale kolem 10. dne se mi začalo nafukovat břicho a začalo šíleně bolet. Když už se to nedalo vydržet, zavolala jsem doktorce a ta mi tehdy řekla, ať se přijdu radši ukázat. Prý by to mohl být ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS), který právě může být předzvěstí zdařilého těhotenství. Tak jsem si rovnou zkusila udělat test a byl tam slabý duch. Manžel ho sice neviděl, ale já ano, prostě tam byl! Druhý den mi u doktorky vzali krev a další den (bylo to 26.11.2014) mi potvrdili, že jsem opravdu těhotná. Byl to do té doby můj nejšťastnější den v životě. Plakala jsem štěstím, objímala manžela a strašně jsem chtěla věřit, že to všechno dobře dopadne, i když jsem věděla, že před sebou máme ještě hodně dlouhou cestu...

Pozitivní těhotenské testy...

Když asi za měsíc přešla ta bolest břicha a OHSS odezněl, přišlo svědění celého těla. Drbala jsem se nepřetržitě 24 hodin denně po celém těle. Několikrát jsem byla u Apolináře na kontrole a na krvi a neustále se mi zvyšovaly hodnoty jaterních testů. Nikdo z doktorů nevěděl, co s tím a tak mě 15.12. hospitalizovali. Strávila jsem v nemocnici 4 dny a to pro změnu byly nejhorší dny, které jsem v životě zažila. Šílený strach o miminko, byla jsem ve 2. měsíci a oni mě takhle stresovali a strašili, že když neumřu, tak minimálně potratím. No, bylo to hrozné a na tohle opravdu nerada vzpomínám. Vůbec nevěděli, proč se testy pořád zvyšují a v nemocnici jsem byla jen proto, aby mi pořád mohli brát krev. Chtěla jsem domů a slibovala, že mě bude manžel na krev každý den vozit. Nechtěli mi to dovolit a tvrdili, že v nemocnici mu bude líp. To ani náhodou! Manžel to konzultoval se známým, primářem internistou, který tvrdil, že to rozhodně není tak zlé, jak oni říkají a že mě má přivézt k nim. Tak jsem za 4 dny podepsala revers (na což nejsem pyšná, ale nechtěla jsem tam zůstat ani o den déle) a manžel mě odvezl domů. Jeli jsme hned za tím primářem, aby se podíval na všechny moje výsledky. Tenkrát mě hodně uklidnil, řekl, že to chce opravdu klid, že mám ležet a že v domácím prostředí mi opravdu bude líp. A že mám tedy každý den přijít na krev. Vánoce jsem tedy proležela v posteli a fakt jsem se šetřila. Nechtěla jsem miminko ani trochu ohrozit. Manžel byl úžasný, jak se o mě staral. Asi v polovině ledna se hodnoty jaterních testů začaly nepatrně zlepšovat a trvalo to asi do konce února, než byly opravdu v pořádku. Pravděpodobně to bylo způsobené množstvím hormonů, které do mě nacpali kvůli IVF, ale nikdo mi to do teď nepotvrdil.

Důležitý mezník pro nás byl, když jsme byli na konci 1. trimestru na velkém screeningu a potvrdili nám, že miminko je v pořádku a nemá žádné vrozené vady. V tu dobu jsem se hodně uklidnila a doufala, že když mám za sebou první 3 měsíce, už bude všechno v pořádku.

Přišel únor a s ním ale další potíže. Začala jsem lehce špinit a můj gynekolog po vyšetření ultrazvukem konstatoval, že mám nízko položenou placentu, která zasahuje do porodních cest a způsobuje tam překrvení. Opět mi naordinoval měsíc klidového režimu doma v posteli. Za ten měsíc už na vyšetření byla placenta výš, posunuje se nahoru s tím, jak roste miminko. Takže mi bylo dovoleno skoro všechno, ale podle toho, jak se budu cítit. Mohla jsem jít i na těhotenskou jógu a postupně jsem se začala po těch náročných 4 měsících dávat dohromady. Když doktor potvrdil, že je všechno v pořádku, manžel s kamarádem se mi rozhodli za 2 dny zorganizovat tajnou oslavu mých 30. narozenin a já byla po dlouhé době zase poprvé mezi lidmi. Pozvali tam spoustu mých kamarádů, manžel mě tam odvezl autem, abych se moc nenamohla a celé to bylo pod záminkou romantické večeře ve dvou. Byla jsem dojatá, to musím přiznat...

Oslava narozenin... tajně zorganizovaná jako překvapení :-)

V den mých narozenin jsem ucítila první zcela jasné pohyby miminka. Do té doby to byly jen takové bublinky a pořád jsem zkoumala, jestli je to mimčo nebo střeva. To byl ten nejkrásnější dárek, jaký jsem si mohla přát. Jako kdyby miminko vědělo, že mám narozeniny a tak mě chtělo takhle potěšit.

A od této doby, tedy od začátku března, bylo moje těhotenství v celku pohodové a já jsem si ho začala konečně užívat... 

31.3. jsme byli na 2. velkém screeningu a dozvěděli jsme se, že čekáme chlapečka.

Na začátku 3. trimestru jsme poprvé po půl roce vyrazili na výlet. Jeli jsme do Českého Švýcarska a já jsem dokonce došla až na Pravčickou bránu. Také jsem v květnu šla úsek pochodu Praha Prčice. Byla jsem na sebe pyšná. Břicho už jsem měla celkem velké, těžké, ale pomáhal mi podpůrný těhotenský pás, který jsem v těch posledních měsících nosila skoro pořád.

Pravčická brána...

Děčínský Sněžník...

Pochod Praha Prčice...

V 8. měsíci jsme s manželem absolvovali i nějaké společenské události, takže jsem si na konci svého těhotenství pořídila i slušivé společenské šaty.

Na svatbě...

V 9. měsíci jsme byli na posledním ultrazvuku, všechno bylo v pořádku a začala jsem chodit do poradny a na monitor už do porodnice. Také jsem odjela s manželem na dětský tábor do Krušných hor, kam jezdíme každý rok (pochopitelně se souhlasem lékařů). Nedělala jsem samozřejmě klasicky vedoucí, pouze jsem se tam rekreovala a odpočívala jsem. Vzhledem k tomu, že v Praze tou dobou bylo asi 40°C, tak v přírodě mi bylo daleko lépe. Po návratu jsem ještě v 38. týdnu stihla těhotenské focení a pak už jsem v těch vedrech jenom očekávala porod.

Turistika na táboře...

Soutěž o velikost břicha jsem vyhrála :-)

Jedno foto z focení...

Porod přišel přesně na termín. Od samého začátku jsem měla jediné datum, které odpovídalo jak menstruaci, tak ultrazvuku - 7. srpna. A i když to vypadalo, že stihnu porodit 6. srpna, tak Vašíkovi se nakonec ven nechtělo a porodila jsem opravdu 7. srpna. Porod byl náročný, skončil akutním císařem a rozhodně nebude patřit mezi mé nejhezčí vzpomínky. Ovšem to, že to mám za sebou a že se nám narodil naprosto zdravý a krásný syn, to bude pro mě asi na vždycky nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Ukázali mi ho sice jen na pár vteřin a pak jsem ho viděla až druhý den, ale na ten okamžik, kdy mě přiváželi z JIP na oddělení šestinedělí a tam na chodbě stál manžel s Vašíkem v náruči, na ten nikdy nezapomenu! Pláču z toho pokaždé, když si na to vzpomenu (i teď). 

Moje první setkání s Vašíkem :-*

Dokázali jsme to! Máme miminko! Dneska jsou Vašíkovi už 3 měsíce a pár dní. Těžko tomu uvěřit. Je to krásné a myslím, že za tu dobu už jsme si na tu krásnou změnu v našem životě zvykli a jsme v pohodě. Musím říct, že si užívám každičkou chvíli s ním, nemůžu se na něj vynadívat a hrozně mě baví s ním být, hrát si s ním, rozesmívat ho a prostě se mu věnovat. Už je s ním sranda. Nejlepší samozřejmě je, když jsme spolu všichni tři, i s taťkou. A už si neumím představit, že by něco bylo jinak.

Vašík - 3 měsíce

Uplynulý rok nebyl jednoduchý, to je pravda, ale všechno to za to stálo a já bych za nic na světě neměnila. Jednoduše řečeno... jsem šťastná a spokojená! A zamilovaná... za 1.) do mého muže, asi ještě víc než kdy dřív, protože je teď navíc i skvělý táta a za 2.) do svého syna. Oba jsou a vždycky budou mojí láskou na celý život. 

Vašík dělá pokroky

Dnes mám na úvod 2 maličkosti:

1) pokud se vám můj blog líbí, dejte mi, prosím, hlas v soutěži Blogerka roku 2015... děkuji ;-)

Dát hlas mi můžete zde... 
(nebo odkaz vpravo na stránce)

2) pokud máte zájem o fotky našeho Venouše, sledujte ho na jeho vlastním Instagramu (@malyomut)

https://instagram.com/malyomut/

A nyní už novinky z našich všedních i nevšedních dnů...

Letná za deště...

Vašíkovi bylo v pátek 11 týdnů a za necelých 14 dní mu budou 3 měsíce. Už s ním začíná být pěkná sranda a také už to není to malinké, spící miminko. Už spí přes den málo, nejraději tedy v jedoucím kočárku na procházce. Když náhodou musíme být doma a nejdeme na procházku 2x za den, tak si zdřímne max. půl hodinky dopoledne a půl hodinky odpoledne. Takže opravdu jdeme ven za každého počasí, v dešti se mu spí náramně, ale mně to moc netěší. Jenže co bych pro něj neudělala, že? 

No a když jsme doma a Vašík zrovna nepapá, tak už vyžaduje, aby ho někdo bavil. Takže si hrajeme s hračkami, děláme na sebe ksichty, on se krásně směje, občas se přímo řechtá, chvilku si vydrží hrát sám pod hrazdičkou, kde mlátí do hraček hlava nehlava :-). V postýlce se mu nelíbí, tam spí jenom v noci. Přes den je se mnou v pokoji nebo v kuchyni, v košíku nebo v lehátku. V minulém článku jsem psala, že ho nemáme a druhý den mi sousedka nabídka, že mi lehátko půjčí, protože jejich dcera už v něm být nechce. Je sice starší a neumí vibrovat jako dnešní moderní lehátka, ale i tak je prima. Venouš je tam spokojený, protože na nás vidí a může koukat kolem sebe. Z košíku ven moc neviděl, jenom tehdy, když košík ležel na zemi. 

V lehátku... teprve se rozkoukává :-)

Vašík si hraje pod hrazdičkou... a Krteček na něj dohlíží :-)

Také se rád s námi dívá na televizi. Vzhledem k tomu, že nám tu televize běží docela často, tak ne vždy se dá zabránit tomu, aby na ní neviděl. Když si ho dám do košíku nebo do lehátka, tak zády k ní. Ale když ho pod hrazdičkou přestanou bavit hračky, tak zalomí hlavu do záklonu a pohledem si najde televizi a upřeně na ni zírá. Stejně tak po kojení, když čekám, jestli si říhne nebo ho uspávám v náruči, tak si ji také najde. No, snad ty dnešní televize nejsou škodlivé jako byly ty staré, s kterými jsme vyrůstali my.

Když je doma manžel, nejraději si bere Vendu na klín a dělá na něj opičky. Já si pak sednu vedle nich a pozoruju je. Je to úžasné, vidět, jak chlap jako hora zněžní, změní tón hlasu a roztomile si hraje s miminkem. A pak se přistihnu, jak mám úsměv od ucha k uchu a jsem absolutně šťastná, když je takhle vidím... 

Smějící se Venda... 

Vašík se za poslední týden naučil hodně nových věcí...

Třeba vyplazovat jazyk, takže je jako ještěrka. Když ho na nás vyplazuje, tak ho na něj automaticky vyplazujeme taky. To pak vypadáme jak dva idioti, manžel ho má na klíně, já sedím vedle, oba na něj koukáme jak na divadelní představení, smějeme se na něj, vyplazujeme jazyk, děláme ksichty a případně děláme oba pusou brrrmmm, abychom rozvibrovali rty a Vašík to pak dělá po nás a směje se tomu. Není nic hezčího :-).

Také objevil, že kromě jazyka má i ručičky, prohlíží si je a začíná je i pomalu používat. Když mu do nich vložím chrastítko, tak ho chvilku drží a mlátí s ním kolem sebe (někdy i do sebe). Párkrát se mu povedlo, že si ho chytil sám, ale to si myslím, že byla spíš zatím náhoda. 

S chrastítkem v ruce se mu i dobře usíná...

A ručičky si strká i do pusinky, nejraději tedy celou pěstičku. Už jsem ho i přistihla, že si tam strčil jenom palec a tomu bych ráda zabránila, nechci, aby si ho cucal. Jenže jemu se to zřejmě moc líbí, schválně si opakovaně vyndavá dudlíka a místo něj si tam cpe celou ruku nebo palec. Takže já u něj sedím, vyndavám mu ruku a dávám dudlíka. On se tomu směje a dělá to pořád dokola. 

U toho všeho už asi 14 dní strašně slintá. Dokonce už jsem mu prohlížela pusinku, jestli mu nerostou třeba zuby. Naštěstí ne. Tak nevím, proč to dělá. Asi je velká zábava vypouštět z pusy bubliny a napouštět si jimi triko, aby máma nevyšla ze cviku a měla pořád co převlékat :-). 

Krásně brebentí a dělá různé zvuky... např. grrr, aurrr, haaa, ne-eee, he-eee, eguuu, ma-aaa, auuu. Je to kouzelné. Když na něj mluvím, odpovídá mi tímhle svým způsobem a vypadá to, jako kdybychom spolu normálně hovořili. Akorát každý svojí řečí :-).

No a perlička byla, když jsem ho v pátek dala na bříško, aby trénoval hlavičku. To už mu jde moc dobře, krásně pase koníčky a hlavičku už udrží. No a on se najednou přetočil z bříška na záda. Prostě se naklonil na stranu, švihnul nohou a byl tam. Koukala jsem jako blázen. Není ještě brzo, aby tohle dělal? Je to náš šikula. Teď už ho ale absolutně nemůžu nechat nikde samotného, aby se mi někam nepřekulil a nespadl. 

Takhle Vašík pase koníčky... ručičky k tomu moc nepoužívá, ale vůbec mu to nevadí :-)

A dneska ráno při přebalování objevil i svoje nožičky. Když jsem mu sundala plenku, přitáhnul si nohy na bříško a chytil se za jednu nohu ručičkou. Potom i za samotný palce. Teď už jen zbývá, aby si začal strkat palec od nohy do pusy :-).

Kromě toho, že dělá za poslední týden tyhle pokroky, tak začal mít problémy s usínáním. Doteď to bylo tak, že jsme ho kolem půl 8 večer vykoupali, pak jsem ho nakrmila, usnul mi v náruči, přenesla jsem ho do postýlky a i když se pokaždé, když ho tam položím, probere, tak do 10 minut usnul a spal zhruba do 2 hodin. Poslední týden to tak nefunguje. Usne mi v náruči, ale když ho položím do postýlky, tak se probere tak, že tam dělá ty opičky a mrská sebou a chce si hrát. Takže ho uspávám třeba hodinu a ani potom nespí tvrdě, takže když mu vypadne dudlík, tak kňourá. Ležím u něj, držím ho za ruku, hladím ho po hlavičce, dokonce jsem mu začala i zpívat. No, nic z toho moc nezabírá a on usíná tak kolem 23. hodiny. A v noci se budí 3x místo 2x. A je celkově celou noc takový neklidný. Doufám, že to je jen přechodné období a zase ho to přejde. Změnila jsem plenky, tak jedině, že by to bylo tím. Používala jsem Pampers Premium Care, ale vel. 2 mu začala být malá a když se pokakal, tak mu to z nich vždycky vyteklo, tak jsem přešla na vel. 3 zelených Pampers, které jsem dostala a možná, že v nich opravdu neměl pocit takového sucha a nevyhovovalo mu to. Dneska jsem tedy znovu koupila Premium Care ve vel. 3 a jsem zvědavá, jestli bude noc lepší. Pokud ne, tak nevím, čím by to mohlo být. Zelené jsou také fajn, ty mu nechám na den, kdy v plence není tak dlouho jako v noci.

A jinak, kdyby ještě někdo spekuloval o tom, komu z nás je Vašík podobný, tak tady je důkaz, že je celý tatínek :-). Tedy alespoň tehdy, když bylo tatínkovi také 2 a půl měsíce :-). 

Kdo je kdo...? :-)

Praktické rady

Rozhodla jsem se napsat článek s praktickými radami. Nevím, jestli to bude praktické pro všechny maminky, ale jsou to moje zkušenosti a poznatky o tom, co jsem před porodem nevěděla. A třeba se to někomu z vás bude hodit...

Dudlík

Vašíkovi ho dáváme a jsem za to ráda. Nechci, aby si cucal palec, protože ten mu pak nesebereme, dudlíka ano. Nehledě na to, že mi ho na něj stejně naučili v porodnici hned ty první 2 dny, kdy nebyl se mnou. Doma jsem v tu chvíli měla připravené dudlíky 3 (Mam, Lovi a Nuk), všechny 0-6 měsíců. Jediný, který z nich celkem vyhovoval, byl od Mam, protože je docela dobře vykrojený, ty ostatní 2 mu zasahovaly do nosu. Musí do nich ještě dorůst. Šla jsem tedy hned druhý den po propuštění z porodnice do lékárny a koupila 2 dudlíky od Aventu, 0-2 měsíce. A to byla paráda, hned si mnohem lépe podudlal a do teď jsou tyhle dudlíky jeho nejoblíbenější... 

Moje rada: pořiďte si rozhodně ty menší, 0-2 měsíce.

Jinak už máme dneska slušnou zásobu, už máme 11 dudlíků. A pořád jich není dost, každý se válí někde jinde, jsou rozmístěné různě po bytě. Dost často nám padají na zem a nestíhám je vyvařovat, tak musím sáhnout po dalším. Vašíkovi je už 10 týdnů a ty větší už celkem zvládá. Nejlepší mi přijde dudlík Lovi, je takový nejvíc podobný bradavce. Včera jsem mu koupila 2 nové. A taťka vybral další 2 od Aventu, také už ty větší. A myslím, že u Vašíka pořád vede Avent, ať malý nebo větší. Výhodou je, že ten dudlík je celkově lehký, tak se mu s ním dobře pracuje... Dudlík ho zatím většinou zklidní, když pláče nebo nemůže usnout. Jakmile ale usne, dudlíka vyplivne. Tak aspoň poznám, že usnul pořádně.

Venoušova sbírka dudlíků... sova je tu jen pro dekoraci :-)

Šňůrka na dudlík

Skvělá věc, která vám hodně usnadní život. Dudlík připnete ke kalhotám, ke kapse na mikině nebo prostě k čemukoliv. Když dítě dudlík vyplivne, neupadne vám na zem. Doma to neřeším, tam mám tu zásobu dudlíků, ale jakmile jdeme ven, dostává dudlík právě na té šňůrce. Ocením to i v kočárku, když Venouš vyplivne dudlík, vždycky jsem ho lovila až někde u nohou. Teď, když už má fusak, by to bylo ještě složitější. Takhle zatáhnete za šňůrku a dudlík najdete snadno.

Moje rada: určitě si šňůrku pořiďte, je to velmi praktické. Venku dudlíka těžko někde budete mýt, kdyby vám upadl. A co potom se řvoucím dítětem, které se dožaduje dudlíku?

Děkujeme za dárek tetě Lucce, využíváme ho denně ;-).

Látkové pleny

Měla jsem jich připravených 20 a říkala jsem si, že je to dost. K čemu mi jako budou, když budu používat papírové? Myslela jsem, že ji sem tam využiju třeba pod hlavičku apod. Omyl. Máme blinkající miminko, takže kolikrát na jedno kojení spotřebuju i 2 plenky. Pod hlavičku mu je musím dávat také pořád, protože bohužel ublinkává i mimo jídlo. Pak máme jednu plenku dávat mezi nožičky kvůli kyčlím. A pak jsem ještě dávala plenku na plastové lehátko do vany, aby to pro něj nebylo tak studené. Teď už jsme přešli na hadrové, tak už ji nedávám. Musela jsem tedy pleny dokoupit. Šla jsem si pro balík 10 ks do obchodu Mammina, 2 jsme pak koupili v Ikea (to jsou mimochodem dobré a příjemné pleny) a ještě 3 další mi donesla babička.

Moje rada: 20 plen nestačí (pokud je nechcete denně prát a žehlit). Připravila bych si jich tak 40. I tak budete muset prát a žehlit často, ale třeba za 4 dny. 

Plenkové kalhotky na kyčle

Když jsme byli na první kontrole s Vendovými kyčlemi, doktor nám řekl, že kyčle má v pořádku, ale že máme dávat preventivně jednu látkovou plenu mezi nohy. To nebyl problém přes den, když má na sobě bodýčko, pod ním plena hezky drží. Ale na noc, kdy mu dávám overal, jsem hledala nějaké řešení, aby tam plena držela. Náš chlapeček neleží v klidu (tedy dokud nespí) a neustále se hemží. Takže za chvilku byla plena sesunutá úplně někde jinde. Pak jsem konečně sehnala (v obchodě Chicco) takové ortopedické kalhotky na suchý zip, do kterých plenku vložíte a suchými zipy ji připnete a krásně to drží celou noc. Stojí 100 Kč.

Moje rada: pokud máte "živé" miminko a nemá na sobě zrovna body, ale třeba overal, košilku nebo tričko, určitě se takové kalhotky hodí.

Rozložené kalhotky... do nich vložíte na třetiny složenou látkovou plenu

Složené kalhotky...

Odsávačka nudlí

Všichni mi před porodem radili, ať si koupím odsávačku na vysavač, že ta je nejlepší. Tak jsem ji samozřejmě pořídila. Když měl ale Vašík asi před 3 týdny první nudle, ale ještě mu nešly z nosu bubliny, že by to byla přímo rýma, přišlo mi hrozně drastické mu to odsávat tím vysavačem. Nechtěla jsem ho trápit. Ale vyndat šťourátkem do uší ta nudle také nešla, na to byla zase hluboko. A tak jsem zase pátrala a nakonec jsem pořídila jen takovou ruční "baňku" (nevím, jak jinak to nazvat). Mají ji v DM, značka Babylove a stojí asi 60 Kč. Na malé nudle bohatě stačí a není to takové trápení. Teda hlavně pro mě asi spíš, dítě s tou na vysavač údajně nemá problém, prý je to rychlé a hodně mu to uleví. Ale tu si schovám, až to bude opravdu potřeba na velkou rýmu.

Moje rada: pokud nechcete trpět pocitem, že vašemu dítěti nějak ubližujete, pořiďte si jen tuhle baňku, menší nudle také vytáhne.

Odsávačka nudlí, zn. Babylove z DM...

Odsávačka mateřského mléka

Pro mě naprosto zásadní záležitost. Bez ní bych byla zoufalá. Mléka se mi dělá hodně a občas si musím pomoct právě odsávačkou. Přes den je to dobré, to kojím max. po 3 hodinách, ale v noci se Venouš umí vzbudit třeba až za 5 hodin a to už teda moje prsa nevydrží a musím si v mezičase trochu ulevit odsávačkou. A nebo se napije jen z jednoho a usne, tak musím odsát to druhé. Teď už se snažím vydržet co nejdéle, aby se mléka netvořilo zbytečně moc, ale pořád to nejde tak, že když se napije z jednoho, vydržím s druhým do dalšího kojení. Ale už ho neodsávám celé, jen nezbytně nutné množství, aby prsa nebolela a neproteklo mi mléko skrz vložku, přes podprsenku, až na triko. Problém je, když chci někam vyrazit. Už asi 3x dostal Venda mlíčko z lahvičky a já musela vydržet do dalšího kojení. Naposledy včera. Hlídala babička a my s manželem jsme vyrazili na nákupy. Za 2 hodiny jsme to zpět nestihli, ale do dalšího kojení pak bylo zase brzy. Odsávačku jsem s sebou pochopitelně neměla, tak jsem musela odstříkávat ručně. I to samozřejmě jde, ale trvá to mnohem déle a není to tak pohodlné a může to i trochu bolet.

Moje rada: stačí i ruční odsávačka, nemusí být ta drahá elektrická (i já mám tu ruční, od zn. Medela), ale určitě se nějaká hodí. I kdybyste neměly takový "problém" s velkým množstvím mléka, můžete mít opačný, že máte mléka méně a potřebujete zvýšit tvorbu a proto byste měly častěji odsávat. A nebo prostě jen proto, že si budete chtít odsát dávku mléka, aby nakrmil třeba manžel, když budete potřebovat jít někam na delší dobu, než je váš interval mezi kojením.

Kojící podprsenka

Vážně mě nebaví trávit v podprsence 24 hodin denně. Ale když už to nejde jinak, musí být ta podprsenka pohodlná. Mám jednu kvalitní a pohodlnou, o které jsem psala v tomto článku. Ta je opravdu super, je pružná a nikde netlačí. Tu nosím. Ale pak jsem si koupila další 2, tuším v H&M a ty jsou tak na chvíli, škrtí mě. Stejně tak mám ještědalší 2, jako že slušivější, ale ty také škrtí. Ani jedna z nich nepruží. Nakoupila jsem jich víc, protože jak Venouš rychle hltá a mléko teče všude kolem, tak jsem ji každou chvíli musela převlékat a spotřeba byla také velká. Ale moc je nenosím. Nakonec jsem totiž zjistila, že mi nejvíc vyhovují sportovní podrpsenky, které za prvé nikde neškrtí a můžu v nich tedy i pohodlně spát, za druhé jsou pevné a tudíž nemám strach, že by mi ty prsa neudržely a za třetí, při kojení ji jen vyhrnu nahoru a když teče mléko Vendovi z pusy, tak není mokrá a nemusím se hned převlékat (nahoru to neteče :-)).

Moje rada: koupi kojící podprsenky dobře zvažte, když už, tak raději investuje to pořádné. Ale za mě jsou mnohem lepší podprsenky sportovní (s pořádnými silnými ramínky).

Vozík, košík, kolébka

Cokoliv, co vám umožní vozit či přenášet si dítě s sebou tam, kde se právě nacházíte. U nás je důležité, aby Venouš celou dobu viděl, kde jsem a co dělám. Jinak kňourá a dožaduje se pozornosti. V tu chvíli nic neudělám, ani si pomalu nedojdu na záchod, natož abych si třeba něco uvařila. Dokud jsem měla ten nemocniční vozík, bylo to naprosto perfektní, ten byl navíc průhledný a on tak skrz něj viděl ven. Ten jsme ale po 2 měsících vrátili a ted Vašík přes den "žije" buď na zemi pod hrazdičkou, jenže ta nejde přenášet několikrát za den nebo v košíku, který máme půjčený od tety Adélky. Ten je fajn jako nouzové řešení, jelikož Vašík potřebuje prostor kolem sebe, neustále rozhazuje rukama a když už se mu v košíku podaří usnout a něčeho se pak lekne, rozhodí rukama, bouchne se o kraje a v tu ránu je vzhůru. Ale využívám ho denně, protože nic jiného nemám. A v postýlce v ložnici vydrží jen chvíli, dokud ho baví kolotoč nad ním a dokud mu nezačne vadit, že je tam sám a nevidí mě. Můžete mít i kolébku nebo třeba jen takové to lehátko, to může být také fajn, ale to my nemáme a asi už ani mít nebudeme.

Moje rada: určitě si pořiďte něco, do čeho dítě položíte, když jste jinde než v pokojíčku nebo v ložnici, kde má miminko postýlku. U nás se to opravdu osvědčilo.

To byl vozíček, super věc, jsem ráda, že jsme ho měli.
První měsíc jsem ho využívala úplně místo postýlky, do které jsem se nemohla ohnout
a také dokud se tam Vašík ještě krásně vešel.
Vozík se dal nastavit do výšky, jakou jsem potřebovala. 

Vašík v přenosném košíku...

Tak to jsou asi zatím všechny moje poznatky, které jsem za 10 týdnů s miminkem udělala. Jaké rady a vychytávky máte vy? Poraďte ;-)

Co postupně dokupuju...

Ještě před porodem jsem si myslela, že mám pro Vašíka dostatek oblečení a vůbec všech věcí, které budou potřeba. Oblečení mám opravdu hodně, ale některé kusy neodpovídají ročnímu období, tzn. že třeba tílka ve velikosti 62 jsme v těch vedrech nemohli využít a naopak třeba mikiny ve velikosti 56 už mu jsou teď malé. Plus dupačky, o kterých jsem si myslela, že 5 kusů mi bohatě stačí, tak všechny měly krátké nohavice a Vašíkovy dlouhé nohy se tam nevešly. Rázem mi zbyly jen jedny. Také mi přijdou nepraktické mikiny přes hlavu, ale to možná jen proto, že Vašík zrovna nemá v lásce, když mu něco oblékám přes obličej. Zrovna tak mám raději polodupačky a ne tepláčky s ponožkama, které ho buď škrtí nebo mu jsou gumičky volné a tak mu pořád padají.

Takže postupem času zjišťuju, čeho mám málo nebo co nemám vůbec a dokupuju to, co zrovna Vašík potřebuje. Vzhledem k tomu, že po krmení pokaždé blinká, často ho musím převlékat a máme i velkou spotřebu bryndáků. V tuhle dobu už mu nemohu dávat bodýčka s krátkým rukávem, pokud mu nechci dát mikinu, takže většinou na doma oblékám body s dlouhým rukávem a těch také tolik nemám. Stejně tak jsem měla jenom 2 overaly, které mu dávám na noc a to byly velikost 56, ze kterých mi rychle vyrostl. Tak jsem musela dokoupit troje ve velikosti 62. 

Samozřejmě moje první kroky vždycky vedou do obchodu Mammina - vše pro těhotné a děti, který mám asi 500 metrů od domova a nakupovala jsem tam pro sebe už jako těhotná. Tak teď chodím do vedlejší části, kde mají spoustu krásných a praktických věcí pro dětičky. Koupila bych tam asi všechno :-). Na ukázku uvádím pár fotografií všeho, co jsem tam od porodu už pořídila a čím se můžete třeba nechat inspirovat... 

Mikiny na zip - modrá vel. 56, červená vel. 62 a k ní body.
Nemají kapucu a mají ochranu na zip, aby miminko neškrábal na bradě.
Na ukázku přidávám foto, jaký v tom byl Vašík fešák :-)

Podzimní overal "medvěd". Na něm vítám hlavně to, že se dají přehrnout ruce i nohy a není mu na ně tak zima.
Vašík má ručičky pořád vystrčené venku a rukavice nechce.
Overal se vzorem autobusů, který pasuje k body a mikině na předchozím obrázku.
Body s dlouhým rukávem a polodupačky.

Sada bryndáků - na každý den jeden. Vašík má ale spotřebu tak 3 na den :-)

A když se Vašík začal trochu zajímat i okolí a už byl přes den chvílemi vzhůru, zjistili jsme, že nemáme žádné hračky. A tak jsme je také pořídili v obchodě Mammina. 

Ponožky, které chrastí.
Kachny a "Vilík", jak jsme ho doma pojmenovali, se dají přidělat na kočárek a také chrastí.
Špendlík je klasické chrastítko.
"Had" se dá namotat na postýlku a Vašík do těch hraček už pěkně bouchá a také to samozřejmě chrastí.

Šestinedělí za námi...

Ten čas s dítětem tak hrozně letí. Nedávno se narodil a teď je mu skoro 7 týdnů. Šestinedělí jsme celkem hravě přečkali, ani nemůžu říct, že by to pro mě bylo nějaké hormonálně a emocionálně vyhrocené období. To, čím mě všichni strašili, se nekonalo. Měla jsem (a stále mám) jiné problémy, tím myslím svoji kostrč, ale jinak jsem nic extra nepozorovala. Naopak, na to, že jsem se na začátku nemohla skoro hýbat, pořád nemůžu sedět, jsem po císaři, tak musím říct, že všechno zvládám podle mě dobře. Nijak jsem se nehroutila. Jediný emocionální výlev jsem měla, když nás poprvé manžel opouštěl na víkend, to jsem brečela jak želva a nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem tu být sama. Ale jinak jsem vážně, co se týče téhle stránky, byla celou dobu v pohodě...

Fyzicky je mi také dobře. Když nepočítám tu kostrč, tak je mi vlastně moc fajn a myslím, že zase nabírám sílu. Jizva po císaři se hezky hojí, poctivě ji masíruju a mažu sádlem. Už bych šla nejraději cvičit. Bohužel, musím vydržet alespoň 3 měsíce a mám se šetřit. Tak jsem zhruba v půlce, to už nějak vydržím. 

Vašík - 1 měsíc

Vašík je zlaté miminko. Opravdu. Je to miláček. Je tak strašně hodný a celkem dost spinká. V noci se budí většinou 2x a zase usne. Jen občas se stane, že bych ho v noci uspávala třeba půl hodiny. Samozřejmě, že jsou tu výjimky, ale ty nepočítám. Přes den už ale chce být vzhůru a má zájem o to, co se děje kolem. Probdí tak 2 až 3 mezery mezi krmením a vyžaduje naši pozornost. Už dostal nad postýlku hračky a vesele do nich mlátí ručičkami. Ale věci, co si musí vzít do ruky, jako třeba chrastítka, ho zatím nijak neberou. Jeho nejoblíbenější hra je momentálně "Podej Vendovi dudlík". Tu hrajeme neustále a já mám pocit, že nás opravdu takhle trénuje schválně. Vyplivne dudlík jen co udělám krok od postýlky směrem pryč, začne natahovat, případně rovnou brečet a dudlíka vyžaduje podat zpátky. Někdy spustí takový řev, že si říkám, že mu něco musí být, ale ono je to vážně jenom kvůli tomu dudlíku. A tak to vydrží třeba hodinu. Na spaní ho ale nechce, ve chvíli, kdy usne opravdu, ho vyplivne a spí bez něj. Už se těším, až si bude umět dudlíka sám podat. To se uleví nejen jemu, ale i nám :-). Také rád spinká v kočárku. Doma třeba dopoledne nespí a pláče, ale když ho dám do kočárku, usne ještě dřív, než vyjedeme ze vrátek. Takže chodíme většinou na procházku 2x denně. 

Zhruba před týdnem se na nás začal smát. Tím myslím vědomě. Nebo alespoň si myslíme, že to už dělá vědomě a nejde o ty "úšklebky", které se mu povedou omylem. A první úsměvy našeho dítěte, to je něco tak krásného, na co bych se mohla dívat pořád. 

Také pěkně roste. Minulý týden jsme byli na 6-ti týdenní kontrole u doktorky a Vašík měl 5140g a 59cm. Už má pěkně baculaté tvářičky a faldíky všude, kde se dá. Doktorka se ptala, jestli jenom kojím nebo něčím dokrmuju. Ne, opravdu nedokrmuju, pouze kojím. Mléka mám zatím na rozdávání a občas nevím, co si s tím počít. Když Vašík v noci spinká déle než 4 hodiny, musím si jít prsa odstříkat nebo odsát odsávačkou, protože mléko teče samovolně a prsa jsou na prasknutí. Tento týden jsem také zkusila zase kojit vleže. V porodnici mi to nešlo, protože jsem se k němu nedokázala správně "složit" a Vašík to také asi správně neuměl. Ale teď už nám to oběma jde a mně to docela vyhovuje. Tak to občas střídám. Venda se přejídá a blinká. Budí se většinou na poslední chvíli se strašným hladem, pak je hrozně "hrrr" a pije asi hrozně rychle, možná spolyká i hodně vzduchu a pak to vyblinká. Máme velkou spotřebu bryndáků a plen, nestíháme to skoro prát :-).

Vašík plešatí. Vypadaly mu vlásky vepředu na hlavičce, tak upřímně doufám, že mu dorostou brzy. Nechci mít plešaté dítě :-). A vypadá teď díky tomu úplně jinak než když se narodil.

Naše plešaté miminko :-)

Už spinká ve "velké" postýlce. Vozíček z porodnice jsme si zatím ještě nechali, tam ho mám přes den, abych si ho mohla odvézt s sebou třeba do kuchyně, ale po obědě se ho snažím dávat do své postýlky, aby si zvykal, že tam se po obědě spí. A na noc je to samozřejmé.

Také má Vašík už svůj první průkaz na MHD. To je hodně vtipná záležitost. V Praze existuje od července možnost jezdit zdarma jako doprovod dítěte do 3 let. Potřebujete mít ale průkaz dítěte a hlavně pasovou fotografii. A tak jsme byli s Vašíkem ve 14 dnech u fotografa :-).

Průkaz na MHD

Zvládáme už i cestování. V autosedačce se Vašíkovi docela líbí a většinou spinká. Absolvovali jsme v 5 týdnech cestu do Kroměříže a zvládli jsme to krásně. Pro mě to bylo náročnější díky té kostrči, ale nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. Jeli jsme 3 hodiny s jednou zastávkou, Vašík to celé prospal a zvládnul to i bez krmení. Jeli jsme tak daleko, protože se ženil manželův brácha a na svatbě jsme nechtěli chybět. A byla to příjemná změna, druhý den jsme si to tam báječně užili, prošli si město, zámek, krásné zahrady a byl to celkově fajn víkend.

Jedeme na svatbu...

Na svatbě v Kroměříži...

Vašík na svatbě...

Zámecká zahrada...

Minulý víkend byl manžel zase pryč, jel s klukama na vodu a já jsem vyrazila s mým tátou na víkend na chatu. Vašík byl 2 a půl dne venku v kočárku na čerstvém vzduchu a jak se mu krásně spinkalo. 

Tyhle změny vítám, protože jinak je pro mě každý den stejný. Dopoledne a odpoledne procházka, kojení, přebalování, koupání, uspávání. Pořád dokola. Patří to k tomu a dělám to ráda, je to teď smysl mého života, ale jsem ráda za každou změnu a když může být něco jinak...

Proto jsme se rozhodli, že teď o víkendu vyrazíme na výlet. Budeme 3 dny pryč, 2 noci v hotelu a hlavně budeme všichni tři spolu a také si užijeme tatínka, který je pořád v práci a moc na nás nemá čas. A Vašík bude mít svátek, tak to oslavíme výletem do přírody. Na to se moc těším. 

A ještě přidávám 2 fotky jako bonus... :-)

Je mu 6 týdnů a už je fanouškem Třech sester :-)

Vašík v necelých 7 týdnech zvedá hlavičku i nožičky současně :-)