Konec I. trimestru...

Už je to tak, zítra končím 12. týden. Ani se mi tomu nechce nějak věřit. Na to, že jsem ho strávila doma s problémama a počítala každý den, tak to docela uteklo. Doufejme, že tu nejnáročnější a nejdůležitější část těhotenství mám za sebou a teď už bude jen lépe!

Dnes jsme byli s manželem na velkém ultrazvuku, který se dělá na konci prvního trimestru. V noci jsem moc nespala, pořád jsem se budila, byla jsem z toho nervózní. Sice jsem se uklidňovala tím, že všechno bude v pořádku, ale i tak se mi na mysl vkrádaly myšlenky, co kdyby byl nějaký problém. Teď už si moc neumím představit, že by se mělo něco stát. Už je to dlouho, co mám miminko u sebe, už mi roste břicho a už jsme viděli, že vypadá jako malinkatý človíček... už je prostě naše a my ho nedáme!

Dnes jsme byli objednaní k Apolináři na 10:15 a vyrazili jsme celkem včas. Všude byly kolony a samá červená na semaforu. Byla jsem dost nervózní, abychom to stihli. Nakonec mě v 10:10 manžel vysadil před vchodem, abych stihla jít ještě na záchod a jel zaparkovat. Už jsem viděla, jak to nestihneme a sama jsem tam jít nechtěla. Nakonec přiběhl přesně na čas, ale když jsme přišli na oddělení ultrazvuku, byla tam neuvěřitelně plná čekárna. Nahlásila jsem se na recepci, poslali mě na změření tlaku, to bylo hned. A pak jsme si měli sednout před vyšetřovnu č. 1 a čekat, až si mě zavolají. Tak jsem čekali. A čekali. Asi hodinu a půl. Měla jsem hlad a začínalo mi být špatně. Naštěstí jsem měla aspoň pití. Manžel přemýšlel, jestli má jít prodloužit parkování nebo jestli to stihneme. Nešel a nestihli jsme to. Už jsme se smiřovali s pokutou nebo s odtažením auta, když na nás konečně přišla řada.

Ordinace to byla pěkná, velká a dokonce vedle lehátka, kde jsem ležela já, měli připravené křeslo pro doprovod. Takže manžel si tam pěkně mohl sednout, aby dobře viděl na obrazovku. Konečně to byl už ultrazvuk přes břicho a ne ten vnitřní. Miminko bylo krásně vidět, hezky si tam hovělo se založenýma rukama na prsou. Pak se začalo hýbat a pak doktor říkal, jak si tam pěkně hopká :-). Ukázalo se nám hezky z profilu a už jenom ho vidět, to pro mě byl zase tak nádherný pocit, že ho ani nedokážu popsat. Pan doktor ho změřil a od hlavičky k zadečku mělo už 5,8 cm. Krásně za těch 14 dní vyrostlo. Pak mi popsal, kde můžu vidět černý pruh okolo míchy a že je slabounký, tudíž to znamená, že riziko na případný Downův syndrom by tam být nemělo. Potom koukal ještě na hlavičku, asi na mozek a pak nám řekl, že tam žádné vrozené vady nevidí Pak ještě počítali s doktorkou nějaká další rizika z toho, co naměřili při mých odběrech krve a všechno vyšlo dobře. Na závěr mi vytiskl fotku a zprávu a mohli jsme odejít. Strašně se mi ulevilo a byla jsem šťastná, že to tak dobře dopadlo :-). Ani nás nenapadlo se zeptat, jestli už by bylo poznat pohlaví miminka, na to jsem si ani nevzpomněla. Důležité bylo, že je zdravé. A navíc, stejně k nám leželo bokem, takže by to podle mě ani vidět nebylo. Když jsme vyšli z ordinace, tak jsme si ani nestihli dát s manželem pusu, on běžel k autu a já na záchod a zaplatit tu fotku. Pak mě vyzvedl před vchodem do nemocnice a dokonce jsme tam ani tu pokutu neměli.

Miminko 22.1.2015 - jak si tam krásně spinká...

A tady pěkně vidíme jeho profil...

No, bylo to kouzelné, pořád vidím, jak se tam to miminko mrskalo. Asi mi teď bude dobře... myslím, že psychicky určitě. A fyzicky snad také. Jen kdyby přešlo to svědění! Jo, abych nezapomněla, včera jsem poprvé vyrazila na těhotenskou jogu a bylo to moc fajn. Po 3 měsících jsem se zase krásně protáhla a prodýchala. Příští týden už mám v plánu jít dvakrát a ráda bych už zase zkusila i Heat. Půjde to pomalu, ale nějak začít musím. Síla a fyzička budou potřeba, břicho už je pěkně vidět a bude čím dál tím větší. A také už jsem za tento týden kilo přibrala, tak snad se už konečně moje hubnutí zastavilo.