Dnes jsme byli s manželem u mého obvodního gynekologa, kde jsem se měla hlásit s propustkou z CARu od Apolináře. Už od včerejška jsem byla trochu nervózní, v noci jsem se neustále budila. Ráno jsem se pořádně nasnídala, abych vydržela, ale pro jistotu jsem si s sebou vzala banán. Než jsme vyjeli, tak jsem se zvážila, protože jsem předpokládala, že by to pana doktora mohlo zajímat. Měla jsem o 4 kg méně než když jsem šla na IVF. Už teda o 3,5 kg méně jsem měla, když jsme se vrátila domů z nemocnice, ale překvapuje mě, že i když hodně jím, tak hubnu dál. Asi přicházím o všechny svaly, jak už 2 měsíce skoro pořád jen ležím :-(.
Když jsme přijeli k doktorovi, vzal nás hned. Předložila jsem mu štos lékařských zpráv, které jsem si pro něj připravila. Všechny zprávy od Apolináře, z hospitalizace v nemocnici a všechny zprávy s jaterními testy. Pan doktor se podíval na výsledky jen z posledních odběrů a ani si nepřečetl propouštěcí zprávu od Apolináře. Pak mi všechny papíry vrátil, že je nechce. Zeptal se mě jen, kdy byl embryotransfer a kdy jsem měla poslední menstruaci. Pak se mě zeptal, jestli mám nějaké potíže, tak jsem řekla, že mě už pár dní pobolívá břicho, na to mi řekl, že by bylo divné, kdyby mě nebolelo. Pak jsem řekla, že mám potíže se zácpou a on na to, že to k tomu patří. Pak jsem řekla, že mě posledních pár dní trápí svědění a pálení v pochvě a bolest při sexu. Prohlédl mě a řekl, že to vypadá opravdu na kvasinky, ale nic dramatického. Že prý se jim tam v těhotenství daří, že jsou tam rády. Tak jsem dostala nějaké globulky a laktobacily, které si mám na noc zavádět. Manžel celou dobu neřekl ani slovo, asi dělal, že tam není :-). Ale byla jsem ráda, že tam se mnou byl!
Pak jsme šli na ultrazvuk. Překvapilo mě, že mi stále dělal ten vnitřní. Vaječníky už jsou prý v normálu, ale prý mám zakloněnou dělohu, která se ale údajně časem narovná. Pak zamířil ultrazvukem na miminko a byl už tam takový malinký človíček. Měří 3,5 cm. Hlavička, tělíčko, ručičky i nožičky byly jasně vidět. Srdíčko také pěkně tlouklo. Bylo to krásné, až mě to dojalo a musela jsem zamáčknout slzu. Vlastně mě udivilo, že jsem se nerozbrečela úplně. Hned jsem pana doktora poprosila, jestli mi udělá fotku, tak řekl, že za peníze všechno. Já jsem si postěžovala, že ještě žádnou nemám, že ji u Apolináře asi nedělají, tak se divil. A rovnou mi udělal dvě, jsou tedy skoro stejné, jedna je jen trochu víc rozmazaná. Ale je to krásné. Od toho dopoledne si jí pořád prohlížím :-).
 |
| Naše miminko, 9+6 tt. |
Pak mi pan doktor rozplánoval kontroly a ultrazvuky a poslal mě za sestřičkou, kde jsem se měla objednat na krevní odběry a domluvit se na těhotenskou průkazku. Na odběry mám přijít v pondělí a prý mě čeká nějaké čtvrthodinové povídání a zřejmě dostanu i tu průkazku. Mám mít s sebou svačinu, abych se po odběrech najedla. To mě rozesmálo, jak na to myslí dopředu. Ale vzala bych si jí tak jako tak, už dneska jsem byla vybavená.
Co se týče toho, jestli mám pořád zůstávat doma, tak jsme se dohodli, že počkáme na výsledky z těch odběrů a potom ze screeningu a pak se domluvíme. Ptala jsem se i na cvičení, jestli můžu začít něco dělat, tak říkal, že lehké protahování, cvičení na míči a nějaké těhotenské cvičení by mělo být v pohodě. Tak hned příští týden vyrazím. Už se těším., hrozně mi to chybí.
Dneska se mi znatelně ulevilo a jsem ráda, že se miminko má čile k světu a podle pana doktora je všechno na dobré cestě. Tak třeba se už dneska i lépe vyspím. Svědění se také malinko lepší, nechci to zakřiknout, ale už druhý den cítím zlepšení. Tak snad to vydrží a bude se to lepšit i dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat