Už na to mám papíry

V pondělí 12.1. jsem ráno byla na gynekologii na odběrech. Musela jsem zase být nalačno, což mi dělá největší problém. Z hladu je mi špatně a slabo. Ale se svačinou v kabelce, abych se hned potom mohla najíst, jsem to zvládla. 

U pana doktora jsem nebyla, všechno tentokrát obstarala sestřička. Bohužel to byla jiná sestřička, než se kterou jsem se ve čtvrtek domlouvala a která mi připravovala žádanku. Která věděla, že na screening jdu k Apolináři a že mi na to nemusí brát krev. Která věděla, že mi má nabrat i kontrolní jaterní odběry. A tak jsem to musela sestřičce vysvětlovat znovu, když mi začala vnucovat screening za 1000 Kč a začala ho vychvalovat. Z hladu jsem neměla sílu a tak jsem jí nechala vypovídat. Pak jsem jí řekla, že to už mám domluvené u Apolináře. Když mi brala jenom 2 zkumavky krve, zeptala jsem se, jestli počítá s těmi jaterními testy. Nevěděla, o čem mluvím a tvrdila, že tyhle odběry nedělají, tak jsem jí vysvětlila, že to má v žádance od minula zaškrtnuté, že to pan doktor chtěl. Nakonec řekla, že by 2 zkumavky měly stačit. To jsem zvědavá. A prý když mi nebudou volat, tak bude vše v pořádku. Už je to 5 dní a nikdo nevolal, tak snad je všechno dobré.

Obal na průkazku

Potom mi donesla reklamní balíček, kde bylo spoustu reklamních letáčků, vzorků a nějaký časopis o šťastném miminku. Pak mi začala vypisovat těhotenskou průkazku. Zase rodinné anamnézy, kdo to má pořád dokola opakovat? Asi si udělám nějaký papír, kam si to všechno sepíšu a při každé návštěvě u doktora jim to budu rovnou předkládat. Už jsem to měla udělat asi dávno. Tohle mě vážně nebaví. Pak mi ukázala, jaká všechna razítka si mám v průběhu těhotenství do průkazky opatřit, tzn. zubař, obvodní lékař a EKG. Potom mi stanovila termín porodu na 7. srpna, přesně jak jsem předpokládala. Nakonec mě varovala, že si mám dávat pozor na pády, nemám jezdit na kole a lyžovat (kdo by to řekl?). Jinak lehký pohyb a cvičení že můžu. Tím mi nahrála, protože zrovna kvůli těhotenskému cvičení jsem jí chtěla požádat o potvrzení, že cvičit můžu. Naštěstí už v ordinaci byl pan doktor, tak jsme mu to šly říct a on mi do průkazky dal razítko a napsal doporučení na těhotenské cvičení. 

Po půl hodině jsem z ordinace odešla, šťastná, že se můžu najíst, ale také šťastná, že už na těhotenství mám doklad a že už konečně můžu jít cvičit. Vyloženě jsem se těšila, že už bude mnohem lépe. Svědění už tou dobou bylo zhruba týden skoro dobré a začínala jsem se cítit lépe. Už jsem vážně chtěla jít cvičit, abych se konečně začala alespoň lehce protahovat. Naplánovala jsem si to na středu a začala se těšit jak malá holka...