Čas se vleče a chutě útočí...

Už zase ležím skoro 2 týdny... Sice ty dny probíhaly celkem v klidu, špinění přešlo za 2 dny, tak jsem se uklidnila, většinu času jsem strávila v posteli, chvílemi na sedačce v polosedu či pololehu. Kromě toho, že už nevím, jak bych si lehla nebo sedla, tak se cítím dobře. O to hůře se mi leží, protože mám pocit, že mi nic není. Ale kvůli miminku se opravdu snažím to dodržovat a většinu času ležím, abych nezačala krvácet a nemusela pak ležet v nemocnici. Přiznám se ale, že se občas jdu kousek projít, např. do lékárny nebo pro ovoce k vietnamci, což mám asi tak 100 m, no dobře, možná 200 m. To vážně musím, tak snad mi to nijak neublíží. Ještě 14 dní a čeká mě kontrola s ultrazvukem. Zatím věřím, že se placenta sama posune a že zase bude dobře. Pořád si ale neumím představit, že bych měla ležet až do srpna. Moje tělo už je teď celkem zničené, bolí mě záda, brní mi kostrč a bojuju se zácpou, která je samozřejmě ještě horší, když se nehýbu. A za dalších skoro 6 měsíců ležení si svoje tělo raději nepředstavuju. Já prostě potřebuju pohyb. Bez něj jen slábnu a ubývá mi síla. A já přece budu potřebovat sílu, za chvíli budu mít už velký buben a také budu muset mít sílu na samotný porod. 

15. týden

A další věc, fakt bych chtěla jíst, na co mám chuť. Proto se také potřebuju hýbat, abych netloustla víc, než je nutné. Nemám na mysli to, že bych si šla třeba zaběhat, myslím obyčejnou chůzi, občas někam jít nebo se jít protáhnout na tu těhotenskou jogu, to by mi dělalo stoprocentně dobře. Bohužel, teď nejde nic z toho. I když mě to hodně trápí a mám chvíle, kdy jsem z toho smutná a závidím těm maminkám, které mohou dělat všechno, jako normálně, tak se i tak snažím už si těhotenství alespoň trochu užívat. Bříško už je dost kulaté a tak mám radost pokaždé, když projdu kolem zrcadla a podívám se na sebe. Týden od týdne je vidět, jak miminko pěkně roste. A já s ním. Dělá mi radost, když si jen tak v klidu sedím u televize nebo u knihy a můžu si břicho hladit. Často u toho přemýšlím, jestli to miminko nějak vnímá nebo ještě ne, ale já věřím, že jo a chci mu tak dávat najevo, že to spolu přes to všechno zvládneme. Teď už prostě musíme. I za cenu toho, že bych musela opravdu celou dobu ležet... A už se hrozně moc těším, až ho ucítím já. Občas mám pocit, že cítím v břiše nějaké bublání nebo šimrání a i když bych si přála, aby to bylo miminko, tak to pořád asi spíš budou moje střeva...

Ještě bych se vrátila k tomu, že bych chtěla jíst, na co mám chuť. Vždycky jsem si myslela, že je nesmysl, jak všichni popisují, jak si dávají kyselé okurky a zapíjí je mlékem. Od začátku jsem kyselé okurky snad neměla. Ale tento týden to přišlo. Šla jsem si do kuchyně pro pomeranč, ale když jsme ho vzala do ruky, uvědomila jsem si, že na něj chuť vlastně nemám. Šla jsem tedy do ledničky, že si vyberu spíš nějakou zeleninu. A pak jsem zahlédla sklenici právě s kyselými okurkami. Chtěla jsem si dát jednu nebo dvě, ale nakonec jsme si nandala půl sklenice. Nešlo to ovládat. Zahučelo to do mě během chvilky a pak jsem dojedla i druhou půlku sklenice. Druhý den nic, to jsem zůstala u svých běžných potravin, jako rajčata, salátová okurka, pomeranč, někdy to obměním a dám si mandarinku, kiwi, jablko nebo banán. Občas si dám avokádo nebo papriku, ale to ne tak často. No a včera byl další den, kdy jsem opět snědla sklenici okurek. Nejde přestat, dokud v té sklenici není ani jedna. A klidně bych to zapila mlékem.

O mléce bych mohla psát zvlášť. To už trvá tak 14 dní, kdy piju mléko téměř na litry. Nevím, jestli mám nedostatek vápníku, že si o něj tělo říká nebo jestli jsou to zase jen ty chutě. Jogurty jím denně, takže s nedostatkem vápníku by snad neměl být problém. Každý den ale vypiju hrnek mléka, většinou tedy půllitrový. A co je divnější, mléko si ohřívám a piju teplé, což jsem nikdy ráda neměla. A ještě si do něj přidám lžičku medu a je to dokonalé. Tenhle týden jsem to ale dotáhla k dokonalosti. Kamarádka mi dala tip na Gravimilk. Je to "něco jako Sunar" pro děti, ale tohle je pro těhotné a kojící ženy a obsahuje to ještě nějaké vitamíny. Jinak je to samozřejmě slušná kalorická bomba. Dělají vanilkovou a čokoládovou příchuť. Pro mě byla jasná volba vanilková. A musím říct, že na tom teď docela ujíždím a jak to mám doma, nedokážu si denně hrnek nedat. Je to strašně dobré, můžu jen doporučit, kdo to neznáte ;-).

Chutě už zaútočily i na mě...

Jinak teda musím přiznat, že teď mám spíš období chutí na sladké (tedy kromě těch okurek). Počínaje tím mlékem, přes zmrzlinu až po tubičku kondenzovaného Piknik mléka, které vycucnu jako nic a vůbec mi nevadí, že je to tak příšerně sladké, že by stačilo jedno sousto. Dokud není tuba prázdná, tak nedokážu přestat. Tohle tláskání se ale samozřejmě začalo projevovat na mé váze. Jak jsem na začátku zhubla a měla o ty 4 kg méně (tj. 68 kg), než byla moje výchozí váha při otěhotnění (72 kg), tak teď už mám 3 kg zpátky. Dlouho jsem se držela na 69-70 kg, teď už mám 71 kg a jsem skoro tam, kde jsem byla na začátku. Ale to mi nepřijde špatné. Někdo přibere už za první trimestr třeba 5 kg, já jsem teď ve 4. měsíci a pořád kolem té své váhy. No, nerada bych to zakřikla, protože co není, může být a jestli budu takhle pokračovat, tak taky můžu skončit s 20 kg nahoře :-(.

Co je ale pozitivní, myslím, že už přešly ty stavy, kdy jsem pociťovala hlad a začínalo mi být špatně. Hlad sice mívám pořád často, ale už mi není tak špatně a chvíli i hladová vydržím. Ale fakt jen chvíli a musím vědět, že budu mít možnost se co nejdříve najíst... jako že už se třeba vaří oběd a že můžu těch pár minut počkat, aniž bych měla pocit, že budu zvracet. Takže myslím, že dělám pokroky :-)