Konec 4. měsíce

Tak se pomalu blíží konec 4. měsíce, začínám 18. týden. Moc tomu počítání nerozumím, když se to počítá, že měsíc jsou 4 týdny, tak těhotenství vychází na 10 lunárních měsíců. Pokud počítáte klasických 9 měsíců, tak 4. měsíc končí snad 17+6 tt (jsem se dočetla na internetu). 

Tento týden jsem začala mít lepší, pozitivnější náladu. Minulý pátek jsem měla možnost zkonzultovat svůj momentální stav s jedním panem doktorem u Apolináře a jeho stanovisko mě mírně šokovalo, ale zároveň uklidnilo. Podle něj diagnóza, kterou mi stanovil můj doktor (placenta dole, tzv. vcestné lůžko), prý v 16. týdnu neexistuje a je to naprostý nesmysl. Že je velmi pravděpodobné, že se placenta posune ještě kamkoliv a že tenhle problém nastává zhruba někdy kolem 30. týdne, to už je větší pravděpodobnost, že tam ta placenta zůstane, protože už se nemá kam posunout. Také mi řekl, že klidový režim nemá na těhotenství žádný vliv, že pokud má žena potratit, tak potratí, i když bude doma ležet. Do 24. týdne, než dítě začne být života schopné, je to všechno prý v rukou božích a nikdo s tím nic neudělá. Samozřejmě pokud bych krvácela, je to něco jiného a klid by mi také doporučil, ale většinou prý stačí 3 dny, max. týden, pokud bych se necítila dobře. Ale určitě ne měsíc. Když jsem si postěžovala, že za ty 3 týdny, co doma odpočívám (a nepočítám ty 3 měsíce předtím), už mě všechno bolí a záda mám přeleželá, řekl, že se ani nediví a že to je nesmysl. Lehké těhotenské cvičení mi dovolil a vlastně prý můžu všechno, na co se budu cítit a pokud bych krvácela, tak prostě přestanu. Také mě objednal na 2. velký ultrazvuk na 22. týden. Naštěstí to vyšlo tak, že se manžel akorát  vrátí z hor a budeme tam moci jít společně.

Tento čtvrtek 26.2. (zase to číslo 26!) jsem byla na kontrole u svého gynekologa, kdy mi měl zkontrolovat placentu a zároveň to měla být klasická těhotenská poradna - změření tlaku, kontrola moči a ultrazvuk. Těšila jsem se, až zase našeho mrňouska uvidíme a s placentou už jsem si nedělala takovou hlavu. Pan doktor se zeptal, jak mi je, řekla jsem, že mám akorát bolesti břicha a že mě tam dost píchá, jinak že špinění přešlo už třetí den a od té doby je to v pořádku a že se jinak cítím dobře. Když jsem se položila na lehátko, prohmatal mi břicho, konstatoval, že děloha se tam pěkně rýsuje a to, co mě bolí, že jsou všechno vazy, jak se to tam rozpíná. To, že mě bolí podle mě vaječníky a močový měchýř nijak nekomentoval, jen řekl, že to k tomu patří. Dobře, nebudu to tedy řešit, stejně už jsem si na tu bolest tak nějak zvykla. Pak konečně pustil ultrazvuk a naše miminko si tam krásně spinkalo na zádech, takže bokem k sondě. Srdíčko mu tlouklo, nožičkama si kopalo u zadečku, jinak klídek a pohoda, žádné kotrmelce nám nepředvedlo. A jak leželo bokem a ještě tam mělo ty nožičky, tak bohužel nebylo vidět, jestli je to holčička nebo chlapeček. Asi si máme trhnout nohou a má nám to být jedno :-). A nám to jedno je. Hlavně, aby bylo miminko zdravé. A já už konečně také... 

Naše miminko 26.2.2015 - 17. tt.

Co se týče placenty, tak se prý posunula výš a podle pana doktora by se měla sunout dál a nakonec by nemusel být žádný problém. Lehké protahovací cvičení mi také dovolil, jen prý nemám chodit nikam skákat. Zatím se mám šetřit a zvykat si pomalu. Sex nám také dovolil, ale opatrně. Objednal mě za měsíc, ale já mu řekla, že jdu na ultrazvuk zase k Apolináři, tak k němu mám přijít prý jen s výsledkem a na změření tlaku a donést moč.

Nerada bych to zakřikla, ale teď to tedy vypadá, že žádný problém není a všechno mám dovolené. S tím, že všeho s mírou a nic nepřehánět. Asi všechno podle sebe, jak a na co se budu cítit. Tak že by se konečně začalo všechno lepšit? No... uvidíme, co přijde zítra. Už si raději žádné naděje nedělám. Ale chtěla bych věřit, že to nejhorší už máme za sebou a teď už bude jen dobře!