Zpátky do reality...

Tak jsem to v minulém příspěvku asi vážně zakřikla :-(. Minulý týden byl vážně pohodový a asi jsem se neměla radovat předčasně. Ne, že bych věřila tomu, že za to můžou ty koupený dupačky, ale dneska jsem musela slíbit manželovi, že s takovýma věcma dám pokoj minimálně ještě do konce března a nebudu nic takového řešit.

Včera odpoledne jsem totiž začala špinit. Trochu mě to vyděsilo, protože od začátku těhotenství jsem nešpinila ani trochu. Říkala jsem si, že to třeba byla nějaká jednorázová zálěžitost spojená s tím, jak mám problém se zácpou, protože jsem to objevila zrovna, když jsem šla na záchod. Do večera ale trval růžový výtok. Byla jsem z toho špatná a moc mi nešlo to brát s nadhledem. Manžel mě uklidňoval, že to určitě nic nebude a že to zase nemám řešit. Celý večer jsem jen seděla, hladila si břicho a doufala, že miminko je v pořádku. Kupodivu jsem se v noci celkem vyspala, ač večer jsem vůbec nevěřila, že usnu. Bohužel, ale ráno to bylo stejné a tak jsme se s manželem domluvili, že raději zavolám k doktorovi. Neměla bych klid, dokud mi doktor nepotvrdí, že je miminko v pořádku. Tak jsem tam zavolala a sestřička mi řekla, že můžu rovnou přijít, ale musím to stihnout do 14:00. Manžel do 13:00 nemohl a já tam nechtěla jít sama. Pro případ, že by se nedej bože něco dělo, tak aby mě tam manžel mohl když tak křísit...

Přijeli jsem k doktorovi ve 13:30 a rovnou nás vzal. Manžel šel do ordinace se mnou. Pan doktor mě prohlédl a prý tam v tu chvíli žádnou krev neviděl. Pak mi udělal ultrazvuk, vnitřní i přes břicho. Byl takový opatrný, tentokrát nešlo úplně o miminko, tak ho ani neměřil. Jen se ujistil, že je v pořádku, zase se tam pěkně mrskalo a vypadalo spokojeně :-). Ale problém je údajně v tom, že mám nízko placentu, že zasahuje až k děložnímu hrdlu a překrvuje se to tam. A to že může způsobovat to špinění. Vážné to prý není, mělo by se to zhruba za měsíc srovnat a jak miminko poroste, měla by se placenta sama posunout výš. Dostala jsem na to Ascorutin (což je teda podle mě pouze vitamin C) a mám zase zklidnit hormon a opravdu dodržovat klidový režim. Do práce chodit nemám, pokud budu doma pracovat v naprostém klidu, tak to prý můžu. Na cvičení mám zapomenout a na sex také. Při této poznámce doktor soucitně kouknul na manžela, který se jen usmál. To všechno minimálně na ten měsíc, kdy by se to mělo srovnat.

Byla jsem ráda, že miminko je v pořádku, ale opět jsem zalitovala, že nemůžu mít chvíli klid. Už to ty předchozí 2 týdny vypadalo, že začínám zase pomalu normálně fungovat, že to postupně půjde, ale asi to u mě není tak jednoduché. A i když si myslím, že se cítím dobře, tak se musím prostě šetřit. Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu malinkatému stvoření, které nosím. Takže bohužel zpátky do reality... a také zpátky do postele. Nevím, jestli jsem to o víkendu přehnala s návštěvama a s neustálým sezením, prakticky bez odpočinku a kvalitního spánku nebo jestli jsem to přehnala tím, že jsem si myslela, že když půjdu 2x týdně na půl dne do práce a 2x týdně si zarelaxovat na těhotenskou jogu, udělá mi to jen dobře nebo tím, že jsem už prostě odmítala ležet... Těžko říct, čím to je. To už je teď asi stejně jedno.

Jen ze mě asi prostě nebude ta aktivní budoucí máma, jak jsem si představovala. Alespoň ne zatím. Máma, která má bezproblémové těhotenství, užívá si ho, sportuje, pracuje a chodí ven mezi lidi, aby se doma nezbláznila...