pondělí 2. března 2015

Třicítka je tady! A s ní první pohyby!

Dneska je mi 30 let... Před 5 lety bych se teď viděla tak s pětiletým dítětem, možná už se dvěma. Chtěla jsem být mladá máma. Nevadí, i teď na to mám príma věk a aspoň si tak budu připadat déle mladá :-).

V sobotu jsem měla narozeninovou oslavu s kamarády. Uspořádal mi ji tajně nejlepší kamarád mého muže, který mu samozřejmě pomohl s tím, koho pozvat. Podařilo se jim to zorganizovat opravdu tak, abych o ničem nevěděla. Měli jsme jít s manželem pouze do hospody na večeři. Ovšem, museli jsme jít jako by s jeho dvěma kamarády, protože kdyby mě chtěl vzít na večeři sám, tak bych ho prokoukla. To by normálně neudělal. A když jsme tam přišli, začaly se na mě sypat konfety, všude byly balónky, všichni volali "překvapení" a troubili na frkačky. Byla jsem asi dost v šoku a úplně dojatá a vůbec jsem nechápala, kde se tam všichni vzali. Bylo to úžasné :-)! Se všemi jsem se v rychlosti pozdravila a už jsem se těšila na jídlo. Měli tam výborné burgery, všichni říkali, jak se přejedli, zatímco já bych si klidně dala ještě jeden. Ostatní si dávali panáky a já si opakovaně objednávala litrový džbánek s vodou s citronem. Pak jsem se snažila postupně se všemi si alespoň trochu popovídat a byla jsem ráda, že jsem po těch téměř 4 měsících mezi lidmi. A aby toho nebylo málo, dostala jsem ještě dort, který měl vtipně uprostřed napsanou dvacítku a kolem 20 svíček. Svíčky na dortu jsem měla naposled jako malá a byla jsem z toho tak překvapená, že jsem si při jejich sfouknutí zapomněla něco přát. Asi je jasné, co bych si přála a co si ostatně přeju každý den. Většina kamarádů odešla celkem brzo a já sama jsem si od začátku říkala, že snad nebudu tak moc unavená, abych musela jít za chvíli domů. V hospodě zavírali o půlnoci a do té doby jsem naštěstí vydržela a byla jsem ráda. Bylo by blbé odejít z vlastní oslavy mezi prvními... Celkově byla oslava naprosto dokonalá a já jsem byla vážně dojatá a moc šťastná. Ještě jednou děkuji všem zúčastněným, že přišli!

Když jsem si potom doma lehla do postele a jak jsem asi ze všeho byla rozrušená, naše miminko se rozhodlo, že mi ještě trochu radosti a štěstí přidá a já ho poprvé ucítila :-)! Tentokrát už jsem nemusela přemýšlet, jestli jsou to střeva. Byly to malé kopanečky... nebo spíš takové ťukanečky. Cítil to i manžel, když přiložil ruku na moje břicho. Sice říkal, že neví co, ale něco cítí... a moc to teda neprožíval. Za to mně se už samozřejmě zase koulely slzy po tvářích. Bylo to cítit opakovaně, třeba 6x za sebou. Když to přestalo, tak jsem naprosto šťastná  a musím se přiznat, že i unavená, spokojeně usnula. 

Včera jsme vstávali asi po desáté a manžel hned po snídani někam odjel. Vrátil se za chvíli s krásnou květinou a s dortem. Chvíli na to mi dal i dárky. Když jsem rozbalovala papír a uviděla krabičku s nápisem Festina, už jsem začala zase brečet dojetím. Dostala jsem krásné hodinky. Další dárek byla na první pohled krabička od šperku a to mě dojalo asi ještě víc, protože manžel mi šperky nedává. Byly to náušnice vyrobené na zakázku. Zlaté, ve stejné barvě jako hodinky a napodobují pásek právě od těch hodinek. Úžasný nápad. Brečela jsem ještě víc. To je šílené, jak mě teď všechno rozpláče. Ale když to není smutkem, tak mi to až tak nevadí :-). Za ten víkend to na mě bylo nějak moc emocí... ale bylo to krásné.

Včera jsem žádné pohyby miminka necítila, ale dneska mi to vynahradilo. Asi si počkalo na ten správný den, kdy mám narozeniny a snad si v bříšku i tancovalo. Odpoledne po obědě, když jsem seděla u stolu a pracovala, jsem začala cítit takové bublinky v břiše. Hned jsem si šla lehnout a začala jsem to zkoumat. Bublání se změnilo v ťukání a trvalo to asi 5 minut. Pak byla pauza a potom to ťukalo ještě několikrát opakovaně. Navečer jsem se byla projít, potom jsem necítila nic a teď, když tu sedím na sedačce s notebookem na klíně a píšu, už si to zase užívám a miminko se tam pěkně mele. To je opravdu ten nejkrásnější dárek, jaký jsem si mohla přát!!! 

8 komentářů:

  1. ty mas fantastickeho muze! toho meho by urcite nic takoveho nenapadlo udelat... Uplne ti az zavidim, jak sis to pekne oslavila (ale v dobrem).

    a ty pohyby... no tresinka na dortu:) a podobalo se to tomu, co jsi uz citila drive (myslim zes jednou psala u mne na blogu, ze mas taky uz dlouho pocit, ze tam neco citis)??

    uplne me to dojalo... krasne, moc gratuluju

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju :-)

    No, ono to asi napadlo toho jeho kamaráda, ale to nevadí. Podstatné je, jak pěkně to dali dohromady a jakou mi to udělalo radost :-)

    Ty pohyby se tomu nepodobají. Je to takové fakt ťukání, tamto byly furt bublinky a jako by tam něco jezdilo. To neumím posoudit, jestli to bylo miminko nebo prostě jen střeva. Tohle bylo ale jasné, že to nemůže být nic jiného :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. aha, tak to jsem asi taky citila jen streva. taky mi totiz prislo, jak kdyby pres bricho presla takova "vlnka"
      jezis ja se tak tesim, az to taky ucitim! snad to bude uz brzy :)

      Vymazat
  3. a cítila jsi to jen přes ruku, nebo jsi nemusela mít ani ruku na břiše a prostě jsi to cítila v tom bříšku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, většinou to cítím přes ruku, ale teď mám pocit, že třeba když v klidu sedím a pracuju, že mi v tom břiše něco ťuká i bez toho, aniž bych tam měla přiloženou tu ruku :-)

      Vymazat
  4. vcera se mi stalo neco a od te doby musim porad premyslet, jestli to bylo ONO, nebo jestli jsem mela jen cukanec v dlani :-D bylo to docela znatelne, takze si myslim, ze to snad ani nemohlo 10cm vyprodukovat, tak to asi pripisuju spis zaskubu ruky. proste me neco dvakrat po sobe jakoby tuklo...

    OdpovědětVymazat
  5. tak jestli to bylo ťukání, tak už to je třeba ono... uvidíš, jestli se to bude opakovat :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Najednou můj manžel začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami a neuvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.

    Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, aby se co nejvíce snažil, aby ho změnil a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto úžasnému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně zkusit, protože jsem byl zoufalý a nezbyl jsem na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám roky

    Představil jsem mu mnoho párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Jsem pevně přesvědčen, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte doktora Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Viber prostřednictvím +2347013499818

    OdpovědětVymazat