Test na těhotenskou cukrovku

Včera jsem začala 26. týden a zároveň jsem absolvovala vyšetření na těhotenskou cukrovku (orální glukózový toleranční test - OGTT). Obnáší to odběry krve a vypití glukózy. Všechny těhotné ženy v mém okolí nebo ty, které už mají těhotenství za sebou, mě strašily, jak je to hnusné a jak se to nedá vypít. Jelikož jsem celý život na sladké, tak jsem si říkala, že to pro mě určitě nebude problém. Nejvíc mě děsilo to, že tam mám strávit 3 hodiny a celou dobu být nalačno, to mimochodem už od předchozí půlnoci. Na gynekologii jsem dostala letáček s pobočkami Synlabu, které tohle vyšetření provádějí a měla jsem se objednat na 25. - 27. týden. Objednala jsem se tedy do Gennetu, protože jsem to měla nejblíž od domova.

Glukóza ředěná čajem

Včera ráno jsem tedy v 7:15 čekala na Letné před Gennetem a čekala, až otevřou. V 7:25 mi udělali první odběr krve a řekli, ať se posadím do čekárny a až budou výsledky (zhruba za hodinu), tak mi přijdou říct, jestli je potřeba mě zatížit glukózou. Předpokládám, že by to nebylo potřeba, pokud by v krvi našli cukrovku rovnou. A tak jsem tam seděla a čekala. Ta hodina ještě jakž takž utekla, četla jsem si knihu, ale začínala jsem mít fakt hlad a hlavně žízeň. V 8:30 mi sestřička rovnou do čekárny přinesla půllitrový kelímek a řekla, že bych to měla vypít do 5 minut. Prý to ale nemusím lámat přes koleno, že do 10 minut to stačí. Bylo to naředěné čajem a jelikož jsem měla opravdu žízeň, asi bych v tu chvíli vypila cokoliv. Bylo to dobré, prostě takový hodně sladký čaj. Vlastně mi to nedělalo nejmenší problém a vypila jsem to asi během minuty. Pak jsem jim měla přijít říct, že jsem to vypila a dohodnout se na dalším postupu. Tak jsem tam za tu minutu šla a podávám sestřičce prázdný kelímek a ona se divila, že už to mám vypité. Tak jsem řekla, že jsem měla žízeň a že mám hlavně i hlad. Na to mi ona povídá, že mě tohle určitě zasytí... 

Měla jsem si sama hlídat čas a přesně za hodinu přijít na další odběry. Myslela jsem, že se zkontroluje, co to udělalo a pak mě pustí domů. Tu druhou hodinu už jsem tam skoro trpěla. Měla jsem čím dál tím větší žízeň a hlad (glukóza mě teda ani náhodou nezasytila), ale také už jsem byla přesezená. Bohužel jsem ale nesměla opustit prostory Gennetu, ale nechápu proč. Přitom, kdybych se mohla jít projít na Letnou, bylo by mi určitě lépe. Navíc v té čekárně seděla další spousta lidí, kteří smrkali a kašlali, z čehož jsem také moc nadšená nebyla. No, druhou hodinu jsem nakonec zvládla a když bylo 9:35, šla jsem na druhý odběr krve. Sestřička se ptala, jak mi je, jestli je všechno v pořádku. Řekla jsem, že ano, ale že už mám fakt velký hlad. Na to mi řekla, že ještě hodinu a mám to za sebou. COŽE? Jako další hodinu? Třetí odběr mi nevadil, po tolika odběrech krve na játra mi to nedělá vůbec problém. Jen už jsem nevěděla, co tam budu dělat. Jasně, měla jsem pořád co číst, ale to sezení mi dávalo zabrat. Prcek kopal jako o život, jak byl asi posilněn tou glukózou. Začala se také ozývat i moje kostrč, takže jsem se tam na 2 metrech čtverečních snažila procházet. Žízeň a hlad už začínaly být fakt nesnesitelné. Odpočítávala jsem minuty. 

Nakonec jsem se dočkala a v 10:40 jsem šla na poslední odběr. To už se mě ani nikdo neptal, jak mi je, jen mi vzali krev a řekly, že už si nesmím dát nic extra sladkého, že až zítra. A to jako proč zase? Když jsem se ptala na výsledky, sestřička mi řekla, že je pošlou mému gynekologovi. No super, takže jsem tam trčela 3 a půl hodiny a ani nevím, jak to dopadlo. Pravda je, že mi to bylo v tu chvíli asi dost jedno, hlavně, abych už byla pryč. Hned jak jsem vyšla z ordinace, jsem se konečně napila a jen co jsem opustila budovu, začala jsem za chůze jíst svačinu, kterou jsem naštěstí měla s sebou. Pomalu jsem přes Letnou došla domů a byla jsem ráda, že to mám z krku. 

Proč ještě nikdo nevymyslel nějaký jednodušší způsob, jak tohle vyšetřit? Aspoň pro těhotné. Vždyť být tak dlouho o hladu musí být nesnesitelné i pro ty, kteří nečekají dítě, natož pro nás... A tak jsem si pak odpoledne dala plný talíř sladkých jahod, ale odpustila jsem si teda zmrzlinu, aby se neřeklo :-).