Kluk jako buk!

V úterý 31. 3. jsme byli s manželem u Apolináře na druhém velkém ultrazvuku. Tentokrát jsem byla vybavená svačinou, protože jsem věděla, že tam můžeme zase čekat třeba 2 hodiny. Ale nakonec jsme šli asi po půl hodině na řadu, tak to bylo fajn. Hrozně jsem se těšila, až zase naše miminko uvidíme, ale zároveň jsem byla trochu nervózní z toho, jestli bude všechno v pořádku. Ale pamatuju si, jak jsem před ultrazvukem na konci prvního trimestru skoro celou noc nespala, což mi teď problém nedělalo. Tak nějak jsem si myslela, že když miminko každou chvíli kope, tak musí být prostě zdravé.

Když jsem ho viděla na obrazovce, už bylo opravdu velké. Nejdřív pan doktor zkoumal hlavičku, měřil tam spoustu věcí a diktoval sestřičce nějaká čísla. Sestřička mu na to říká: "Pane doktore, ta hlavička je ale nějaká větší..." A pan doktor na to odpověděl: "A viděla jste paní a hlavně tady pana manžela...? To se není čemu divit." Můj manžel měří rovné 2 metry a já 182 cm. Sestřička na to řekla jen to, že jí manžel trochu zaskočil - asi když vcházel do ordinace téměř v předklonu, aby prošel dveřmi :-). Pan doktor nám řekl, že miminko má 550g a že to je na horní hranici normy. Tak jsem se ptala, jestli je to tím, že ho dobře vykrmuju a na to mi odpověděl, že to na to nemá vůbec vliv, že to je prostě genetika. Ale co jsem tak pátrala na internetu, jak velká jsou miminka běžně ve 22. týdnu těhotenství, tak když má někdo velké, tak má třeba 450g. A naše dítě má 550g! Asi malý obřík :-).

Dál pan doktor prozkoumal srdíčko a další orgány jako ledviny, močový měchýř a také páteř. A mně to prostě pak nedalo a zeptala jsem se, jestli by také viděl, jestli je to holčička nebo chlapeček. On řekl, že se může podívat a asi na 2 vteřiny zajel sondou někam, kde to zřejmě bylo vidět (já ani manžel jsme ale nic nepostřehli) a povídá: "Bude to kluk." A já na to: "Jako na 100%?" Doktor: "Jako na 100%. Ale nebojte, chlapi jsou taky jenom lidi, to zvládnete..." Tak říkám, že s tím žádný problém nemám :-). Dokonce jsem byla zase dojatá a asi jsem uronila i slzičku. V duchu jsem věděla, že manžel bude šťastný, že budeme mít kluka, i když nám oběma bylo jedno, co to bude, hlavně aby bylo miminko zdravé. A mně to opravdu jedno je. Navíc jsem si vždycky přála prvního chlapečka a pak druhou holčičku. Aby měla staršího bráchu, ochránce. Tak třeba se to časem povede. Jediný důvod, proč bych teď chtěla spíš holčičku, bylo kvůli jménu. Pro ni totiž máme jméno vybrané od samého začátku, ale pro kluka to ještě bude boj. Zatím se na žádném neshodneme...

No, byla jsem z toho celkově naměkko už od začátku, jen co jsem ho viděla na obrazovce, jak se tam mrská a otáčí. Ještě jsem se potom zeptala, jak je velký (myšleno rozměrově). A na to jsem od pana doktora dostala odpověď: "Zkoušela jste někdy změřit hada v akvárku? To prostě nejde." Hm, tak jo, tak děkuju :-).

Potom ještě pan doktor říkal, že placentu mám na přední straně dělohy, což prý ale není žádná vada. A když jsem se ptala, jestli není dole, jak byla před těmi 2 měsíci, tak říkal, že ne, že ani nevypadá, že by někdy dole byla. Tak tomu nerozumím. No, hlavně, že je to teď v pořádku. A říkám si, když je placenta vepředu, tak asi tlumí ty kopanečky, ne? V tom případě je náš chlapeček asi pěkný silák, protože i přesto ho cítím už od 18. týdne a celkem zřetelně...

Úplně na závěr pan doktor konstatoval, že je všechno dobré, až báječné a že žádný problém nevidí. A že nemáme čekat, že to bude nějaký chudáček... To mě dojalo úplně nejvíc, že je to zdravý a velký kluk! 

A tady je, už se ani nevejde celý na fotku, tak je tam chudák bez nožiček :-).

Naše miminko - prý chlapeček 31.3.2015 (21 + 4 tt.)