Na první ultrazvuk od píchnutí vstupní injekce jsem byla objednaná ve středu 14.5. Do té doby jsem si měla zařídit předoperační vyšetření u obvodní lékařky. V pondělí předtím jsem byla na odběrech a EKG, v úterý jsem šla k paní doktorce na další vyšetření a pro potvrzení, že jsem schopna celkové anestezie. Všechno proběhlo hladce. Do toho ultrazvuku jsem měla také ale i odmenstruovat, což se mi nepodařilo. Menstruace přišla také teprve až v pondělí. Opět jsem si musela dát několik dávek Algifenu na bolest, abych vydržela křeče v břiše. Měla jsem střídavě návaly horka a zimy. V úterý jsem musela dojít na to předoperační vyšetření, ale naštěstí už to nebylo tak hrozné jako v pondělí. To jsme celá já, že se mi to takhle pěkně vždycky sejde. Upřímně doufám, že tohle bylo naposled... alespoň na pár měsíců :-).
Ve středu jsem šla k Apolináři na ultrazvuk, opět k paní doktorce Jirsové. Manžel se mnou tentokrát bohužel jít nemohl. Menstruace nevadila, paní doktorka mi ultrazvuk stejně udělala. Potom jsme si spočítaly, že bych měla přestat menstruovat max. v sobotu a na základě toho rozhodla, že si injekce začnu píchat v neděli 18.5. Aby se stíhalo provést punkci vajíček do měsíce od té vstupní injekce. Dala mi vybrat, které injekci budu chtít. Buď existuje jedna "velká", která se píchne najednou a hormony se uvolňují postupně. A je tedy dražší. Nebo existuje 7 injekcí na 7 dní, které je potřeba píchat pravidelně každý den vždy ve stejnou dobu. Rozhodli jsme se s manželem už minule, že si raději vezmu těch 7, abych v sobě neměla sedminásobnou dávku hormonů najednou. Přece jen na ty hormony nikdy nereaguji nejlépe, tak ať to mám raději postupně.
Paní doktorka mi vše zapsala do "zeleného papíru", objednala mě na další ultrazvuk na pátek 23.5. a pak se uvidí, jestli doberu stejné dávky nebo mi je ještě na poslední 2 dny zvýší. Záleží, jak budu reagovat a jak se budou vyvíjet vajíčka. Pak mě poslala do pokladny zaplatit za injekce a potom jsem si je měla vyzvednout u sestřičky, která by mě měla i poučit, jak s injekcemi naložit.
Když jsem přišla k sestřičce, dala mi podepsat nějaké další papíry, asi o tom, že jsem byla poučena, to si nějak nemohu vybavit. Dala mi krabičku injekcí Fostimon. Ukázala mi je a řekla, že pokaždé musím smíchat 2 dávky. Já jsem se pak zeptala, jak si to smíchám a jak si to píchnu. Divila se, že si to chci píchat sama, ale říkala, že to je vlastně běžné, že mi jen musí dát tedy všechny věci k tomu potřebné, tzn. jehly, stříkačky atd. Dostala jsem toho plnou takovou jako by kosmetickou taštičku. Dala mi vybrat, jestli si to chci píchat pod kůži (do břicha) nebo do svalu (do zadku či stehna). Ptala jsem se, co je jednodušší a ona mi řekla, že je to jedno, ale že ze svalu se to lépe vstřebává. Tak jsem tedy zvolila sval, protože mi byla příjemnější představa, jak si píchám injekci do stehna než do břicha. No, jenomže to znamenalo, že mi přinesla větší jehly. Pak se mi to snažila vysvětlit, ale ukončila to tím, že by bylo dobré, kdyby mi to poprvé píchla nějaká zdravotní sestřička, doktorka nebo alespoň veterinářka, aby mi to prostě někdo ukázal.
Odcházela jsem tedy s hlavou plnou informací a instrukcí, litovala jsem, že tam se mnou nebyl manžel, protože by si to určitě všechno pamatoval lépe než já. Do teď jsem byla hrozně statečná a odhodlaná, že to všechno sama jednoduše zvládnu. Ale když jsem si to všechno pak doma rozložila, trochu mě to vyděsilo. Když jsem viděla všechny ty jehly a stříkačky, připadala jsem si jak feťák. A rozhodně mě přešel smích a odhodlání. Posuďte sami... :-)
