Punkce vajíček

Včera byl den D. Měli jsme být s manželem připraveni v 7:00 ráno u Apolináře v CARu. Pro jistotu jsme tam byli už v půl 7. Po chodbách ještě brouzdaly uklízečky a jinak nikde nikdo nebyl. Seděli jsme na lavičce v čekárně a já jsem se strašně bála...

Před sedmou už ale paní sestřička vzala manžela na odběr krve a pak nás poslala k laboratoři před odběrovou místnost. Manžela si lehce po sedmé zavolali dovnitř na odběr spermií. Mě si tam měla v 7:15 vyzvednout sestřička, která mě měla odvézt na pokoj do lůžkové části. Manžel to stihl, sestřička pro mě akorát přicházela, takže jsme si stihli ještě dát alespoň pusu a pak už mě vedla pryč. Manžel jel do práce a měl si mě vyzvednout ve 12:45.

Pokoj, kde jsem ležela

Došli jsme na pokoj, řekli mi, abych se převlékla do noční košile a županu, pak mi přišla sestřička změřit tlak a asi za 10 minut pro mě přišel nějaký zdravotní bratr, který mě odvedl na sál. Tam už čekali a chystali se 4 lidi. Pan doktor Řežábek (což je vedoucí lékař v CARu), sálová sestra, sestřička a doktorka anestezioložka a ten pán, co mě přivedl byl pátý. Položila jsem se na operační stůl a sestřička mi zavedla do žíly kanylu, odebrala mi krev a potom připravovala do stříkačky uspávadlo. Normálně jsem si se všemi povídala a najednou jsem cítila, jak mě něco jako by štípe v žíle a projíždí to celým tělem. Pořád jsem koukala do stropu a najednou nevím nic...

Kanyla v ruce

Pak si pamatuju, až jak mě budili, když mě přendavali na postel v pokoji a dál zase nevím. Ležela jsem tam asi další hodinu, kdy jsem spala tak nějak na půl, protože jsem slyšela veškerý hluk z chodby, cítila jsem, že je mi zima, ale nedokázala jsem otevřít oči. Za tu hodinu přišla sestra, vzbudila mě a dala  mi čaj. Nechala mi ho tam v termosce a nakázala, abych hodně pila. Pak jsem ještě další hodinu ležela a pospávala. Pak se mi už ale chtělo na záchod, tak jsme musela na sestřičku zazvonit, jelikož jsem měla zvednuté zábradlí na posteli a sama bych se ven asi nedostala. Sestra přišla a na záchod mě doprovodila. Když bylo všechno dobré, řekla mi, že se mám najíst a pokud mi bude dobře, mám za půl hodiny přijít na sesternu, že mi vyndají kanylu z ruky. A od té doby už jsem tam potom jenom ležela a čekala, až si pro mě přijde manžel. Četla jsem si a ani se mi nechtělo spát. Až asi za další hodinu mě začalo bolet břicho a dělalo mi trochu problém vstát a hýbat se. 

Konečně jsem se dočkala a bylo 12:45. Už to bylo hrozně dlouhé. Manžel přišel přesně, sestra mu řekla, že se můžu obléct a jít, ale ještě jsem si u nich musela vyzvednout nějaké papíry. Pak jsme šli do čekárny do CARu a čekali na paní doktorku. Když jsem tam seděli, tak šel kolem ještě pan doktor Řežábek, který mi dělal ten odběr. Ptal se, jak mi je, jestli se mi nemotá hlava. Řekla jsem, že je mi dobře, že mě jen bolí břicho. Popřál mi štěstí a odešel. Pak si nás zavolala paní doktorka Jirsová do ordinace, kde byla i paní doktorka Dvořáková, embryoložka. 

Řekly nám, že se podařilo odsát 21 folikulů, z toho 6 vajíček bylo zralých a jedno, že by teoreticky ještě mohlo dozrát, takže by jich mohlo být 7. Spermie že jsou pomalejší, takže nechat je oplodnit samotné by nedoporučily. Takže jsme se společně dohodli, že si necháme vpíchnout spermie dovnitř vajíček (metoda ICSI). A druhý den si mám prý zavolat, jak to reaguje a jestli se podařilo oplodnění. Pak se nás ještě zeptaly, kolik embryí si budeme přát zavést. Řekli jsme, že jedno a paní doktorka říkala, že by nám to také doporučila. Pak už jsme mohli odejít a jeli jsme domů.

Celé odpoledne jsem proležela a prospala, byla jsem unavená a bolest břicha byla poměrně nepříjemná. Nic, co by se nedalo vydržet, ale bolelo to při každém pohybu, zejména při chůzi. Byla jsem ráda, že můžu ležet a spát...