Po půl roce přišly
první dobré zprávy. Léčba zabrala a já jsem konečně měla ovulaci. Mimochodem,
asi poprvé v životě, jelikož mě tentokrát bolelo břicho asi 3 nebo 4 dny,
zhruba stejně jako při menstruaci. To jsem ještě nevěděla, že to je běžné.
Když jsem přišla 14. DC na
gynekologii a pan doktor mi dělal folikulometrii, ovulaci mi potvrdil :-)! Když
jsem se ho ptala, jestli není něco špatně, protože mě už druhý den bolí břicho,
uklidnil mě se slovy, že to je normální, že existuje malé procento žen, které o
své ovulaci dobře vědí a může je bolet břicho a třeba i bradavky. Já mezi ně
samozřejmě zase patřím. Každopádně to je prý ten správný okamžik, kdy máme mít
s manželem sex. Toto tvrzení ještě podpořil tím, že mi sestřička píchne injekci
Pregnyl a že za 36 hodin od té doby by měl prasknout folikul a v tu dobu je
ideální mít sex. Takže nám to vyšlo zhruba na 2:00 hod. v noci.
A teď trochu ironie:
celé je to přece jednoduché, nařídíte si budíka, vzbudíte manžela (což je
vyloženě sranda v tuhle hodinu) a chcete po něm sex. Navíc víte, že vás celkem
dost bolí břicho a že si to náramně užijete. Vlastně na to nemáte vůbec náladu.
Ale musíte, protože je to ten nejlepší čas. No a končí to tím, že se sice oba
hrozně snažíte, manžel se nemůže dívat na to, jak trpíte bolestí, vy zas
vidíte, jak se přemáhá, ale stejně to ani jeden z vás nechce. Takže to prostě
nejde. Nakonec se pohádáte, manžel usne a vy do rána nespíte a přemýšlíte...
Takže důležité je
zachovat chladnou hlavu, nehádat se a nehroutit se z toho, že v tu nejlepší
dobu se to nepovedlo. Ale povedlo se to v klidu večer předtím nebo potom ráno.
A to stačí, nemusí to být na minutu přesně :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat