Druhý den, tedy v pondělí, jsem už na to byla sama. Musela jsem si všechno připravit bez pomoci zdravotnice. Měla jsem napsané poznámky a myslela jsem si, že je postup jednoduchý. První dávku jsem zvládla celkem dobře, i když jsem měla celou dobu strach. U druhé dávky jsem ale udělala chybu... Natáhla jsem do stříkačky vodičku z první ampulky a vstříkla jsem ji do ampulky s práškem. Když jsem sundavala stříkačku z jehly, jehla byla zřejmě ponořená v té vodičce a díky podtlaku mi téměř všechno vystříklo jehlou ven. Najednou jsem nevěděla, co mám dělat, zůstala jsem sedět a plakala jsem...
Díky bohu, že byl doma manžel, který mě dokázal nejen uklidnit, ale dokázal mi to i namíchat z další dávky. Řekl mi, že nemám brečet, že se přece nic neděje, že to namícháme z další dávky a že zítra zavolám k Apolináři, aby mi prodali další lék. Bála jsem se, že mi ho třeba nedají nebo že si budu muset kvůli jedné ampulce koupit celou krabičku 10 léků. Manžel s klidem řekl: "No tak si je koupíš, no." A najednou mi došlo, že brečím úplně zbytečně, že je to prostě jedno...
Takže jsem byla manželovi vděčná, že dokázal zachovat klid a navíc jsem byla strašně ráda, že mi to dokázal celé připravit. Podal mi jen hotovou stříkačku s připraveným roztokem a já jsem si to "jenom" píchla.
Další dny už jsem se o přípravu sama ani nepokoušela, strachem se mi klepaly ruce. Poprosila jsem ho, aby si to zařídil tak, aby byl vždycky v tu správnou dobu doma a mohl mi s tím pomoci. Od té doby je to jeho parketa a já jsem šťastná, že se na tom takhle podílí a jak mu to nakonec ani zas tak nevadí. Nedívá se jen v tu chvíli, kdy si jehlu píchám do nohy a vytahuju z nohy. Jinak to celé zvládá báječně :-)!
Žádné komentáře:
Okomentovat