První konzultace k IVF

V dubnu 2012 jsme šli společně s manželem na konzultaci k paní doktorce z ISCARE, která si s námi měla popovídat o možnostech IVF. Clostilbegyt jsem si tento cyklus nevzala, protože jsme nevěděli, co nás dále čeká a zda to není zbytečné. Dozvěděli jsme se, že 3 pokusy umělého oplodnění hradí pojišťovna, ale podle ní je lepší si připlatit za různé nadstandardní služby, takže co jsem tam stihla postřehnout, vyšlo by nás to stejně na dobrých 30 tisíc Kč. Připadala jsem si tam jak zákazník, na kterém potřebují hlavně hodně vydělat. A tenhle přístup mi zrovna moc sympatický nebyl.

Dále říkala, že je tu ještě jedna možnost, co bychom mohli vyzkoušet, než podstoupíme samotné IVF, a to je inseminace. Manžel odevzdá vzorek spermatu, oni ho zpracují a vstříknou mi ho nějakým katetrem hlouběji do dělohy. Provádí se to ambulantně, bezbolestně, rychle. To jsem v té době byla ochotná absolvovat. 

Pak ale řekla, že než se do toho pustíme, bylo by dobré vědět, jestli mám vůbec průchodné vejcovody. Prý se to dělá laparoskopií, takže zase hrozba operace. Zase strach. A opět mě zarazilo, jak je možné, že jsme došli až tak daleko, než někoho napadlo, že bych mohla mít nějaký další problém a proč ho sakra někdo předem nevyloučil. Podle mě mi tohle měli zjistit zase ještě předtím, než jsem začala brát ten Clostilbegyt. Paní doktorka mě odkázala zpět k mému gynekologovi, který by mi provedl tu laparoskopii (někde v Brandýse nad Labem). Tak jsme s manželem ještě ten den jeli k němu, abychom se domluvili. Termín jsem dostala na začátku května, tehdy to bylo za 14 dní. 

Jen co jsme vyšli z ordinace, začala jsem se třást a brečet, že na žádnou operaci nechci. Strašně jsem se bála. Po téhle operaci navíc ještě budu mít 3 díry v břiše. Manžel se bál se mnou, kdyby šlo o něj, nikdy by nic takového nepodstoupil. Ale oboum nám bylo jasné, že pokud je to nutné proto, abychom zjistili, jak jsou na tom moje vejcovody, budu to muset podstoupit :-(