V lednu mě začaly trochu bolet nohy. Vím, že mám nohy ploché a že nechodím asi zrovna nejlépe. Také mám vbočené palce. Ale celý život mi to nijak zvlášť nevadilo, akorát z balerínek mě vždycky bolely nohy.
Tentokrát mi ale začaly dělat potíže právě ty klouby u palců na nohou. Snažila jsem se na to nemyslet a říkala jsem si, že to nic není a že to přejde. V únoru už jsem cítila bolest při každém kroku, klouby jsem měla oteklé a nemohla jsem si stoupnout na špičky ani udělat dřep. Vyrazila jsem tedy opět k paní doktorce Rindové do Arthrocentra.
Paní doktorka mi řekla, že mám ploché nohy, že mám propadlou jak podélnou, tak příčnou klenbu na obou chodidlech a že by to chtělo ortopedické vložky dělané přímo na míru, podle otisku mé nohy. Napsala mi na ně recept a zároveň mi napsala rehabilitaci a doporučila nějaké cvičení na palce. Zároveň mi paní doktorka zkontrolovala kostrč a konstatovala, že se opět vrátila tam, kde byla původně. Když jsem se jí svěřila, že uvažuju o umělém oplodnění, doporučila mi před tím znovu provést mobilizaci kostrče.
Moje fyzioterapeutka mě na začátek naučila nohy zatejpovat, aby se mi alespoň ulevilo, než budu mít ty vložky do bot. Tejpy trochu pomohly, ale ne úplně.
Výroba vložek trvala asi 3 týdny. Když jsem si je vyzvedla, byl to hrozný nezvyk. Tlačilo to do chodidel, v botách se vůbec nedalo vydržet. Musela jsem si zvykat postupně. Například jsem v botách došla do práce (cca půl hodiny), tam jsem se přezula a potom jsem v nich šla zase domů.
Teď jsou to zhruba 3 měsíce a postupem času jsem si na vložky tak zvykla, že teď už si neumím představit chodit bez nich. Mám je udělané na míru do tenisek, takže chodím ve většině případů v nich. Vložky se dají přendat jen do podobných bot, takže vložky z tenisek těžko nacpete do balerínek nebo lodiček. Když si vezmu jiné boty bez vložek, už se bez nich cítím divně a vadí mi to. Už jsem si na ně tak zvykla, že v nich vydržím celý den a např. včera jsem v nich ušla 26 km a vůbec mi nevadily, naopak.
Žádné komentáře:
Okomentovat